Recenzie (961)
Falošný princ (1984)
Milejší, pohádkovější a bližší mému srdi než Labakan z padesátých let. Úryvky hudby ve mně zní dodnes... Scénář: Jaroslav Dietl (Teta), Hudba: Angelo Michajlov (Zlatovláska)
Tajemství velikého vypravěče (1971)
Alexande Dumas byl jenom jeden. Čekalo se skoro 200 let, než se objevil Menšík, který snad byl s poleleprobudivší Dumas. Rok po tomto vskříšení je tu nový "remake" a barevný, stejně jako byl barevný život pana vypravěče. Ale barvu nepřidá barevný film, ale energie, která z něho číší. A tudíž pro mě Dumasem zůstane Menšík, i když Martin Štěpánek se snaží oč to jen jde.
Alexandr Dumas starší (1970) (seriál)
Takové filmy by měli víckrát opakovat už pro geniálního Vladimíra Menšíka. Někdy si říkám, zda skutečně nebyl převtělený Dumas. Oba dva neuvěřitelní vypravěči, studnice života a živlů, oba snad předky měli černošské... :)
Škrečok v nočnej košeli (1987) (seriál)
Už jsem tu v pár filmech a seriálech na téma cesta časem zmínil. Češi tohle téma umí uchopit. Bravůrní záporák Július Satinský, kterému sekundovala výborně Jana Švandová. A Oskar pri křečka :)
O statočnom kováčovi (1983)
Hudba: Petr Ulrych, krásný příběh přatelství a ono "A nedáte si říct"... Vždy, když vidím film Díky za každé nové ráno, si vzpomenu na tuhle pohádku. Čimto asi bude? :)
Pyšná princezná (1952)
První česká filmová pohádka a zůstala by i v mém srdci první nebýt S čerty nejsou žerty. Jenom bych snad netvrduil, že tohle je první pohádka. Jako první pokus bych řadil Alenu. A propos, pokud se zaposloucháte do hudby Aleny, neslyšíte Pyšnou princeynu, nebo naopak? Nejen, že autor hudby je mistr Vačkař, ale navíc si vypůjčil některé mpotivy v pozdější Pyšné princezně (a v Andělovi.)
Čertova nevesta (2011)
Kdyby tam nebyla ta imfantilní panenka Maria nebo, kdo to byl a kdyby Laurinová na královnu neměla dušičku dítěte, mohla to být po dlooooooooohé době opět výborná pohádka Trošky. Bohužel se tak nestalo. Druhou nebo lepší Jasněnku už asi Troška nenatočí. Ale potenciál tento film, jó to měl.
Princ a Večernica (1978)
Poslední výborná pohádka Václava Vorlíčka, jak praví báj. Bohužel po roce 1990 už na tyto skvosty Vorlíček nenavázal. Všechny ostatní už byly buďto překombinované nebo příliš temné nebo prostě a zkrátka blbé, viď Kacafírku.
Díky za každé nové ráno (1994)
Díky za tento film.
Noc na Karlštejne (1973)
Nezapomenutelná hudba, výborné dialogy hrající si s lehkostí s archaismy. Co dodat? Hodím se ve službě marod. Pešku, jak to mluvíš... "Při prvním ochutnání trošku trpké zdá se být. Tak jako všechno v této zemi!". Ne, v tom se mýlíš, císaři. Ne vše je trpké, tento snímek už vůbec ne. Je lahodný a opojný. Nu a když jsem ho okusil, musím zas a znova ochutnávat a kousat po douškách.