truby

Viděl jsem už lepší filmová soudní dramata, napínavěší, vypjatější, to je pravda. Ale v žádném z nich nehrál Paul Newman.

Tentokrát ne o filmu, neudělal na mně takový dojem, jako jeho soundtrack. Na filmovu hudbu nejsem odborník a soundtracky si pouštím zcela výjimečně, ale tento jakoby mi byl ušit na míru. Skvělé písničky, dohrávané dokonce. Za všechny - Bob Dylan, Beatles, Rolling Stones...

Další dobrý snímek o právním systému a zneužitelnosti práva, o nevinných odsouzených. Nennechal jsem se tím unést natolik, abych se zde, po závěrečných titulcích, stále na vlně a v atmosféře filmu, pouštěl do kritiky právního systému, což už jsem jednou u velmi podobného snímku udělal.Úplně doccela jsem tomu nevěřil. Prostě jen další dobrý....

K lehkosti a nenucenosti komedie to má daleko. Působí to strojeně, účelově. Je pravda, že o žádné citové vydíračce nemůže být řeč, ale je zde vidět opatrnost a respekt před tímto tématem. Pár zajímavých a vtipných momentů se zde najde, ale celkově to nemá šťávu.

Zajímavý a docela zábavný dokument, který dává poznat africkou mentalitu. Celé je to lazeno do kontrastu světla a tmy, bílého "civilizovaného" světa a černé afriky. Jednoduché, prosté zdokumentování jedné dobročinné mise.

Rozvleklé melodrama plné zasněných pohledů, pomalých záběrů, přírody, podbarvené depresivní vážnou hudbou. Murakami napsal hezkou knížku, výjimečnou svojí atmosférou a stylem vyprávění, ne však nějakým extra složitým příběhem, který by se dal zfilmovat. Na této knize není prostě co filmovat a tento film je velká nudná chyba.

Je dobře, že se Scorsese nezaprodal ďáblu v podobě plných kin a jejich kas, že prvoplánově nezaútočil na peněženky diváků, jak by se mohlo z náhlé změny žánru zdát. Naopak zůstal věrný filmařině a na pozadí tohoto příběhu ji vzdává hold, a to trochu na úkor právě příběhu. Film má skvělou atmosféru, herce akorát Scorsese chce toho do dvouhodinového vecpat trochu moc a tím se film zdá být trochu nesrozumintelný.

Komedie, jež zcela nepochybně dělá čest svému žánru. Lehký vtip, který sice nevyvolá salvu neudržitelného smíchu, ale milý úsměv vám zůstane po celou dobu trvání filmu. Hlavní hvězdou je bez diskuze neodolatelný foxteriér Smitty a těsně v závěsu úžasný Gary Grant.

Velmi podobné jinému Caprovu filmu: Mr smith goes to washington. Stejně naivní černobílá pohádka o jedinci, který zkažené společnosti ukáže kde jsou pravé morální hodnoty, a že peníze to určitě nejsou. Někdo by mohl říci patetické, neoriginální, předvídatelné. Já říkám: lehce sentimentální a nadčasové pohlazení po duši.

Včera jsem dočetl Irvingovu stejnojmennou knihu a musím říct, že autoři i herci se s tímto románemn poprali asi jak nejlépe mohli. Vcelku se jim podařilo (ve zkratce, jak také jinak u 600 stránkové knihy) vystihnout atmosféru i myšlenku své předlohy. Dokonce zde zazněli dostrkrát doslovné citace z knihy a kupodivu to nebylo na škodu. Film vidím podruhé. Na poprvé, když jsem neznal Irvingovu knihu se mi tento film líbil víc, protože když znáte literární předlohu fillm si neužijete, nezbyde vám nic jiného než porovnávat.