monolog

Než jsem to viděl, nedovedl jsem si představit, co kritici mysleli tím, že DeNiro jen přihrává Rodenovi. Ale teď to vím. DeNiro nejen že přihrává, ale on ani nehraje. Přišel mi celou dobu strašlivě topornej a spíš pozérskej, než aby předváděl něco jako hraní. Roden tu krásně ukázal, že svých patnáct minut dokáže opravdu využít. Toho parchanta zahrál bez nejmenších chybiček, opravdu hnusně. A doufám, že Andy Warholem každému prorokovaných patnáct minut slávy má teprve na začátku. Ale je škoda, že ho obsazujou jen do rolí psychoušů, protože by měl i na víc. Film je celkově spíš nudnej, ale tak poslední půlhodina je hodně zábavná a až na konec mě tam nic nenaštvalo. SPOILER - neviděli-li jste=>nečíst Ten konec je zbytečně klišovitej a podle obvyklýho rámce. Ale naopak zase, v kolika filmech tvůrci nechali zabít herce jako Robert ve druhé třetině? Navíc toho klaďáka, toho dobrýho, kterej ještě k tomu měl i osobní život a tak. To se obvykle nestává a už vůbec ne Robertovi. Možná i proto se mu do té postavy nepodařilo dát nic hlubšího, že si říkal, stejně zhebne.

Občana Kanea jsem neviděl a od Orsona Wellse vlastně ani nic jinýho. A možná i proto mě tenhle film ani nezaujal, natož zalíbil, o zábavě nemůže být vůbec řeči. Na tu kupu výborných herců bych čekal, že to bude bomba film, ale když jsem to viděl, tak bych spíš řekl, že tam chtěli hrát kvůli legendárnosti již zmíněného snímku. Na sobotní dopoledne rozhodně příliš těžkej film, a možná i těžkej na odpoledne a večer. Navíc by tam měli na začátku říct, že kdo neviděl Občana Kanea, nemá na to koukat, nebo mu bude odhaleno, co je poupě. Řekl bych, že tohle je jen plácání se v legendárnosti Občana a snažící se vypatlat nějaký další prachy. Pro obyčejnýho člověka nepokládajícího Wellese za "ikonu moderní filmařiny" to je prostě o ničem a příliš nudný na cokoliv kromě přepnutí.

Tady nejde o to, jak si pan Vok užívá, lidičky. Tady jde o to, jak se srovnává se životem zvolna se chýlícím ke konci mílovými kroky. I když to není tak rozpustilý, zábavný nebo hýřičský jako první díl, je to podle mě mnohem hlubší. Taková ta melancholie starýho člověka, kterej po životě prožitým způsobem, jakej si na začátku vybral a vždy považoval za nejlepší, ale dnes vidí, že nic horšího není, protože po něm nic nezbyde, ta melancholie je krásná a smutná a přímo z tohoto snímku sálající. Myslím, že Kopecký by tuhle roli ani hrát nemohl, protože z něj vždycky, až do smrti v každé roli ta energie přímo zářila, ale pan Vok je unaven, starý, nemocný a zklamaný a zničený životem. Co ho dříve bavilo a bylo důvodem jeho života, to mu dnes jen bouří nitro a rozviřuje bolestivé vzpomínky. Ví, že brzy umře a kromě několika pikantních historek nic nezůstane jako upomínka, žádný dům, strom ani syn. A Martin Růžek ho hraje opravdu dobře, ne jako do konce života hýřícího "vilného" staříka, ale jako trosku zvolna se smiřující s osudem nicky, jakou jsme vlastně my všichni.

Hluchá agentka FBI v akci! K smíchu! Nebo k pláči, jak se to vezme, to podle zhodnocení žblebtů, jakýma se nás snažej krmit. Pilot jsem viděl, tam ji jen přizvali jako znalce k jednomu případu (nebo něco takovýho), ale to co se děje v tom seriálu později je pořádná krávovina k smíchu a to mě můžete citovat. Už jen to, jak mluví. Kdyby byla od dětství (pokud se nepletu v seriálu ohluchla v nějakých čtyřech letech) hluchá, NIKDY by takhle plynně nemluvila, že by to nebylo poznat. NIKDY: Přinejlepším by mluvila jako ten fousatej chlapík, co dělá na ČT znakový zprávy, ten jak huhlá. A to, že by ji pouštěli k nějakým opravdovým případům, a ne jen k nějakýmu možná papírování, to je ještě větší sračka (a to skoro nikdy nebývám sprostej). Podle mě je to ztráta času a to i v poledne nebo o půlnoci nebo kdykoliv jindy. A když si taky přečtete životopis herečky na imdb, zjistíte, že je jen nahluchlá (jen neslyší na pravý ucho a levým poslouchá s naslouchadlem) a ne hluchá jak v seriálu. A to hodně pomůže, aby člověk mluvil normálně. Ale to, co se tu snaží předhazovat mě prostě štve říkejte si tomu třeba předsudky, ale se seriály jako je Beze stopy nebo Zákon a pořádek netuším, jak někdo může natočit takovejhle nerealistickej blábol. To je ještě víc k smíchu, jak ze rtů odezírající husky Diefenbaker ve Směr jih.

A zvrtlo se to (viz můj koment k jedničce). Na podívání to jistě je, ale dá se říct, že na podívání je cokoliv, takže to až taková lichotka není. Vlastně je to remake jedničky, co si budeme nalhávat. Jak zápletka, tak pokračování, tak konec. Všecko je to jen přemalovaný jinou barvou, ale jinak je to o tomtéž a nudnější. A konec je zase opět šokantní jen pro šok. Důvod vraha mi přišel víc než podivnej víc než v jedničce. Navíc někdy od chvíle, kdy se tam probrali, jsem si říkal, kterej z nich je ten, co sleduje a pomáhá autorovi. No, nespletl jsem se a ani vám se to nestane (vám, kdo jste to ještě náhodou neviděli, což v naší společnosti trpící na spektáklovitost není ve věku 18-30 téměř možné), vám se to nestane, kdož u toho budete trochu přemýšlet. A ta scéna se stříkačkama (jako i mnoho jiných scén) mě spíš rozesmála, než cokoliv jinýho.

No, není to až tak špatnej film, jako většina z vězeňskýho prostředí. Jenže má hodně nedostatků ve scénáři a to opravdu velkých. Nejhlavnějším je, že nekompetentnost ředitele věznice či jeho "krutost"vůči trestancům prostě nemůže být důvodem vzpoury. Vždyť on ani nezadržuje poštu Redfordovi, nešikanuje nikoho, nenechá nikoho mlátit (kromě jednoho případu, kdy se vězeň vzpíral a pral se) a kromě občas drsnějšího jednání, jež bychom pravděpodobně neuznali ve vojenské jednotce (co si budeme namlouvat, i tam patří), ale mezi věznitelem a odsouzenci ho očekáváme, nic špatného nedělá. Vím, že vězni mají taky nějaký práva, že se dnes "převychovávají" a ne "trestají", ale vězení zde zobrazené je vlastně jen trochu jiný skautský tábor, kam nesmí ženy a ze kterýho se pouze nesmí odejít. Vězni tam nikde nepracují, pořád se jen procházejí po dvoře a povídají si, případně když už provozují nějakou činnost je to stavění jakési "Hladové zdi" na dvoře, což je však pouze dobrovolné, případně plánují záškodnickou činnost. Jídlo mají denně takový, že každej obyčejnej člověk jí hůř (co jsem tak zahlídl tak aspoň šest sedm různých součástí od zeleniny, masa, přílohy...). A to se milému bývalému generálu nelíbí a rozhodne se z jakéhosi mně neznámého důvodu (jistě, je tam jeden mrtvý, ale ten si za smrt může sám svou hloupostí) vzbouřit vězení a převzít kontrolu. Možná kdyby byl ředitel vězení skutečná mrcha, jako Donald Sutherland v Kriminálu nebo Bob Gunton v Shawshanku, pak už by se dalo uvažovat o vzpouře jako možné pomoci, ale tady by jim ještě napařili mnoho let navíc a Gandolfinimu dali metál za její potlačení. Navíc je tu tolik zatracenýho patetismu až je to člověku nepříjemný. Ve vězení nejsou hrdinové a samí nevinní a čestní lidé. Kdepak, tam jsou i takoví, ale převážně ne, tedy kromě amerických vojenských věznic, kde je výkvět tamní společnosti. Jindy Při srovnání se starším Redfordovým snímkem Brubaker tento vychází jako spíš parodie. Věznice v Brubakerovi byla věznice, kde by se vězni vzbouřili. Ti, kdyby byli ve věznici odsud, považovali by to za letní tábor.

Tak jsem konečně viděl, proč je otec Merrin v nitru nemocný a zlomený člověk. A vůbec mě to nepřesvědčilo, že by k tomu měl důvod. Původní Vymítač se mi sice líbil, ale za vrchol démonského hororu jej nepovažuji. Tím pro mě navždy zůstane Přichází Satan. Tento snímek má více problémů. Prvním a nejdůležitějším je samozřejmě scénář (dále triky, zbytečné ukazování násilí pro navození strachuatp). Nejen že člověk málem netuší, o co tu jde a vlastně se tu ani nic zajímavýho neděje, ale navíc ta téměř hmatatelná touha nastínit, že "zlo" se už probudilo a chystá se zaútočit, ukázka něčeho démonického téměř v každém záběru a to od začátku, to je strašlivě na škodu atmosféře. Původní film pracoval přesně opačně, ukazoval celkem obyčejné situace, jaké se skutečně mohou stát a stávají, ukazoval je civilním způsobem a bez nějakých satanských zvěstí, takřka bez jakéhokoliv náznaku pocitu zla nebo démoničnosti. A tím toho do obrazu dostal mnohem více, to všechno si do obyčejných obrazů musel divák sám přidat svou imaginací a podvědomím. A tím si tam každý přidal, co bylo jeho zlo a tím to pro něj bylo hodně napnuté. Nechci srovnávat s prvním Vymítačem, není to remake (ale jen skoro). Navíc jsem slyšel hodně špatný kritiky a čekal jsem od toho opravdu špatnej film. A ten jsem taky dostal. Kromě, jak už tu zmiňují jiní, hezkých exteriérů a kamery, která se i mně laikovi hodně líbila a samozřejmě Stelana, je to spíše zbytečnost.

Myšlenkovvě silný a příběhově zábavný film o jednom soudním procesu podle všech pravidel, z nichž některá jdou mírně řečeno šejdrem. Je málo filmů, v nichž téměř každá věta je filozofická pravda, kterou by si každý měl opakovat před spaním, ale tento k nim určitě patří. Jen tak pro zajímavost uvádím několik replik (protože označení hláška by pro ně bylo degradací), který jsem si zapamatoval: Považovala jste mého manžela za světce a všechno co činil bylo správné. A nyní ho berete jako ďábla a tak je vše ďábelské. Jenže tak to nefunguje. Klamete sama sebe. Druhá: To je rádio. To bude hračka pro vás. Do toho stačí šeptat a už to řve z tlampačů na miliony lidí. A do třetice všeho dobrého i zlého: Vy nic neznamenáte. Vy se umíte jen smát a pošklebovat všemu, co lidé na světě milujou. Já vás lituji. Vy jste tak sám, tak osamělý. Až jednou umřete, nikdo nepřijde na váš pohřeb zaplakat ani vás proklít. a naposledy: Sedněte si Samsone, teď vám zastřihneme ofinu. (Nejsou stoprocentní citace, protože jsem je slyšel jen jednou.) Spencer Tracy jako by ani nehrál, z každého jeho pohledu je cítit, že tu věc bral za svou i ve skutečnosti. Jednou bych chtěl být právník jako ho on hrál. Oproti mnohým jiným soudním dramatům je zde i hodně často nějaká vtipná poznámka, která se však od dnešních hlášek liší tím, že má i nehumorný a povětšinou spíše závažný obsah. Ale jako herec neexceluje pouze Spencer, ale hodně mě zaujal i Fred March v roli šíleného žalobce plukovníka Bradyho. Ty jeho plamenné řeči o hoře Sinai a slova Nepřemýšlím o tom, o čem nepřemýšlím. jakož i mnoho dalších projevů, jeho výslech Bertovy snoubenky, poslední projev, nervózní a falešný smích vůči publiku když ztrácel půdu pod nohama a začaly mu docházet přesvědčivé argumenty, tenhle chlapík by se jako dogmatik uživil i ve skutečnosti. A potěšil mě i Harry Morgan, který sice v roli soudce měl spíše nevýraznou roličku, zato v něm však jde zahlédnout občasné výbuchy hněvu pozdějšího plukovníka Shermana Pottera (a tak mě napadá, jestli podobnost se jménem Harry Potter je jen čistě náhodná a neúmyslná).

Není to určitě ta nejlepší holmesovka, dokonce to není ani nejlepší holmesovka s Jeremy Brettem. Ale oproti mnohým novým zpracováním a pokračováním je to hluboce nad průměrem (samozřejmě pokračováním bez J.B.). Atmosféra je skvělá a i když mi ji rozuzlení trochu pokazilo, předešlou hodinu a půl jsem se skvěle bavil. Exteriéry i kostýmy jsou klasicky (u této série) přesvědčivé a realistické. Hlavní herci své role hrát umí (taky je hráli aspoň dvacetkrát dřív) a ani ostatní nejsou nepřesvědčiví. Navíc tu je ukázána Holmesova lepší lidštější stránka (i když poté se opět zachová jako stroj) a já osobně hodně oceňuju, že mu tu na hlavu necpou tu příšernou šedivou jezdeckou čapku, ale cylindr. O té čapce se nikdy Conan Doyle nezmínil, tak by mě zajímalo, jak se tam dostala. Jedinou vadu na kráse vidím asi v tom trochu zmršeným (můj názor) závěru, takovým trochu příliš rychle utnutým a odešlým.

Celkem hodně se divím, že to tu má takový hodnocení, protože mně to přišlo jako děsnej škvár. Vůbec to není žádný historický drama, ale jen obyčejná červená knihovna s historickým pozadím. Takovej brak, jako píše třeba Barbara Cartland nebo Barbara Taylor-Bradford či občas i Danielle Steele. Nejde tam vlastně o nic kromě popsání něčího šílenýho vztahu, a jelikož jsem čekal historickej film a chtěl jsem se o Španělsku patnáctýho a šestnáctýho století dozvědět něco víc, hodně mě to zklamalo. Celý dvě hodiny to omílá vztah extra žárlivé vévodkyně, posléze královny a jejího proutnickýho manžela (kterej samozřejmě sešel na to, čím zacházel. na syfilis a to není žádný prozrazení pointy, syfilidu, příjici či lues totiž ve středověku mělo aspoň 80% mužů a první chlapík Syphilus o kterým pak jeden doktor složil báseň Syphilis seu Morbus Gallicus jí dal své jméno). A když to tak vezmu kolem a kolem, vlastně jsem se z toho filmu nedozvěděl nic jinýho, než že žárlivost není dobrá vlastnost do manželství a při sexu s prostitutkama si dávat pozor. Nebylo tam nic o její vládě, o stavu její země, nebylo tam nic o politice ani mezinárodních vztazích, stále netuším, proč byla lidem tak milovaná a jestli za její vlády byl rozkvět či úpadek říše. Nebylo tam nic. Ani drama to není, protože mnohokrát (opravdu nesčetněkrát) jsem si říkal, jak jsou ty rozmluvy strašlivě umělý a nerealistický. Mnohem větší výpovědní historickou hodnotu než tohle má podle mě i Noc na Karlštejně.