Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Dokumentárny
  • Animovaný

Recenzie (364)

plagát

Pearl Jam Twenty (2011) 

Srdeční záležitost. Nestárnoucí špička v grunge žánru. Cameron Crowe vzal historii Pearl Jam skutečně důsledně a mně po zhlédnutí neskutečně mrzelo, že jsem zatím na žádný konzert PJ nedorazil, měl bych to napravit.

plagát

Vymedzený čas (2011) 

Když jsem viděl trailer na nový film od A. Niccola, nemohl jsem se dočkat. Úžasný nápad a byl jsem přesvědčený, že z toho autor Gattaci a Obchodníka se smrtí vytěží inteligentní film se sociálním přesahem, na který budu dlouho vzpomínat. Bohužel jsem se mýlil. Film to není špatný, ale u Niccola nejsem zvyklý na tak vysokou koncentraci blockbusterových prvků...Každopádně Timberlake v roli futuristického Robina Hooda, který se během filmu opravdu hodně naběhá, sedí. Za zmínku také stojí hudba Craiga Armstronga (Láska nebeská, Moulin Rouge). P.S.: Podobně zklamaný jsem byl naposledy ze slibného projektu Svítání, který ovšem ve výsledku dopadl o kategorii hůř.

plagát

Moneyball (2011) 

K Moneyballu mám několik poznatků: 1) Brad Pitt je skutečně Pan herec a nevěřím, že existuje role, kterou by nebyl schopný zahrát. 2) Baseball je pro mě španělská vesnice, ale Moneyball ve skutečnosti o baseballu vůbec není, je to spíš životopisné drama než ryzí sportovní drama. 3) To, že scénář napsal Aaron Sorkin jsem popravdě nevěděl, ale jeho rukopis jsem ve filmu pocítili už během promítání. Opět jde především o peníze a fakt, že Billy Beane byl především průkopník a revolucionář ve světě baseballu a jeho systému scautování hráčů a řízení týmu obecně. 4) Bennet Miller není David Fincher a nedokázal mě na 133 minut připoutat do sedadla tak, abych jeho po všech stránkách kvalitní film hltal plnými doušky. Přesto rozhodně Moneyball doporučuji ke zhlédnutí! :)

plagát

50/50 (2011) 

Formou další komedie z továrny Judda Appatowa ovšem tentokrát rádoby vážně. Jonathan Levine mě přesvědčil, že i tak vážná věc jako rakovina lze předvést relativně zábavnou formou. Joseph Gordon-Levitt hlavní roli zvládá naprosto s přehledem a Anna Kendrick, kterou jsem naposledy viděl v Lítám v tom taktéž. Důvod, proč dávám jen 3 hvězdy je Seth Rogen. Mám ho nejspíš navždy zafixovaného jako přitroublého vyhulence s oplzlými kecy a něco na ten způsob hraje i zde, ovšem ve scénách, kdy se od něj očekává, že začne hrát na dramatickou strunu, selže. To, že Seth Rogen není oscarový herec víme všichni, ale v mých očích navždy zůstane tím pošukem z komedií Judda Appatowa. A z nějakého prapodivného důvodu mě to v tom často zminovaném závěru vůbec nevzalo.

plagát

Vendeta (2011) 

Na české poměry nekompromisní a surové, skvělá kamera a herecké výkony v čele s Ondřejem Vetchým, Igorem Chmelou a Lucii Šteflovou. Zásadní problém jsem měl s postavou Oldřicha Kaisera, která je v příběhu naprosto zbytečná. Kampan filmu je vystavěna na osudovém duelu na život a na smrt mezi Vetchým a Kaiserem ačkoliv lesní správce v podání Kaisera se do příběhu nachomítne naprosto náhodně a slouží pouze jako prostředek pro zaplnění stopáže snímku. Rozhodně nečekejte nic na způsob Friekdinova Štvance s Tommy Lee Jonesem a Benicio Del Torem.

plagát

Nevestinec (2011) 

Rozhodně zajímavý snímek, který pohlíží na prostituky z trochu jiného úhlu než většina filmařů. Na dobové drama je to moc uzavřené v nevěstinci, jenže o sám režisér tvrdil, že to byl právě jeden z jeho hlavních cílů, zaměřit se především na nevěstinec jako budovu, která pro většinu mužské populace symbolizuje potěšení a prostor pro rozvíjení jejich perverzních fantazií a pro většinu žen vězení, z kterého není úniku. Mezi nejsilnější stránky filmu patří aspon pro mě rozhodně hudba (dost zajímavě zvolené kousky z 60. let) a také hudební doprovod, který údajně Bonello skládal sám. Vizuální stránka snímku je další kladný faktor, rekvizity a rozdvojování obrazu film obohacuje. Důvod, proč hodnotím pouze 3 hvězdy je ten, že jsem se s žádnou postavou nedokázal dostatečně sžít a především jsem si po skončení filmu vůbec nemohl říct, jestli se mi ten film vlastně líbil nebo ne. Jistou poetickou atmosféru snímek bezesporu má, ale příběh se v tom hledá dost těžko.

plagát

Bojovník: Brat proti bratovi (2011) 

Film těží z dobře napsaných postav obou bratrů, kteří jsou naprosto opačné povahy a projevuje se to v jejich chování i stylu boje. Zatímco Brendan je spíš citlivý a houževnatý, Tommy zobrazuje běsnící zvíře, které v kleci své protivníky mlátí do bezvědomí. Přesto žádná postava není napsana černobíle, Tommyho chování se vzhledem k okolnostem dá pochopit. Další věc jsou zápasy, které působí brutálně a efektivně. Skvělé gradující závěr s výborně zvolenou skladbou od The National pak vymáčkne pár slz i z těch největších cyniků. Intenzivní pecka se společenským přesahem bez jediného hluchého místa, skvěle zahrané (Nick Nolte by mohl teoreticky dostat nominaci za vedlejší herecký výkon). Zkrátka šleha, která se musí vidět. Závěr mě citově naprosto sejmul, možná za to může fakt, že The National poslouchám už několik let, ale zkrátka pár, no víc než pár slz ukáplo. Viděno 3x během 24 hodin a Tom Hardy bude Batmanovi v létě více než hodným soupeřem. A ty řeči o klišé a neoriginálnosti jsou naprosto mimo mísu. Sportovní drama se bez klišé neobejde

plagát

Lidská stonožka 2 (2011) 

Úchylnější, zvrácenější a povedenější než jednička. Jedna věc se Sixovi upřít nedá, má geniální tah na branku co se týče obsazení zápornáka. Martin je totiž ještě větší slizák než šílený věděc z jedničky. Navíc se Six snaží o vykreslení Martinovy postavy a o jisté odůvodnění jeho počínání. Obávám se, že nemá vůbec cenu film jakkoli řešit nebo rozebírat, protože celá první polovina se skládá z vaty, přípravy a pózy. Jediné, o co ve filmu Sixovi a jeho cílovým divákům jde, je přeci vytvoření stonožky, její následné trávení a tentokrát i znásilnění. Do jisté míry je to škoda. Jak jsem psal už u prvního dílu, celý námět selhal v realizaci a zde je to podobné. Martin za celý film nepromluví a zmůže se jen na naprosto oplzlé gesta, film je točený černobíle a pokud se odehrává mimo místnost, prší. Celé to působí neskutečně prvoplánově a falešně, nikdo nebude Sixovi žrát pokusy o navození hororové atmosféry (déšt, výpad elektřiny apod.), když se jen chtěli podívat na zvrácenou podívanou, kterou jim režisér v teaseru slibuje. Vytvoření stonožky je o to nechutnější, že je prováděno naprosto běžnými předměty, což z toho sice dělá nechutnější podívanou, ale pro diváky, kteří viděli díl první už výsledek nebude zdaleka tak šokující, spíš něco, co už viděli (ikdyž ne tak dlouhé :) ). Velký kámen úrazu je ovšem tupě otevřený závěr, jakoby se režisérovi celý koncept rozsypal pod rukama ve stejné chvíli jako v jedničce, v gradujícím finále, kde mělo dojít k vytouženému závěru ne jednoho diváka.

plagát

Vec (2011) 

No, snad ani ten největší naivka nedoufal, že Heijningen pokoří Carpenterův masterpiece. Mladý debutant se chopil látky zodpovědně a ve výsledku je Věc celkem solidním, PRŮMĚRNÝM hororem. Heijningen sprostě kopíruje originál a ačkoliv se divák párkrát poctivě lekne, vždy jde o předvídatelnou situaci. Klaustrofobická atmosféra okořeněná vzájemnou nedůvěrou zde funguje, ale jede ve šlépějích Carpentera, film není nijak inovovaný, není posunut na jinou úroven. Pouze hlavního hrdinu z originálu (Kurt Russel) nahradila mladá Mary Elizabeth Winstead. Můžu na film nadávat nebo naříkat, jak jsem čekal plnohodnotnou hororvou šlehu, ale pak si uvědomím, že nás v nejbližší době nic lepšího v kinech stejně nečeká, takže budme rádi za trochu prověřené, tuctové a bohužel obyčejné medicíny.

plagát

Pýcha a predsudok (2005) 

Kvalitní adaptace románu od Austenové to bezesporu je, ale bezchybná dle mého názoru nikoliv. Britové dokazují, že mají skvělou základnu mladých hereček v podání půvabné Knightley, Pike, Mulligan a Taluah Riley. Marianelliho hudba je opět vynikající a krásná kamera Romana Osina leckdy podbízí k označení Wrightova debutu za kýč, ale já si to odpustím. Zaměřím se na čistou, uvěřitelnou romanci. Po prvním zhlédnutí ovšem stále za nejlepší Wrightův film považuji Pokání.