Gig

Krásný historický snímek, i když smyšlený. Jedna z prvních rolí Joan Collins, která se proslavila Alexis Colbi v seriálu Dynastie. A kupodivu, i tu hraje mrchu :). Výborný Jack Hawkins coby faraón. Výborná pointa.

Jeff Bridges je skutečně Starman, je mužem z hvězd, který neskutečně, s lehkostí, krásou hraje muže, který se potřebuje dostat domů tam k té hvězdě, vidíte? Tolik citu, něhy, emocí jsem ve sci-fi filmu snad neviděl. A je to vážně sci-fi? Když si vzpomenu na ty silné momenty, kdy Spoiler: Karen sleduje, vzpomíná, nebo spíš chce zapomenout, na svého muže na videu, který umřel a tu se objeví ve dveřích....; když vzpomenu na Jeffa, který vnukne živit lani, když vzpomenu, když vrátí v život Karen; když vidím strnulý pohyb Jeffa, který pomalu skomírá; když vůbec vidím ty nechápavé pohledy Jeffa.... srdce plesá.

Nejlepší díl trilogie. Výborné vykreslení postav. Nezapomenutelný Joker. Škoda, přeškoda ho. Hold, koho Bohové milují, umírá mlád.

Opět jedna pěkná pohádka servírována panem Rou. Jen mi je líto, že můj oblíbenec si tu zahrál jinou roli, než jsem zvyklý. Hádejte o koho jde? Lev Potěmkin si zahrál trošku něco jiného než mou oblíbenou babu Jagu. I když vím, že tady nemá baba co dělat :). Jo a Ivánka mohli trošku líp zvolit. I když, je to hloupej Ivánek, tak co no. :)

Někdy tyto "tv rymejky" jsou hold naškodu. Stejný osud co V pravé poledne nebo Winchester 73. Kopie hold není originál . Nemluvě o tom, že tu jde cítit, že se jedná o tv počin.

Známá trojice¨, vlastně čtveřice na scéně a přitom poprvé pospolu. Režijní klasik westernů Howard Hawks, nesmrtelný "kauboj" s šátkem kolem krku John Wayne,se svým parťákem a ostřílenou westernovou ikonou, i když vedlejších rolí, Walterem a autorem hudby Dimitrijem Tiomkinem. Stejná parta se sešla ještě jednou a to taky vee slavném westernu Rio Bravo.

Tyto staré pohádky pana režiséra Mrazíka mají neskutečné kouzlo i po letech. Pan Alexandr Rou má brilantní fantazii. Jeho výtvarné cítění, které ukázal tu i třeba v Překrásné Vasilise mají daleko blíž k ruským bylinám, než jeho poslední počiny. Když vzpomenu na jeho představu v Babu Jagu a jeho vykreslení stromů a všeho, tady Kostěje nesmrtelného a jeho žebroví. Později, když maskoval Kostíka (Voda, oheň a zlé úskoky), už nebyl tak pečlivý a neměl takovou sílu, jako tady. A navíc tyto pohádky ještě neobsahovaly tak ulítlé postavy jako u jeho posledních pohádek. Proto tyto pohádky miluju daleko víc. Pohádkový osud pana režiséra Rou mi připomíná trochu osud Zdeňka Trošky, kdy jeho pohádky byly neskutečně barvité a pohádkově krásné s úžasnými postavičkami, ale jeho poslední pohádky obsahují postavy, které jsou čím dál víc infantilní. Naštěstí u pana Alexandra Rou to není tak strašné. Ale dosti. Vraťme se k téhle pohádce, která patří k tomu lepšímu, co vytvořil, a pokud přihlídneme k době vzniku, nelze než zaplesat.

Malebná pohádka o dvanácti měsíčkách, i když televizní. Za Gabrielu Wilhelmovou, Vetchého a Blanarovičovou musím jít s hodnocením nahoru. Byla to u mě ta nejkrásnější pohádka o dvanácti bratrech, dokud jsem neuviděl tu ruskou z roku 1972. Obě dvě studiové, v obou dvou hrají živá zviřátka, i když v té sovětské jich bylo víc, tady jen pes Bodryk. Tam byl navíc bratr Měsíc, tady roztomilá sestra Vesna v podání Marty Vančurové. Ale mám-li hodnotit obé pohádky, vyhrává u mě ta ruská.

Za ty německé pokusy o natočení pohádek by měli střílet. To nemám sílu ani hodnotit. Tu není sympatické snad nic. Kdyby aspoň ty herečky uměly vybrat, které by byly sympatické a na které se dá koukat, když už za nic. To je snad poprvé a doufám, že naposled, kdy se tu vyjadřuju ke všem těmto pokusům o pohádky.

Ruská verze české klasické pohádky. Nevím, zda je inspirována i tou animovanou z roku 1956, kde se vyskytuje taky postava navíc oproti té české verze a to postava princezny. A ač se jedná o ryze studiovou pohádku, ta má kouzlo neskutečné a vyzní daleko víc než ta naše česká z roku 1992, kde exceluje Odřej Vetchý. A i když je to komorní pohádka, tak se to nachází docela hodně postav: dvanáct měsíčku, bratr Měsíc, voják, princezna, komoří, macecha, nevlastní šišlavá sestra a já nevím kdo ještě. Jó, zapomněl bych zviřátka: sovu, psa, zajíce, motýla... A ač se jedná o studiový projekt, tak zvířata jsou živá. A navíc Maruška je veselá, sympatická a ne taková ta unylá, smutná, jaké jsou u nás jako např. z roku 2012. A když má pohádka své zápory, jako hudba, která mi např. nesedla, tak si mě získala jinými klady. Kostými jsou v pravdě krásné, takové ty ruské ala děděček Mrazík. A snad pořád tu sněží. Takové pohádky by měli vysílat u nás častěji a neopakovat v TV pořád dokola to samé. Jedná se určitě o nejlepší "hrané" zpracování o dvanácti měsičkách.