George.Camel

Chytrá černá komedie s Mr. Beanem, jak ho neznáme. Podivné vraždy, štěkající pes a soused, který dostal lopatou mezi oči ... pobavíte se.

Lístek z premiérového uvedení tohoto filmu, která se u nás konal 25 června 1997, mám dodnes schovanou. Tehdy vycházelo nové album Michaela Jacksona - Bool on the dance floor a některé písničky tento film prezentoval. Vstupenky v Opavě rozdávalo dnes již neexistující rádio Attack. Pamatuji si ten horký slunečný den a jak jsem se na film těšil. Nezklamal. Efekty, ztvárnění, choreografie, masky, vůbec vše, co Michael Jackson vymyslel a dovedl zrealizovat, bylo ve své době na špičkové úrovni a jedinečné. Posouval hranice nejen videoklipů, ale i písní a vůbec použitého zvuku. Film je fantastický a nemá srovnání s jiným. Proto je obrovská škoda, že MJ již nic nového nenapíše, nevymyslí, nezazpívá ani nezatančí. Bohužel.

Tento herecký koncert dvou vynikajících francouzských komiků si nenechte ujít. Cestovat Itálií s cadilakem plným heroinu, zlata a diamantů není jen tak. Zatímco Bourvill potřebuje ke svým výkonům dialogy, Funés si vystačí s mimikou a gesty. Oba hlavní představitelé mají v sobě jiný druh humoru a ten se vzájemně doplňuje a tvoří docela harmonický celek. Nejlepší scéna filmu je v autoservisu, kdy si Funés, před očima automechanika a jeho syna, za hudebního doprovodu sám opraví auto. Je to geniální a už jen kvůli tomu stojí za to film vidět.

Humor Luise de Funése nestárne a díky filmům tady s námi bude napořád. Šílený, vteklý, ale vždy bavící komik je poklad pro spárvně naladěného diváka. A v tomto filmu je komických scén a gagů dost a dost. Užijte si Plaváčka.

Dávám pět hvězdiček, protože todle je mimořádně dobrý film, výborný je nejen scénář, ale i herecké výkony všech hlavních představitelů. Divák se jen diví, proč ten mladík takhle promarňuje svůj matematický talent ... a psychologie nám to rozkrývá. Na tuto lahůdku se kdykoliv podívám znovu a rád. Je poučný, moudrý a ze života.

Mám rád humor Gábiny i Marka a měl jsem štěstí, že v době, kdy seriál vysílali v TV jsem si jej nahrál na kazetu. Ted jsem rád, že to mám, protože prozatím jsme se repríz v ČT nedočkali. Škoda byla, že se seriál nedotočil a odvisílány byly jen tři díly. Sůva, Bláža a hlavně Čendová jsou úžasné postavičky a hlavně ... z každého filmu si pamatujeme ty bezva hlášky. A z Nemocnice na pokraji zkázy to je pro mně nezapomenutalné "Neserte mě!" a "Návleky ... šup, šup".

Moc příjemný pořad v němž se střídají ukázky z filmů s vyprávěním přítomných hostů. Zdeněk Troška, pochopitelně bavič největší a obrovský optimista, vzpomíná na natáčení a výborná je také Helenka Růžičková. Vše proloženo několika písničkami z filmu. Je to takové The Best of Slunce, sena, a příjemně se na to kouká. A samozřejmě každý fanoušek těchto filmů by měl vidět i tento dokument.

Tento film jsem si zamiloval už když jsem jej poprvé viděl v kině. Mohu ho vidět pořád díky dobrému scénáři, hereckým výkonům i režii Danyho de Vita. Velká láska Roseových se postupným soužitím vytrácí a přechází v nenávist stupňovanou vzájemnými provokacemi ... a s chutí vyřčeným slůvkem "Haf ..." jdeme do finiše. Určiitě se na film podívejte.

Steve Martina nemusím a ani v této komedii mně svým hereckým výrazem vůbec nepřesvědčil. Jedna hvězdička pro Goldie Hown za její půvab a krásu, druhá hvězdička za tanec Johna Cleese, jenž mně opravdu pobavil a který mi připomněl scénu z filmu HVĚZDNÝ PRACH, v němž si v dámských šatech zatančil Rober de Niro. V tom je kus herectví a ne v pitomých šklebech S. Martina. Film je vhodný jako kulisa na sobotní odpoledne. Dámy, aniž byste si popálily prsty, můžete přitom i žehlit.

Když jsem viděl kdysi tento film poprvé, vůbec se mi nelíbil, nechápal jsem jej, nechápal obrazové ztvárnění Věry Chytilové, ani humor Bolka Polívky. Ale přiznám se, že s každou další reprízou v TV, případně nyní na dvd, jsem si dědictví natolik oblíbil, že patří mezi mé nejoblíbenější filmy. Hlášky z filmu jsou již dnes nesmrtelné a v každodenní mluvě téměř nepostradatelné. Díky Věře Chytilové, bojovnicí české kinematografie, tady zústane navždy obraz porevolučních let tak, jak si je pamatujeme.