kaesko

Sama jsem překvapená jak moc se mi tento film líbil. Nejvíc mě zaujaly záběry z vrchu na město, letící dravec, prolínání reality s minulostí - vidění jakoby dvojmo a hudba. Scéna, která mě hodně oslovila, byla říčka, zbarvující se do červena, krví. Šíleně se mi líbílo, jak asasíni vypadají, jak se pohybují a jak bojují. Jako naprostý neznalec asasínských her můžu dalším neználkům a případně fanouškům doporučit. Co se týče hodnocení filmu, byl to příjemný kousek. Akce tam nebylo ani málo, ani moc. Hudba byla volena bombasticky, nic nevkusného a strojeného, tak jak si to představuji.

Filmy od DC neznám, žádného Batmana, Supermana, Flashe bla bla. Ale od Marvelu mam shlednutý všechno. Postava Jokera mě neskutečně děsila, možná proto, že jiného Jokera neznám. Naopak velmi se mi líbila postava Harley Quinn, to jak je šílená, ale přitom pořád nějakým způsobem přítomná. No a poslední můj oblíbenec je pan Oheň. Jo, tomu jsem moc fandila. Celkově je film lehce podprůměrný, ideální na odreagování, svým způsobem u něj divák nemusí absolutně přemýšlet, k zasmání... A má příjemnou hudbu.

Pro mě naprosto nudný film. Koukla jsem na něj jen proto, že v něm hraje úžasný a můj oblíbený herec Benedict Cumberbatch a stejně skvělá Keira Knightley. Samotný film mi přišel příliš zdlouhavý, natahovaný, zbytečný. Vždyť v něm o nic nešlo, jen se téměř dvě hodiny snažili chytrolínské mozky přijít na to, jak zastavit Hitlera. Ano to bylo v té době velmi podstatné, ale proč to tak zbytečně natahovat?

A mi se to líbílo. A to jako hodně moc. Ke konci už bylo poměrně jasné, co se stane, ale stejně to člověka dokázalo okouzlit víc než dost. A kdo tvrdí, že to bylo příliš překombinované a náročné na mozek, ten jen nechce uvažovat, myslet a hledat souvislosti. Nejlepši scéna: přehazování "karty" a hraní si s deštěm.

S knižní předlohou to nemá nic, nic společného. Jediné, co mi souhlasí je cestování časem, jinak je to bída. Větší zklamání nadšence knihy nemohla snad ani potkat. Jediné plus, které bohužel nestačí ani na jednu hvězdičku, je herec Jannis Niewohner v roli Gideona, slečna Laura Berlin v roli nádherné Charlotte a paní Chiara Schoras jako madame Rossini, kterou ztvárnila dokonale. Tyto tři postavy odpovídají obrazu, který byl v knize vytvořen. Mrzí mě za paní autorku, že její dílo bylo takhle pošlapáno.

Takovým filmům příliš nehoduji. Ale strašně se mi líbila postava Babbitta, to jak měnil názor na Raymonda, jak měnil svůj postoj k němu a jak jej postupně vnímal.

Po prvním dílu, jsem se na tenhle druhý doopravdy těšila. Čekala jsem, že to bude mít stejný náboj, že se budu stejně bát, že nebudu chtít jít sama domů. Opak byl pravdou. Kousek je to parádní, to uznávám, ale jako divačka jsem mnohé věci byla schopna předurčit dopředu. Jiné věci mi pak přišli naprosto nereálné a tedy docela komické. Chvílemi jsem se neubránila zívnutí, chvílemi jsem se smála nad nesmyslností a nereálností. Škoda, že si tentokrát režisér myslel, že "sledovači" filmů jsou hloupí...

Některé scény mi připadali dost drsné, ovšem i tohle je realita a člověk se na to s obrovským odporem vydrží dívat. Myslela jsem si, že vím, jak film skončí. Skončil jinak. Být doma sama, tak jdu spát s obavami - ano, jsem srágora...

Kdybych se dívala na film sama, hodnocení by bylo jiné. Při tomto shlédnutí jsem si všímala opravdu detailů - dostane pecku obřím kladivem do obličeje, otřepe se a jde dál. Naprosto nereálné věci. Nevím, takové nemastné neslané... Mnohým se to líbit může, mě film příliš nezaujal. Znova se unejspíš dívat nebudu.

Musím uznat, že díl první je lepší. U "Hry stínů" mi nejspíš utekla skutečná pointa. Chyběla mi pořádná zápletka s bezkonkurenčním rozluštěním. Zamrzelo mě, že hlavní hrdina (pokud nechceš prozradit děj, následující zbytek věty nečti) 2x zemřel a 2x se probral, poprvé to bylo dobré, podruhé je to trapné. Myslela jsem, že Hans Zimmer udělá k filmu novou hudbu, většinu dramatických chvilek doprovázela hudba stejná jako v díle předchozím. Prostě a jednoduše, chyběla tomu šťáva. A po prvním, naprosto úžasném dílu, jsem čekala aspoň stejně dobré pokračování. Když se člověk na něco moc těší, dopadá to tak, že je zklamán. Tentokrát to platilo.