Bubble74

Základ pro napínavé krimi jak z partesu - provinční městečko i okolní lesy zahalené do podzimního sychrava, na nedalekém jezeře loďka a v loďce... mrtvá prostitutka. Následuje další nebožka a dva záhadně zmizelí policajti. Také uprchlý ilegální lihovarník patří do party a poté už pozvolna odkrýváme zvrácenou rodinnou historii, intriky papalášů, no a nechybí ani osvědčená klasika - vyhořelý blázinec. Propletenec máme vskutku přepestrý a napětí podporuje řádně ponurá atmosféra, se kterou si pohrála výborná kamera. Škoda, že paní podkomisařka byla taková nemastná, neslaná a její požehnaný stav jí chybějící charisma nepřidal. Jinak se mi tahle polská kriminálka se severským nádechem líbila.

Závisláci na sladkém jako já budou Danyho milovat (pocukrovaný špagety bych ale nedala) a různě orientovaní si taky bezpochyby smlsnou. Nebýt těch prudících vsuvek "zpívá a tančí celá rodina" lupla bych této roztomilé ujetosti o hvězdu víc.

Ten intenzivně úzkostný pohled na neutichající déšť a v něm bloudící postavy, odevzdané svému osudu, mě bude ještě hodně dlouho pronásledovat.

Divadelní gala představení na filmovém plátně, kde září každý aktér a každý dialog. Přestože Meryl Streep ve své vrcholné formě pouští smrtící hlášky i grimasy jak na běžícím pásu, nejsilnějším magnetem je tady Julia Roberts. "Eat the fish, bitch!" Nepamatuju, že by nějaké drama takhle provětralo mojí bránici.

Notorik Woody nasává jak velbloud u oázy, je svému okolí na obtíž, ale ještě není na odklizení do starobince. "On jen potřebuje mít pro co žít", podá mu pomocnou ruku jeho syn a má recht, neboť to potřebuje každý z nás. A na splněná přání není nikdy pozdě. Nebraska je dojemné pohlazení na duši i skvostně úsečný humor. Vše poeticky zahaleno v černobílém rouše a Jarmuschovském stylu. Nenápadná perla letošních Oskarů.

Degenerace ubohé lidské rasy je nezastavitelná. Svět slintá blahem, že může nekonečné tři hodiny sledovat obscénní oslavu šoustaček, fetu a nadržených zbohatlíků. No potěš, to nás čekají časy. Pardon my French.

Zbožňuju Nightwish už spoustu let a Tuomasovy hudební kreace mě pravidelně přivádějí do extáze. Jeho filmová psychofantasmagorie mě však do ničeho podobného nepřivedla. Audiovizuál nezklamal, ale kýčovitý příběh a nedomrlost postav i děje stěží uchvátí racionálnější nátury. Na své si přijdou jen naivní snílci, kteří na konci dojatě doplní všechny díly skládanky, stírajíc při tom nejednu slzičku. Já mám na tváři pouze ruměnec ze studu za své nejprotekčnější hodnocení. Ale co nadělám, hudba je mocná čarodějka.

Nanejvýš atmosférický obraz bezútěšnosti a hluboké beznaděje. Černý humor v absurditě všemocné byrokracie pobavil i zmrazil zároveň a fešák Max to vyžral do posledního dechu i s navijákem. Pro mě ještě intenzívnější než Hanekeho verze.

Zoufalá potřeba vlídného slova a snaha očistit manželovo jméno přivedou prostinkou vdovu až do spárů vypočítavých komoušů a anarchistů... Brigitte Mira je naprosto kouzelná jako dobrosrdečná Mutter Küsters a její neodolatelný výkon táhne celý film. Fassbinderovi v závěru došly peníze, takže si překvapený divák musí finální scénu originální verze jen suše přelouskat v titulkách. Podstatně levnější a přívětivější je koncovka verze americké, která se mně osobně i líbila víc.

Fassbinder ve své nejzlomyslnější aroganci. Nekompromisně bizarní groteska, nadupaná uřvanými dialogy a přehnanými gesty. Náročné sousto pro diváka. "Ach sooo...?"