Tyckin

V přímé konfrontaci s Koria tenhle japonský kousek vyznívá slaběji, tohle mne zkrátka po stránce komediální vůbec neoslovilo a i příběhově film mnoho nepřináší.

Malinko mi vadilo, že se to tématu hupslo šíleně rychle, nicméně jde o nesmírně smutný a extrémně emotivní příběh jedné nešťastné dívky jíž život postavil do cesty nepřekonatelnou bariéru. Kdo při sledování neutrousil nějakou tu slzu, nemá kus srdce v těle. Co je nutno vyzdvinhout, je výborný výkon té dívčiny (Onishi Asae), ztvárnit v mladém věku takto náročnou roli, to se jen tak nevidí, klobouk dolů. Každopádně mám dojem, že forma seriálu (na který se též chystám), bude tématu slušet více, stopáž dovolí příběh více rozvinout - přecijen za těch 10 let se toho událo hodně a nacpat to veškeré dění do jednoho filmu nebylo možné.

Opět si musím zanadávat na odbytou úvodní zápletku. Vše moc hopem, takže to působí příliš stroze, neuvěřitelně a až absurdně (adopce). Seriál má 20 dílů, druhá půlka už je natahovaná, takže co by se stalo, kdyby se úvodu věnovalo trochu více času, aby nevypadal tak kostrbatě a věrohodněji? Eh. Dále už si však není příliš nač stěžovat. Ústřední dvojka předvádí fajn výkony, zejména pak Park Shin-hye v roli In-ha se svým handicapem dokáže vážně pobavit když se snaží lhát :-) Vedlejší postavy jsou takové rozporuplné – některé se povedly, jiné méně, takže pokusy o humorné scénky občas vyznívají na prázdno (někteří reportéři, otec). Celkově se ale jedná o velmi zábavné a dojemné pojednání o zodpovědnosti reportérů, morálce, svědomí a pomstě, s nezbytnou dávkou romantiku k tomu, je to přeci Korea :-) Rýpnout si ale ještě jednou musím – to, čemu oni říkají zpravodajství, byly často drby až bulvár, mnohé reportáže neměly se zpravodajstvím nic společného. Paradoxně je to asi můj první zhlédnutý seriál jež vyvrcholí v polovině. Druhá půlka už obsahuje vycpávkové pasáže a i konec je takový nevýrazný a moc smířlivý, události odehrávající se v závěru první půle mají zkrátka mnohem silnější náboj.

Občas si říkám, kam Japonci na ty originální zápletky chodí. Dost neobvyklé pojednání na téma obětování, strachu a prosperity jež na tom stojí, s nemalou dávkou emocí a svědomí k tomu. Upřímně si dokáži představit, jak by se z tématu dalo vymáčknout o dost více, první dva příběhy mne zcela nadchnout nezvládly, nicméně závěr se povedl a ten poslední příběh na téma Sakura mi již vehnal slzy do očí. Kdo z nás nenadává na práci, ale chtěli byste dělat tohle? Na to bych vážně neměl žaludek. 72%

Tohle je tak ujeté, až je to geniální :-) Velmi netradiční a pro mnoho diváků těžko uchopitelné pojednání na téma konce světa, "co by kdyby" a punkrocku v hlavní úloze, s patřičnou dávkou "fylozofie" k tomu aneb miluju české titulky bez korekce gramatiky :-) Nemůžu popřít, že film mne velmi zaujal a někdy jsem kroutil hlavou, na druhou stranu zrovna ta nejobsáhlejší pasáž o kapele mne sem tam nudila, zbytek však stál za to a zhlédnutí mohu doporučit - ač každému tohle neobvyklé pojetí nesedne.

Nutno uznat, že i Korejci umí natočit válečný film takovým způsobem, že se jeden nestačí divit. Tady se na scénách vážně nešetřilo, skvělá výprava, ale hlavně hodně drsná a působivá exkurze do světa (před)válečného a ukázka co vše se člověkem válka dokáže provést, to vše se zdařilou hudbou v zádech. Nějaký ten patos sice nechybí, ale to už tak v podobných snímcích bývá a u Korejců je to jaksi i tradice :-) 86%

Dost realistický pohled do fungování rozpadlých resp. nově vzniklých rodin a vztahů jež nejen příchod nového potomka dokáže slušně narušit, zejména pokud dospívající nevlastní dcera Kaoru začne trochu blbnout. Ale ani otcové to nemají lehké. Film rovněž slušně nadhazuje téma obětování se práci vs. rodina kdy preferování toho druhého společnost nemusí úplně chápat. Děvčata Saori i Eri plní svou roli, ale zrovna ústřední Kaoru mne herecky nějak neoslovila. Dospěláci jsou prostě takoví normální. Problémem celého snímku je paradoxně jeho skutečnost a uvěřitelnost – je zkrátka příliš reálný a při sledování mne nedokázal svým způsobem prezentace upoutat, snad až v druhé půli se najde více silnějších momentů. Jedná se o stejně lidský snímek jako byly Barvy života na úvod festivalu, ale tento mne za srdce více chytnout nedokázal. Trpce úsměvné byla ale scénky ze skladu jež velmi reálně prezentují jak asi vypadá buzerace a motivace otroků v Amazonu :-)

Emotivní, poklidný a poetický snímek jež určitě nesedne každému divákovi. Ono několik trochu praštěných důchodkyň v jednom zapadákově v horách jako téma filmu nedá každý, ale ač chvíli trvalo, než mne film dokázal více upoutat, nakonec chytil za srdce a veškeré ty útrapy „děvčat“ jsem pozoroval se zájmem a čekal, jak celý ten jejich zdánlivě šílený podnikatelský záměr dopadne. Film je poměrně působivým i trochu zábavným pojednáním o sklonku života, nalezení smyslu i motivace něčím žít dál, i když vás vaše nejbližší okolí považuje za staré železo co patří akorát tak do sběru a okolnosti se nevyvíjí zrovna ideálně. Celkově zdařilý zahajovací snímek festivalu Eiga-Sai.

V první půli trošku slabší, ale později už pak solidní krimi/drama o zločinu, politice, mafii, moci, penězích a zákonech jež někdy na všechnu tu špínu nestačí.

Není to můj první snímek na téma obvinění mentálně postiženého z vraždy, ale způsob zpracování se zde úplně nevyvedl. Jde o lehce nezáživné drama na téma svědomí se zajímavou pointou, ale napětí a větší emotivnost tu zkrátka chybí.