Martinibaby

Kind of awesome. :)

Strašně mě to mrzí, protože zmínka tohoto filmu se hodně silně váže s jednou etapou mé minulosti, proto jsem si Princeznu Mononoke dlouho a dlouho "šetřila", než jsem se odhodlala na ni konečně podívat, ale bohužel mě film a jeho dějová linka nijak zvlášť nepohltila, nezaujala, celý film šel jakoby mimo mě. Takřka nikdy se mi nestává, že bych se na film musela dívat nadvakrát a Mononoke jsem prostě na jedno shlédnutí nebyla schopna shlédnout. Z toho co jsem doposud viděla z Miyazakiho tvorby mi Mononoke bohužel přišla nejslabší.

I'm old enough to bleed. I'm old enough to breed. I'm old enough to crack a brick in your teeth while you sleep.

Něžné..

Tak trochu mě mrzelo, že z knihy "nevytřískali" trošku víc. Pro nečtenáře musela být spousta scén přinejmenším kryptická. Další věc, která mi neskutečně lezla na nervy, byla občasně vytřepaná kamera, která měla tendence uhýbat od věcí, na které byl zrovna člověk zvědavý a chtěl se na ně podívat pořádně, nechávajíc ho tak často v poněkud frustrovaném rozpoložení. Ale mimo tohle se mi naprosto dokonale líbilo herecké obsazení a vě většině případů i výkony. Líbila se mi zdánlivá absence soundtracku, protože byla opravdu zdánlivá. Líbilo se mi vyobrazení filmových lokací a atmosferičnost. Líbilo se mi, že mi i několikavteřinový záběr dokázal vehnat slzy do očí. Líbilo se mi toho hodně, ale bohužel ne všechno.

Námět na jedničku, části mě zaujaly, části mě pobavily, části mě i překvapily, ale vpodstatě jsem dost přesně dokázala odhadnout, jak to vlastně všechno skončí. Krom toho mám pocit, že film jako celek podporuje skoro stejné extrémy, proti kterým celou dobu brojí..

Už v prvním dílu se dá krásně utvořit názor na postavy - které vás budou bavit, které vás budou srát a se kterými z nich se člověk dokáže ztotožnit. To mě taky na "Holkách" nejvíc bavilo - ne tolik vyumělkovaný svět s ne tolik vyumělkovanými problémy, nýbrž parta obyčejných kamarádek prožívajících něco dost skutečného. A i když Lenu Dunham naprosto nemůžu vystát , jako celek to má prostě něco do sebe a dýchá to hořkosladkým životem, ne čtyřma tunama make-upu a plastikou.

Nádhera. Prostě chci víc takovýchhle filmů. Pobaví, potěší, dojme, zahřeje. A to nevidím "desetipalcového hrdinu" poprvé ani naposledy.

To je tak strašně špatný a strašně dobrý zároveň! =D Ale hlavně úžasná vzpomínka na dětství a hodiny a hodiny propařené Mortal Kombatem :)

Aneb jak se dá využít "lámavosti" lidské psychiky a vynalézavosti pana Zimbarda k natočení epicky brutálního (a to ve všech slova smyslech) filmu. Chvílema jsem ani nemohla dýchat. Bohužel mi to po logické stránce přišlo chvílema nedotažené, což z celkového dojmu ukouslo jednu hvězdičku, ale film je až neskutečně strhující. Pretty good. A Moritz má i po záchvatu úzkosti pořád nejkrásnější úsměv. :)