truby

Celé je to o čekání na ledovou bouři, která by měla přinést nějaké řešení, nějakou změnu. Bouře přijde, ale nic zásadního s sebou nepřináší. Čekání je to celkem příjemné, ale také docela beze smyslu, pokud mi ovšem tento neunikl, nebo jím je samotné čekání jako takové.

Soft porno to není, ikdyž to tak na první pohled může vypadat. Nahota, která je všechno jen ne diskrétní, důkazem budiž jeden z prvních záběrů filmu na pohupující se penis, oplzlolst, surovost, to všechno není samoúčelné a není to režisérova perverze. Díky těmto velmi tvrdým scénám bez příkras, které jdou až na kost samotné existence, si pak o to více a silněji uvědomíte onen pocit prázdnoty, absolutní absenci citů, zkrátka mnohem víc na vás dopadne poselství celého snímku. Velice prosté, syrové a silné.

Příběh, který má svojí atmosféru a kouzlo snad i díky pohádkovému městu, jež je mu kulisou. Výjimečné je zde spojení dramatu a komedie a balancování mezi nimi. Já jsem si po celou dobu totiž nebyl jistý, co už mám brát vážně a co ne, protože od začátku se to tvářilo jako komedie, a nakonec i v těch vypjatějších dramatických situacích se to občas zvrhlo v černý vtípek a totální absurditu, no a já se po většinu času velice dobře bavil a smál.

Ukázka toho, jak se dá udělat kvalitní komorní drama se čtyřmi postavami. Dva manželské páry a nevěra, tady není moc možností k dějovým zvratům a není moc variací konce. Přesto tohle zaujme svým výjimečně citlivým zobrazením této životní situace. Celkově je tento film velmi jemnou a přesto dosti hlubokou záležitostí. Vlažné pomalé tempo nechává hodně času na přemýšlení, což je to, co mimo jiné dává tomuto snímku velkou sílu.

Tohle se Scorsesemu opravdu povedlo. Protože upřímně kdo z nás beatlemaniaků, kteří jsme viděli hodně dokumentů o této skupině, hodně jsme o nich četli, a především je máme dost naposlouchané, toho tolik věděl o tomto upozaďovaném členovi kapely? Já tedy ne. Scorsese se snažil popsat osobnost tohoto skvělého hudebníka, její vývoj, jeho názory, prostě snažil se ukázat kdo to byl George Harrison. A já mu za takovouto práci velice děkuji, protože tohle je další z dokumentů, který změnil můj pohled na Beatles jako celek a především na jednoho člena. Navíc dokument je poskládán z mnoha záběrů, které jsem viděl poprvé, a to už jsem něco o Beatles viděl. Dokument má jasný cíl a myšlenku, je dobře strukturovaný, není to žádný chaos prostříhaných záběrů.

Patřím ke stejné skupině lidí jako autor a hlavní protagonista dokumentu, takže pro mně to nebylo nic objevného, ale přesto osbnost pana Fraye a jeho přístup je velice inspirativní a obohacující i pro mně. Jeho životní elán a zájem o lidi se stejným problémem je obdivuhodný, nicméně tento dokument je malinko sebestředná záležitost, což mu asi nelze vyčítat.

Při spojení romantický/komedie si představím Sandlera a sperma vysící z vlasů a chce se mi zvracet, a proto se intuitivně takovýmto filmům vyhýbám. Tohle je však naprosto unikátní spojení, humor a romantika se zde prolínají naprosto přirozeně a doplňují se. Velice nápadité a originální pojetí, které má ke kýči hodně daleko, navíc vztah, který je zde zobrazen, je trefou do černého a trochu paradoxně neromantická záležitost, ale proto to má v popisku i drama, že? Rozhodně jeden z nejlepších filmů svého žánru, co jsem viděl. A soundtrack? Jo, jo....

Naprosté psycho, při kterém si najednou člověk není jistý vůbec ničím. Otázka jestli se to dá vůbec pochopit, nebo jestli je to proradná Lynchovina. Na první pohled je to naprostý chaos, nářez psychadelie, prolínání časových rovin, vědomí a nevědomí, jenže pod tím se dá objevit nějaký řád a pravidla, a to je na tom krásné. Disharmonická harmonie, proto mám rád jazz.

Velice jemný thiller u kterého nejsou vražda, násilí a hromada střelných zbraní tím, na čem by byl film prvoplánově postaven. To, co tvoří tento snímek, je vztah a konfrontace dvou zcela odlišných osobností a světů. A s tímto si režisér pohrává s citem a velice umně, pohrává si i s divákem, když mu nevnucuje žádné postoje a nenabízí konkrétní řešení. Nejenže tento film není bezduchý, ale je i napínavý, nepředvídatelný, visuálně velice atraktivní a celkově působí velice vyváženě a sebejistě.

Bond je svůj vlastní žánr, a tak jsem se k němu snažil přistupovat a hodnotit ho. Proto jsem si předsevzal, že na tenhle film půjdu s hodně velkým nadhledem, ale i přesto mně ta pompéznost, přemíra akce a napětí, jedna fantasy scéna za druhou, neohrožený a nesmrtelný Bond začalo vše dost brzy nudit. Snad kdyby zde byl trochu promyšlenější děj a nebylo to o tom, jak nezabít Jamese Bonda za co nejvíce milionů liber.