RasputincZ

Veliké překvapení! Po dánské, typicky odtažité, civilní, hyperrealistické a zdánlivě neakční verzi, přichází hollywoodská odpověď pod taktovkou mistra dynamické akce P. Greengrasse. Formální rozdělení perspektivy Phillipse od perspektivy somálských pirátů ve spojení s typicky greengrassovským paralelním snímáním funguje na jedničku. Napětí na hranici únosnosti. Kapitán Phillips pro mě představuje hollywoodský akční film 21. století.

Souhlasím s tím, že jako protidrogová prevence to má určitě velkou šanci na spoustu jedinců zapůsobit. Co mohla být pro Katku větší výzva proč přestat fetovat, než zrod nového života? Než zrod jejího dítěte? Každopádně ani tohle nezabere...Během sledování dokumentu V Pasti se ve mně mísily pocity lítosti, ale i opovržení. Jenže během sledování Katky (dokumentu) se mi pocity celkem vyjasnovaly. Již během sledování jejího útulného soužití s Romanem se mi skutečně zvedal "morální" kufr. A po neschopnosti se odrazit ze dna kvůli malé ratolesti zvítězil odpor. Ikdyž se má jednat o reálný dokument, který znázornuje život pražské fetačky heroinu, stále jsou zde některé prvky, které má díky štábu podle mého přijatelnější. Nemyslím si, že kdyby přišla vyfetovaná žena k doktorovi s tím, že je těhotná, byl by na ní personál relativně milý. Samozřejmě jsem si všimnul drobných pohledů jednotlivých sestřiček a doktorů, ale přeci jen bylo hlavně vidět, že se Katce snaží pomoct. Nejsem si jist, jestli by byli k fetačce ve stejné situaci bez štábu za zády taky tak přívětiví...

Kafe a cigára trpí nevyvážeností jako téměř všechny povídkové filmy. Naprosto perfektní části (Hogana s Alfredem Molinou považuji za tu vůbec nejlepší v závěsu se skvělým Iggy Poppem a Billym Murraym) střídá nic neříkající filmařská onanie bez hlubší myšlenky.

Kick-Ass byl příjemný film svojí inovací a hlavně mladým nadhledem, ale já si nějak neuměl udělat srandu z námětu, který je sice vtipně, mladě obalený, ale pořád je to jen marvelovská šablona o looserovi, který se stane, at už sebe vtipnější cestou hrdinou. Z průměru to pro mě vytahuje věrohodná Chloe Moretz a Nicolas Cage.

Krásný film. Rozhodně se mi ze všech zhlédnutých filmů od Kitana líbil nejvíce. Přitom právě Kikudžiro se žánrově od filmů Takeshiho KItany liší nejvíce. Nenechte se zmást, na Yakuzu taky dojde ba pouze epizodicky. Kitanův rukopis je opět znatelný, pomalé, poetické plynutí děje a tentokrát zapojuje bizarní vedlejší postavy a zábavnou road movie, které je rozděleno do epizod. Kitano skvěle balancuje s dávkou humoru, vážnosti a ryzí krásy. Do toho návykovou hudbu a máme tu japonského Kolju za plný počet :) Doporučuji ke zhlédnutí!

Věšení obrazu jako alegorie na destigmatizování HIV pozitivních pacientů. Typický oscarový film, trpím s hrdinou, když mám trpět, držím mu palce, když mám držet, dojímám se, když mám brečet atd. Z vypočítavého průměru (lákavé téma je pro takový film samozřejmostí) Dallas Buyers Club vytahují fenomenální herecké výkony (Jared Leto mne naprosto uhranul). Zdali se jedná o něco více, než pouhý pokus o to "urvat nějakou sošku" si ověřím až časem a další projekcí.

Pro někoho nekonečná palba dlouhých dialogů a hrátek s filozofií, obzvlášt s existencionalismem spojeném s Marinettiho oslavováním války. Pro jiné (McCarthyho prózy znalé) výrazný otisk autora scénáře. Konzultant je prošpikovaný McCarthyho typickými motivy - nevybíravé, přesto nikdy bezúčelné zobrazování násilí, četný symbolismus, koketování s náboženstvím, smysl pro zvrácenou ironii osudu, stejně jako fascinaci pohraničím mezi Mexikem a Spojenými státy. Velmi mě zajímalo, jak se McCarthy vypořádá s ženskými postavami a kupodivu Cameron Diaz jako femme fatale/gepardice je naprosto parádní. Nejlepší McCarthy na plátně zůstává Tahle země není pro starý. Už jen z důvodu, že Wolski má po kvalitativní stránce k Deakinsovi přeci jen daleko. A bohužel Scott vůči Coenům také...

Želvy mohou létat jsou silným a těžce stravitelným filmem. Ghobadi se opět soustředí na surovou výpověd svých postav, na což se opravdu nekouká dobře. Příběh je zajímavější a podle mě silnější než v případě dalšího režisérova filmu Čas opilých koní. Určitě si snímek nepustím v nejbližší době znova a Bahman Ghobadi pro mě patří mezi stěžejní režiséry iránské kinematografie a jsem upřímně zvědav na jeho další počiny.

V rámci letošních blockbusterů definitivně nejstupidnější scénář (kam se na to hrabou Transformers!) a film celkově může upřímně bavit maximálně kluky kolem 12 let. Přesto pro mě překvapivě je film místy dost brutální a pro děti určen učitě není. Takže lze těžko určit, pro koho vůbec tento žánrový experiment byl určen, očividně byli zmateni i diváci v Americe, co jen potvrzují nízké tržby.

[MFF KV 2012]