Recenzie (23)
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/161/486/161486042_2611ec.jpg)
Moonlight (2016)
Impresionistický styl a přerušované vyprávění vytvářejí emočně strhující film. Dlouhé chvíle mlčení hrdiny a úsporné využívání zvuku s velmi netypickou smyčcovou hudbou s významotvornými detaily a kompozicemi obrazů působí úžasně introspektivně.
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/165/551/165551826_1d4b82.jpg)
Mad Max: Zbesilá cesta (2015)
Je zajímavé sledovat, jak se lidský rozum při setkávání s novými informacemi snaží je srovnávat s tím, co už zakusil dříve a co nejefektivněji je zařadit do kategorií. Mad Max: Fury Road je akční film, je někde mezi druhým a třetím filmem původní trilogie, je postapokalyptickým westernem… Odehrává ve světě, v němž člověk zůstal už jen sám se sebou. Je archetypem odvěkého soupeření člověka s přírodou, muže se ženou, autonomií a podřízením se. Svojí dokonalou syntézou "formy" a "obsahu", akce a děje, je revoluční pohledem k začátkůn kinematografie. Ať ovšem v jakémsi ohledu vskutku zcela novým je nebo není, jeví se být zejména dokonale osobitým, zcela individuálním, okamžitě rozeznatelným. A ačkoliv se ho dá co do struktury jednoduše popsat jako "nekončící honičku", nelze tak ani naznačit nespočet detailů a strategií, kterými je takový dojem vytvořen a co to znamená pro způsob, jakým film pomáhá divákovi se zorientovat, ale přesto zůstat neznalým určitých viděných fenoménů. Mad Max: Fury Road je fascinujícím světem, který funguje neméně dokonale, než mnohé vehikly v něm vyobrazené. Mad Max: Fury Road je zkušenost, která je neméně intenzivní, než palivo ve filmových vehiklech využívané.
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/165/568/165568890_dda255.jpg)
Birdman (2014)
"Birdman (or The Unexpected Virtue of Ignorance) si o sobě myslí strašně moc...a má na to plné právo!" bych řekl, kdybych si myslel, že na to mám právo.
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/158/988/158988919_ad3914.jpg)
Stratené dievča (2014)
Co se zápletky týče, Gone Girl si hodně zakládá na překvapení a práci s diváckými očekávaními. Pravda - to většina filmů, zde je to ovšem jeden z nejsilnějších aspektů filmu - velká část mého nadšení pramení z počtu “WTF”, která v průběhu proběhla mojí hlavou. Je tedy nejlepší vidět předem co nejméně a prostě věřit kritice, která je prozatím z většiny nadšená. Implicitní význam pak nevychází z obecného povědomí o filmu, ale ze samotných zvratů - ze syžetu spíš než z fabule. Velmi sofistikovanou hrou s pravidly žánrů thrilleru, dramatu, detektivního filmu a snad dalších vykresluje dosti zvrácený pohled na manželství a jeho rozpad v současné společnosti. Nebo přesněji, jak náročné může být ho udržet závisejíc na neexaktním umění pohybu v sociální sféře. Gone Girl je o nesmírně komplexní existenci upřímnosti v reálném světě. Podobně jako The Social Network a The Girl With the Dragon Tattoo je pak o informacích, způsobu, jakým vytvářejí realitu a jak je tato realita dynamická, na emocích zbavených prostých faktech nepříliš závislá. A soundtrack je skvělý - úzce spojený s ruchy odehrávajícími se v rámci prostředí filmu, umocňující jejich přítomnost, zároveň vytvářejíc zvláštní atmosféru nejistoty, nejednoznačnosti. Gone Girl je velmi, velmi bizarní - humorný v místech, kde ukazuje odvrácenou stranu lidských schopností.
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/165/466/165466320_692761.jpg)
To je koniec! (2013)
Skoro tak laciné, jakým se to snaží vypadat.
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/165/560/165560405_d86790.jpg)
Len Boh odpúšťa (2013)
Obskurní.
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/165/560/165560390_3eb0ba.jpg)
Star Trek: Do temnoty (2013)
Jistě z velké části proto, že jsem Muže z oceli viděl před týdnem, mám tendenci s ním Star Trek: Do temnoty srovnávat; myslím ale, že srovnání má určitou relevanci i mimo tento můj subjektivní vjem. Oba jsou to totiž jednak filmy obnovující starší univerzum, jednak (a pro mne hlavně, v univerzech obou z nich se totiž orientuji jen základně) vysoko-rozpočtové akční sci-fi. U Muže z oceli jsem se setkal s názory, že je narativně příliš agresivní a v poslední třetině zahazuje to, co se dosud snažil nejistě budovat - já mám přitom v podstatě přesně tyto pocity po shlédnutí Star Treku. Má intenzivní průběh a okamžitý zážitek je poměrně silný, avšak v závěru se zdá, že se vrací téměř do výchozího bodu, nedodržujíc pravidla, která si sám nastolil (rozpor mezi racionalitou/emocionalitou a jejich důsledky). Neříkám, že jsou zcela smetena ze stolu - film má více rovin (alespoň já racionalitu/iracionalitu a konsekventnost vnímám jako dvě), hlavně ta druhá mi přišla poněkud zredukovaná (ne redundantní, byla nutná pro existenci filmu). Zjednodušeně můžu říct, že si Star Trek příliš neudržuje svou integritu a svádí spíše ke zkoumání narativu, než nadšení ze sledování (čímž nechci narážet na emoce, tato hra se mi zdá poměrně konzistentní).
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/165/560/165560445_c598a2.jpg)
Muž z ocele (2013)
"Temný rytíř povstal" se mi líbil kvůli dialogu fikčního světa s tím reálným, poskytoval sofistikované ozvláštnění problémů, se kterými se setkáváme, ačkoliv tak činil spíše implicitně ve prospěch symboliky hlavní postavy - což není zas tolik pravda, vždyť jsem zmínil "dialog", který vskutku probíhá. Každopádně - chtěl jsem/chci říct, že "Muž z oceli", pokud TRP zjednodušíme do podoby angažovaného filmu (která mi imponovala), je spíše prototypem filmu neangažovaného, kde převládá fikční, úniková strana dialogu. Na tomto (mně neimponujícím) protipólu stojí "Avengers", k nimž bych právě "Muže z oceli" příliš nepřirovnával, zdálo se mi totiž, že svoji pozici drží poněkud nekonzistentním způsobem. "Muž z oceli" mi totiž sice poskytuje únikový zážitek, avšak ozvláštňujíc přitom realitu. Ať už tak činí intertextuální hrou nebo odkazy k problému hierarchizace společnosti, působí při tom velice koherentně, všechny vedlejší toky se mi totiž zdají být úzce propojeny s hlavním tématem, kterým je "Nolanovské" budování symbolu. Zatímco je tedy "Muž z oceli", už svým "zdrojovým materiálem", vzdálen přístupu objevivšímu se v "Temném rytíři", nerezignuje na (subtilní?) sofistikovanost, zachovávajíc si status filmu o nepřemožitelném muži - jeho nepřemožitelnost totiž spočívá v tom, že není sám. (Původně jsem ale jen chtěl říct, že se mi u Muže z oceli nejvíce líbila, paradoxně, jeho únikovost - takové tvrzení ale není příliš adekvátní mému myšlenkovému rozpoložení po skončení filmu, i když nejefektivněji vystihuje nadšení v dané chvíli přítomné)
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/161/004/161004941_b1b200.jpg)
Nevestinec (2011)
Mizanscéna, svícení, uzavřenost, intimita...
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/159/326/159326516_72524a.jpg)
Je to iba vietor (2012)
Jakým to zvláštním, subtilně-přirozeným způsobem udává Fliegauf kontext dějícímu se. V době, kdy se ani realita samotná nejeví zas tolik realistickou nejsem příliš schopný přiznat něčemu realismus, zde se ovšem vkrádá docela podmanivě. Neunáhloval bych se však a poznamenal bych, že to je důsledek velice rafinované režie, která se pak zdá neviditelnou. Už jen paralelní vyprávění a podrývání diváckých očekávání (navíc s mikroepizodami ze světa mimo ústřední trojici postav) tomu nasvědčují. (Což v důsledku znamená, že téma je zpracováno nadmíru stimulujícím způsobem, podněcujícím diváka k zamyšlení nad svými intuitivními tendencemi.)