evanka

Vtipná oddechovka a parodie na bondovky. Skvělé herecké obsazení, kterému vévodí Colin Firth, který se touhle rolí trochu vymanil ze škatulky distingovaného gentlemana (i když tím je pořád, ale přidal i drsnější rovinu) - jateční scéna v kostele je neskutečná! Každá scéna s ekoteroristou v podání Samuela L. Jacksona baví. Šťastným výběrem bylo i obsazení Tarona Egertona do role nevychovaného puberťáka. Velkým plusem je pro mě i soundtrack, který k celkovému vyznění filmu výborně pasuje.

Originální horor/komedie, nad kterou není třeba moc přemýšlet ani v ní hledat logiku. Takové odlehčené Americké psycho. Pohled na svět očima vraždícího schizofrenika byl krásný, čistý a mile barevný. Ukázka reality z druhé strany pak už vypadala docela neutěšeně. Vizuál moc pěkný a dobře se na to dívá. Ryan v růžových montérkách a nevinným výrazem ve tváři baví.

Romantický příběh o nešťastné zpěvačce lapené v pasti vlastního úspěchu a jednom obyčejném policajtovi/bodyguardovi, který jí zachrání při pokusu o sebevraždu. Za všechno může cílevědomá matka/manager, která chce pro svou dceru jen to "nejlepší" a žene ji nekompromisně výš a výš. Nějak mi ta chemie mezi hlavními herci nefungovala a ani jeden z nich nebyl vyloženě sympatický. Policajt se celý film tvářil hrozně nezúčastněně a lhostejně, když ho balila největší celebrita pop music. Plus tohohle filmu je asi jen hudba a nějaké to životní moudro, které si z něj můžete odnést.

Několik příběhů o sexuálních úchylkách a všechny historky něco spojuje. Celé je to natočeno vtipně, s nadsázkou a na konci to všechno trochu víc dramaticky graduje. Nejmilejší,nejvtipnější a nejromantičtější z příběhů je ten poslední o sexu přes telefon pro hluchoněmé. Díky tomuhle příběhu dávám celému filmu 80%.

Milá odechovka pro klidné večery. Příběh dívky/ženy, která se ještě hledá a neví, co od života chtít a očekávat. Tohle jí pomáhají si ujasnit jedna puberťačka a její otec, nebo spíš jí pomohou ujasnit, co vlastně nechtít. Film, kde všechny hlavní postavy (Keira, Sam, Chloe) jsou sympatické a film, který vám nakonec vykouzlí úsměv na tváři.

Film, který lehce převyšuje průměr a není na první pohled znát, že jde o Burtona. Životopisný příběh je podán nějak nevýrazně, bez nějakého hlubšího vhledu do duše a myšlenek malířky. Divákovi není zcela jasné, proč se malířka tolik let bála postavit svému vypočítavému manželovi. Těšila jsem se na výkon Christopha Waltze, ale v tomhle snímku se skoro vůbec neprojevil jeho neskutečný talent a celý výkon vyzněl spíš směšně hlavně díky výstupu u soudu. Na obrazy se krásně dívá, výkony hlavních hrdinů vás neoslní ani neurazí a po shlédnutí filmu to ve vás nezanechá žádný hlubší dojem.

Příběh Stevena Hawkinga tentokrát spíš z pohledu jeho soukromého a rodinného života než z profesionálního. A ještě spíš pohled na osud jeho manželky a ukázka ženské síly, odhodlanosti až to skoro vypadá, že by snad měla být prohlášena za svatou. Celý film a příběh je dojemný a citlivější duše a povahy snadno rozpláče a donutí k soucitu s oběma hlavními postavami. Jejich myšlenky a pohnutky můžete ale jen hádat, protože nejsou úplně zřejmé. Každopádně výkon Eddieho je právem oceněn nominací na Oscara a je jasné, že za ním stojí mnoho času přípravy a studování lidí s podobnou nemocí. Je to spíš romantický film než životopisný, což někdo může považovat za mínus. Z filmu není jasné, v jakém časovém horizontu se odehrává a nikdy nevíme o kolik let přesně se scény posunuly, ale přibližně to lze odvodit od toho, jak moc děti vyrostly, přesný počet uplynulých let není podle mě pro příběh nijak zásadní.

Dokonalé! Jednoduchý a přímočarý příběh a zápletka, ve které jde o "souboj" učitele a žáka. Kouzlo filmu tkví především ve střihu, který přesně pasuje do hudby (nebo naopak), vyvolá v divákovi kýžený pocit napětí a vtáhne ho do děje tak, že není schopen spustit oči z plátna a z obou hlavních představitelů. Během projekce jsem místy zadržovala dech a prožívala všechny emoce spolu s herci, jako by se jednalo o nějaký akční thriller. Ani jedna z postav není ukázána jako kladná, ale ani jako záporná postava, což je sympatické, že celý příběh není černobílý. Každá z postav má svoje pohnutky a motivace, tak jako každý v reálném životě a nelze jednoznačně říct, jestli jsou dobré nebo špatné. Je na divákovi, aby se vcítil do obou postav a pochopil, o co jim jde. Závěru nemám co vytknout, protože divákovi nechává prostor k tomu, aby posoudil, jak to vlastně celé dopadlo a čeho vlastně učitel i žák dosáhli či nedosáhli. Démonický Simmons podává mrazivě úžasný výkon, za který bych ho bez váhání odměnila Oscarem. Pozadu nezůstává ani Teller, který velmi překvapil svým výkonem - po všech jeho rolích lehkovážných mladíků v teenage komediích.

Zoe Kazan je znuděná manželka šéfa nemocnice. Kromě benefičních večírků a bloumání po nákupech nemá do čeho píchnout. Jednoho dne zjistí, že je propojena s propuštěným vězněm. Oba mají schopnost vidět očima toho druhého a i fyzicky cítit to, co ten druhý. Mohou se takhle spojovat, kdykoliv je napadne, povídat si na dálku a dokonce se i sexuálně uspokojovat. Díky tomuhle "daru" je ale jejich okolí začne považovat za podivíny a Zoe to dostane až do psychiatrické léčebny. Vězeň se vyvlíkne ze spárů svých zločinuchtivých kumpánů a jede Zoe zachránit. Námět filmu je zajímavý, zpracování už tolik ne. Když pominu to, že mi Zoe nezapadá do role vážené manželky šéfa nemocnice (protože vypadá pořád jako dvacítka s nejasnými plány do budoucna) a že ani Michael Stahl-David mi nesedí v roli hodného a bezelstného vězně, tak je celý příběh jen souborem jejich tlachání na dálku. Pro mě jako diváka mezi nimi ta chemie prostě nefungovala a nedokáže vtáhnout do děje. Je to všechno brané tak nějak po povrchu, není ani naznačeno, proč zrovna tihle dva jsou takhle spojeni, i když by se s tímhle dalo pracovat a nějaké hlubší myšlenky by se sem taky daly vpašovat.

Nicol Kidman se každé ráno probouzí s vygumovanou hlavou a neví kde je a kdo je ten chlap vedle ní v posteli. Není to ale díky divokému večírku nýbrž tím, že trpí amnézií. Podle fotek v koupelně jí to začíná za chvíli docházet. Pak je tu i manžel Colin Firth, který je již připraven s fotoalbem v ruce a se stručným shrnutím posledních 10 let jejího života. Colin všechno zvládá zmatené Nicol vysvětlit během vstávání a snídaně a pak už spěchá do práce. Nicol bloumá neznámým domem dokud jí nezavolá její doktor a nenasměruje ji ke schovanému foťáku ve skříni, na který si Nicol po večerech nahrává takový deník. A tady na scénu přicházejí pochyby, podezření a honba za pamětí. Kdo jí z hlavy vymlátil všechny vzpomínky? Colin Firth tady pro změnu hraje toho špatného a to mu sluší a Nicol Kidman předvádí svoje vyděšené oči a svou křehkost, čímž mě nudila. Film začne být zajímavý až těsně před koncem. Jinak to postrádá napětí. Knihu jsem nečetla, ale film asi nedokázal pojmout rozsáhlejší děj a souvislosti, které by to mohly udělat zajímavějším. Klasický americký objímací a uslzený happy end tomu taky moc nepřidal.