romain vagnae

Podle mne suverénně nejlepší z letošních oscarových filmů, ačkoli bytostně nesnáším sci-fi a Sandru Bullock. Vlastně ani nevím, čím mne Gravitace tak zaujala, děj zde není nijak rozsáhlý (spíše vůbec - jde jen o to, aby se Bullock dostala na Zemi - což bych tedy nikdy nečekal, že jí budu přát, obvykle bych uvítal, že je vystřelená do vesmíru napospas kruté smrti z nedostatku kyslíku). Má to v sobě ale nějaké pro mne nespecifikovatelné kouzlo .. film mne zcela vtáhnul do děje a pohltil .. Další věc, co musím vyzdvihnout, je hudba, která fascinující atmosféru krásně podtrhovala -- taky Oscar za hudbu poprávu putoval k Stevenu Priceovi (jehož jméno pro mne do dneška bylo neznámé) .. a - bohužel - ač velmi nerad, musím vyzdvihnout výkon Sandry Bullock .. škoda, že dostala Oscara už před čtyřmi lety za tu blbost, kde hrála neskutečně protivnou krávu, za tohle by si ho zasloužila nesrovnatelně víc .. myslím, že i ona sama by radši byla oceněna za svůj životní výkon než za tu trapárnu - tak si společně s ní budeme představovat, že Sandra dostala svého jediného Oscara v životě za Gravitaci a ne za Blind Side ..

Naprosto nepochopitelné je pro mne nadhodnocení tohoto filmu .. proč? 8. nejlepší, 92% (stav k 11.2.2014, půjde to asi dolů časem) Proč? Proč? Čím je tak úžasný? Jasně, Brühl hraje výborně, ale to je asi tak vše. Neříkám, že je to špatný film, to rozhodně ne, slabší 4 hvězdy by si zasloužil. Ale proč dává každý 5? Nechápu, opravdu ne. Emocí ani silných scén moc nenabízí .. nejvíc emociálně působící se mi zdála scéna, kdy Hunt zmlátí po Laudově tiskovce neetické otázky pokládajícího novináře - pochopitelně scéna vymyšlená. Ostatně jako mnoho dalších věcí - kupříkladu v závěrečném závodě, když 4 kola před koncem musí Hunt do boxů, protože se mu drolí pneumatiky .. pneumatiky na mokrý povrch .. a proč se mu drolí, když celý závod prší? No jasně, přece protože ve skutečnosti v závěru závodu už nepršelo. Jenže to by asi ve filmu vypadalo málo dramaticky, kdyby nebyl závěr závodu v drsném počasí, kdyby déšť ustal a neplatilo by pak Laudovo zdůvodňování svého odstoupení - že v takovém počasí závodí jen šílenci. Hunt by pak nemohl v závěrečné scéně přiznat Laudovi, že riskoval život, protože ho neriskoval. Jinak ale co bývá filmu vytýkáno, že na rozdíl od skutečnosti, kde byli tito dva kamarádi a ne rivalové - na mne jejich vztah od začátku filmu působil tak, že se sice špičkovali a různě dohadovali, ale bylo vidět, že k sobě mají respekt a ne nějakou nenávist, což navíc v závěrečné řeči Lauda víceméně říká. Závěrem - nedíval jsem se na jiný film než všichni ostatní?

Dlouhé .. opravdu dlouhé ... to je slovo, které mi především vyvstávalo na mysl u tohoto filmu .. ne tak ani celková délka, ale především - jednotlivé scény. Někdo tady v komentářích psal, že prý ani jedna vteřina tam nebyla navíc .. podle mne nejen vteřina, ale dokonce celé hodiny tam byly nadbytečné .. příběh filmu se dal bez problémů zkrátit na stopáž 1h 20 min a film by tím nijak neztratil .. nemluvě o tom, že celou zápletku lze říci jednou větou - příběh jedné týpky, která ráda žere špagety, napřed zkusila mít něco s chlapem, nevyšlo to .. ráda žere špagety .. pak vztah se ženou, to bylo chvíli cajk, ale pak se nechala nakládat od jiného chlapa, takže zas nic .. ráda žere špagety .. chtěla se vrátit k té týpce, nic z toho nebylo .. ráda žere špagety .. jo a mezitím nějaké zajímavé postelové scény .. mimochodem v jedné scéně nějaká postava řekne něco jako "všechno jsem nakoupil od Triera" .. měl to být odkaz nebo náhoda? :)

Jak už je u jeho dokumentů většinou zvykem, Klusák - tentokrát výjimečně bez Remundy - si ani tady neodpustil jednostranný pohled s velkým množstvím zavádějících otázek na respondenty. Klusákův způsob práce podle mne není dobrým sociologicko-dokumentárním přístupem, protože si myslím, že by takovéto dokumenty měly usilovat pokud možno o objektivnost, nebo se aspoň snažit vytvářet iluzi o objektivitu. Klusák si ale s nějakou objektivitou absolutně neláme hlavu a postup práce plánuje pravděpodobně tak, že na začátku si řekne, co che, aby z toho dokumentu vypadlo za poselství a pak se snaží dělat všechno pro to, aby to tak opravdu vyšlo. Takže si volí respondenty schválně tak, aby jeho názor potvrzovali a když se někdo chová tak, že se mu to nehodí do krámu, dá mu absolutně zavádějící dotaz, aby z toho ten člověk vyšel jako hňup .. příklad - když se mluvčího hyundaiky Vaňka ptá na jeho dobré charakterové vlastnosti a onen Vaněk se rozčiluje, že co to má být za otázky .. ve filmu pak Vaněk vypadá jako vůl .. ale co mají charakterové vlastnosti nějakého týpka co dělat s hyunaikou? Film je o té firmě, ne o něm .. i kdyby doma znásilňoval malé mývaly, může to být každému jedno .. jen prostě Klusák ho tím chtěl zesměšnit .. a to je klasický příklad, jak je veden celý dokument .. a nejen ten, je to klasická Klusákova práce .. snad jediným pozitivem celého filmu je závěrečná reklama na nošovické zelí, které každého rozveselí ..

už hoooodně dlouho jsem neviděl film, který by se s tímto nenápadným a víceméně absolutně neznámým severským kouskem mohl rovnat .. hodně temná depresivní věc .. atmosféra odlehlé chudé vesnice mi připomínala některé Bergmannovy filmy, s tím rozdílem že toto není tolik existencionálně roztahané .. hlavní motiv - muž spáchá ze zoufalosti čin, kterého pak lituje a je za něj odsuzován jak lidmi, tak svou ženou .. tento čin si pak odpyká měrou vrchovatou .. je mu odpuštěno .. ale teď musí i on odpustit, neboť mezitím jeho žena spáchá rovněž zdánlivě odsouzeníhodný čin .. hlavně na konci filmu mi bylo nesmírně těžko, ta představa, že se chudák po takové době strádání dostane z vězení, běží ke své ženě a tam zjistí .. no já bych se na jeho místě zhroutil a spáchal sebevraždu .. tím ale neodsuzuju jeho ženu .. její pozice byla také neuvěřitelně strašná .. sama s dítětem, chlap na doživotí v base, nemají co do huby .. asi je logické, že se snažila jakýmkoli způsobem získat prostředky k životu, prostředky, jak zachránit své dítě .. chápu ji .. ale dokázal bych jí na jeho místě odpustit? Jsem smutný, hodně smutný, tak silný zážitek jsem neměl u filmu leta ..

jakožto fanoušek bývalých klasických dánských "dogmatiků" jsem se na Jagten těšil asi rok, a den co den trpěl tím, že ho nemůžu nikde sehnat. Čekání se rozhodně vyplatilo, dostal jsem přesně to, co od Vinterberga očekávám - emoce, tísnivou atmosféru, kdy jsem byl společně s hlavním hrdinou (samozřejmě úžasný a dokonalý Mads) totálně frustrován. Ta bezmoc, kdy je člověk obviněn - z něčeho, co by ho nikdy ani nenapadlo udělat - a nemůže dokázat svou nevinu .. Vždycky se věří obviňujícím, přece kdyby se nic nestalo, tak si to nevymyslí, proč by to kdo dělal. No a co, že pak samo dítě řekne, že si to vymyslelo, to se jen stydí mluvit o tom, anebo se její paměť freudovsky snaží potlačit nepříjemnou vzpomínku. No a co, že sklep, ve kterém údajně znásilňoval děti, neexistuje. No a co, že ho soud osvobodil. Veřejné mínění ho už jednou stigmatizovalo nálepkou pedofila, tak svůj názor nezmění .. Silný moment pro mne byl, když ono dítě už nedokázalo rozlišit mezi tím, co se opravdu stalo, a co řeklo, že se stalo .. samo podlehlo tomu, co mu bylo vtloukáno na základě toho, čemu lidé věřili z toho, co jim předtím řeklo .. Děsím se toho, že budu jednou taky učitel. Co má člověk dělat, aby takovému nespravedlivému obvinění předešel? A jak se bránit, když přijde? Jak lze dokázat, že se něco nestalo? Když chci dokázat, že něco je, jednoduše toho můžu docílit tím, že to ukážu. Jak ale dokázat, že něco není? Když to neukážu, nedokážu tím nic, jen to, že to možná je a možná není. Jak lze tedy ono něco, které chci dokázat, že není, znegovat? Asi nemůžu ukázat nějaké ne-něco. Tedy - Mads by se mohl postavit na hlavu a stejně bude pro veřejné míněný úchylný perverzák a pedofil.

Jirku Stracha považuju už delší dobu za jednoho z mála českých režisérů, jejichž tvorba stojí za aspoň drobky pozornosti, když se k tomu přidají dvě dokonale hrající Jiřiny, jak to může dopadnout? No jak? .. plakal jsem ..

V hodně komentářích se tu objevuje názor, že lidem je sice hlavní hrdinky líto, ale nechápou, proč se rozhodla neříct o své situaci rodině, nýbrž to tajila a dokonce si našla milence. Myslím si, že je to svým způsobem pochopitelné, že holka, jež měla v 17 letech dítě s prvním chlapem, co ji v životě políbil, a žije s ním teď se dvěma dětmi v přívěsu a nemají ani vindru, když se dozví, že umírá, chce, kromě toho, že bude říkat svým dětem, že je má ráda, a pokusí se jim najít novou matku, prožít ještě něco jiného, nového. Ano, mohla v klidu dožít v kruhu rodinném, aniž by vlastně v životě zkusila něco jiného, ale můžeme jí mít za zlé, že se rozhodla jinak? Já jakožto od přírody monogamní tvor vraždící by ihned za jakoukoli formu nevěry její jednání neschvaluju, ale mám pro ni jisté pochopení .. Co ale filmu trochu vytýkám, je mírný nedostatek emocí .. čekal bych, že u příběhu o umírající hezké ženě budu plakat .. neplakal jsem .. body jdou výraně dolů .. líbil se mi závěr, jak dokázala ovlivnit další chod života svých blízkých ..

Když jsem o tomto filmu slyšel poprvé, říkám si: "Kristova noho, to bude zas nějaká romantická slátanina s Jennifer Aniston a Adamem Sandlerem" - strašný český název, fakt že jo. Nakonec je to ale z bahna letošních nominantů na Oscara skoro jediný, který podle mne stojí za zhlédnutí. Jakožto psychicky vyšinutý člověk jsem si při sledování hlavních postav říkal "hmm konečně normální lidé", překvapivě jsem se u dvouhodinové stopáže nenudil, Jennifer Larence fest píše a Bradley Cooper má super strniště (a nějak menší nos než obvykle, zdá se mi). Docela hezký příběh, zajímavě natočeno, ale při finální - taneční - scéně jsem byl dost naštvaný, protože jisté fragmenty toho tance byly tak neskutečně trapné a amatérské, že by určitě kýžených 5 bodů, i vzhledem k tomu, že týpci před nimi byli totální profíci a měli jen 7,2, nedostali (jo a proč musí vždy ve filmu vyjít všechno tak přesně? Nemohli mít radši 5,2, aby to bylo reálnější? Jasně, osud .. ale reálnější by to být mohlo) .. takže shrnuto a podtrženo asi 8 minut před koncem jsem uvažoval, že dám 3* nebo snad dokonce jen dvě, ale ta závěrečná sladká scéna .. hmmmm jsem romantik .. a jsou skoro 4 hodiny ráno, jsem unavený a rozněžnělý z romantického závěru .. tak se plácnu přes kapsu a fouknu tam 4*

Z původního Frankenweenieho jsem příliš nadšen nebyl, navíc Burton poslední dobou značně vyměkl a pod nadvládou Disneyho to s ním jde stále více a více z kopce. Proto jsem se na celovečerní adaptaci příběhu oživlého pejska původně příliš netěšil. Potom, co jsem ale od mnoha lidí slyšel poziivní ohlasy, říkám si: "kurňa že by v tom Timíkovi ještě něco bylo?" A v průběhu sledování jsem musel uznat, že je! Film je dá se říct takovou variací (či poctou) na starého Frankensteina, je tu plno odkazů na klasické horory. Místy jsem se dokonce zasmál .. v jedné chvíli .. po smrti Sparkyho, když mu fena od vedle posílala přes plot míček a on se nevrátil, jsem dokonce vší silou potlačoval vodopády slz. Co mne ale strašně zklamalo a zdrtilo, byl konec - jak já nenávidím happy endy ..