Filmmaniak

Velkofilm o životě teoretického fyzika a otce atomové bomby není ani tak klasickým životopisným dramatem, jako spíš modernistickým dramatickým politickým thrillerem, v němž se střídají dvě vypravěčské linie napříč několika časovými rovinami. Informačně hutná přehlídka ambiciózních, inteligentních a intrikujících postav a chytrých dialogů, která nedává prostor pro vydechnutí, navíc natočená s intenzivní filmařskou razancí. Dynamický a dravý film s působivě propletenou strukturou, vystavěnou na střetu dvou egoistických mužů a příběhu o boji jednoho vědce o záchranu vlastní duše, si klade otázky vztahující se k proměně civilizace po vynalezení jaderné zbraně, k etické stránce jejího použití a k ochotě lidí riskovat kvůli slávě či nadvládě zničení světa, což má relevantní přesah i do současnosti.

Monumentální a mistrně napsaný, zahraný i zrežírovaný žalozpěv na úpadek společnosti, jenž se pomalu a úderně noří do temnoty kontroverzní americké historie se zaměřením na podstatu zla v příběhu o tutlaných zločinech páchaných na původním obyvatelstvu ve jménu touhy po moci a bohatství. Velkofilm se zásadním přesahem, epickým měřítkem a portrétem Spojených států precizně vybudovaném na směsi gangsterky a westernu, amerických žánrů příhodně založených na tematizaci amorálního jednání.

Zatím nejextravagantnější Lanthimos, a to už je dost co říct. Jeden z nejosobitějších filmařů současnosti se pořádně utrhl ze řetězu a navíc měl na realizaci svých originálních ujetých vizí hodně peněz. Výsledkem je komplexní, nehorázně zábavný a významy přetékající komediální bizár s frankensteinovskými motivy o emancipační cestě jedné ženy za poznáním světa i sebe sama. Ženy s dospělým tělem a mozkem vlastního nenarozeného dítěte, kterou skrze vyprávění řazené do kapitol sledujeme na cestě po Evropě, jak porušuje všechny myslitelné společenské konvence, postupně podráží patriarchátu nohy a ve finále mu bodá kudlu do zad a prochází si kompletním zrychleným vývojem od zvídavého batolete přes naivní dospívající dívku až po výmluvnou intelektuálku s jasným názorem na stav věcí. Inteligentní dialogy, promyšlený koncept, aktuální téma, vizuálně opojné obrazy, strhující herecké výkony, ďábelsky morbidní nápady, spousta nahoty, umělecký film jak víno, oscarové nominace jsou nevyhnutelné.

Nevídaný gejzír kreativity v nejlepší komedii za poslední léta a zároveň překvapivá aktualizace grotesky pro 21. století. Buster Keaton a Harold Lloyd si zde podávají ruce s Bugsem Bunnym a kojotem Vildou a režíruje jim to Karel Zeman, co zrovna objevil možnosti počítačové grafiky. Definitivní potvrzení teze, že nízký rozpočet není překážkou, když máte dost nápadů a tvůrčích schopností. V případě Hundreds of Beavers mají tvůrci nápadů na rozdávání, do filmu jich vyvrhli tolik, že to s přehledem uživí celou stopáž, a omezené prostředky pro realizaci filmu přetvořili v přednost, takže výsledek vypadá i po vizuální stránce nehorázně vtipně, tvořivě a roztomile. Děj se ani na okamžik nezastaví, jednotlivé gagy se postupně vyvíjejí a gradují do nepředvídatelných rovin, film skvěle pracuje s postavami i s opakujícími se motivy a naplno využívá prostředí zasněženého lesa i související rekvizity. Unikátní záležitost a jistě i budoucí kultovní klasika.

Ultimátní gastro-porno. Vrcholná pocta francouzské gastronomii, v níž většinu postav tvoří životní požitkáři a gurmáni, špičkoví kuchaři, znalci potravin, zvířat a přírody a skvělí řečníci, takže o jídlu a jeho původu i historii též vybraně hovoří. Velkou část filmu zabírají scény vaření vybraných pokrmů a jejich následné konzumace, na což diváky připraví už úvodní půlhodinová sekvence, v níž se jen za ambientních zvuků kuchyně a labužnických vzdechů tančí mezi plotnami a servíruje na stůl. Pojivem mezi chody je něžná romantická linie, v níž se láskyplné vyznání nikdy neobejde bez večeře při svíčkách a společné míchání zeleninového vývaru nebo burgundské omáčky je předehrou pro intimní chvíle. Film, v němž láska vyloženě prochází žaludkem a ve kterém i anatomický popis příjmu potravy zní jako milostná poezie.

Zatím nejrozmáchlejší John Wick. Už to není jen adrenalinový akční zážitek, ale i pečlivě budované vyprávění osudového příběhu o muži, který musí zabíjet, protože nemá na výběr, jelikož se ocitl ve smrtící spirále odplat a nevyřízených účtů. V současnosti jeden z vrcholů akčního žánru. Akce je silně efektní, úderná, elegantní, nápaditá, přehledná a vizuálně opojná. Všechny akční sekvence jsou svou délkou i celkovým provedením naprosto monumentální a snadno by obstály jako závěrečné vyvrcholení spousty jiných akčních filmů. Navíc jsou díky změnám prostředí, snímání, stylizace i hudebního podkresu pokaždé zcela jiné, což přispívá k pestrosti filmu, který se tak navzdory opakujícím se bojovým technikám, úderům a chvatům účinně vyhýbá rutině a monotónnosti. Keanu Reeves je samozřejmě božan, ale naprosto vynikající tu je hlavně Donnie Yen, o jehož postavě bych chtěl vidět samostatný film.

Nesentimentálně emotivní a krásně natočený film o lásce k filmu a ke starým kinům, jenž slouží jako pocta kinematografii i světovým režisérům, vypráví o cestě za svým srdcem navzdory rodinným tradicím a předurčenosti, plně obstojí i jako sociální drama se špetkou culinary cinema a zároveň svěže tematizuje film z materiálního hlediska a nevídaným způsobem zachycuje též smrt filmového média.

V první polovině je kladen důraz mimo jiné na střety rebelujícího Elvise s cenzurní komisí, která jeho kroutivé pohyby považuje za obscénní, druhá polovina zas těží převážně z Presleyho konfliktů s bližními, jejichž očekáváním buď z principu vyhovět nechce, nebo jim k vlastnímu zklamání ani vyhovět nedokáže. Celým filmem se tak vine téma nezlomné snahy o zachování vlastní výjimečné osobní i hudební identity, která je jako jediná klíčem k umělcově úspěchu a nesmrtelnosti. Charismatický a pohybově i pěvecky nadaný Austin Butler je v titulní roli naprosto vynikající. Nejenže dokáže bez mrknutí oka zcela uhranout při fantasticky nasnímaných hudebních číslech, ale i ve ztišených momentech zvládá zcela přirozeně a citlivě vystihnout poměrně širokou paletu emocí. Typově přesně je obsazena i většina vedlejších a okrajových rolí. Nejvíce prostoru má samozřejmě též skvělý Tom Hanks jako druhá nejzásadnější postava Presleyho hudebního agenta a zároveň vypravěče filmu, který se sice ve svých komentářích opakovaně snaží diváky přesvědčit, že to se svým svěřencem myslel celou dobu dobře, nicméně jeho obrazem zachycené činy hovoří o opaku. Jeho perspektiva nespolehlivého vypravěče se přitom s perspektivou Elvise přirozeně doplňuje a film na proměnách jejich přátelsky-rodinně-obchodního vztahu výrazně staví. Příběh se drží precizně rytmizované struktury, v níž Elvisova vystoupení vždy tvoří vyvrcholení jednotlivých segmentů a časových úseků. Režisér Baz Luhrmann je v nejlepší formě od Moulin Rouge, navíc exceluje i jako fenomenální audiovizuální vypravěč a mistr střihové montáže, jemuž stačí pár dvouvteřinových záběrů a vhodný hudební podkres, aby s nebývalou bravurou okamžitě zachytil tu správnou náladu daného momentu, prostředí a okolností. Na poli životopisných filmů o hudebních legendách je Elvis skvostem, který svého titulního hrdinu představuje v mnoha různých polohách a stylech, zaujme bez ohledu na to, jestli jeho osudy a písničky znáte, a svého režiséra díky mnoha rozpoznatelným trademarkům a filmařským postupům zkrátka nezapře. Je to audiovizuálně strhující a od prvních záběrů vtahující jízda, která si přímo říká o promítání na velkém plátně.

Křehký a zcela unikátní dokument o nenadálém přátelství zvědavého hlavonožce a pracovně vyhořelého filmaře, jenž s ním při každodenním potápění strávil většinu jeho života. Originální, emotivní a místy i napínavé propojení světa lidí se světem zvířat, nacházející sjednocující paralely v životech obou protagonistů a nenuceně vybízející k porozumění přírodě ze zcela jiného úhlu pohledu.

David Attenborough vypráví o svém životě a na pozadí změn, k nimž došlo na Zemi v posledních desetiletích, přichází s přehledným a jasně srozumitelným apelem na ekologické téma. Snímek tak slouží nejen jako perfektní rekapitulace kariéry tohoto slavného dokumentaristy, ale zároveň i jako důležité poselství o stavu životního prostředí, v němž se ovšem namísto hledání viníků představují konstruktivní návrhy a vize.