Detektiv-2

Knižní předlohu neznám a ani se o ni zajímat nebudu, tohle je prostě výborný film sám o sobě. Dojem z filmu je takový, že jsem viděl velmi dobře odvedenou práci a skvěle zahranou, ale z děje vám zůstane velice nepříjemný, vlezlý pocit zoufalství. Je zde zcela reálně a surově vidět život uprchlíků v Berlíně. Jak několikrát spadnout a zase vstát, jak si zlepšit společenské postavení, jak být schopný a ambiciózní, ale stále přes svou naivitu a ego nevidět následky. Funguje zde skvěle kamera, hudba, chemie mezi herci. K závěrů film bohužel ztrácí trochu na tempu, ale to zřejmě díky delší stopáži a pořád myslím na ten divný pocit, že jsem vlastně viděl Francisuv denní chleba a takových jako je on existují tisíce a tisíce...

Dospívání, hledání sám sebe, stavění vlastních priorit a pilířů pro budoucnost. Snímek věrně zachytává problémy současnosti mezi náctiletými. Svoboda, oprostit se od rodičů, rychlé peníze, ale také nejistota a bez myšlenky na zítřek. Film mě bavil, artovsky otevřený konec jsem čekal. Zároveň však nedostanete nic šokujícího nebo tak moc zajímavého, aby si to zasloužilo vyšší hodnocení.

Pokud nejste 30+ a nemáte děti, asi je to pro vás zcela ztráta času. Bezdějová, velmi suchá komedie, ve které chybí chemie mezi postavami, je doplněna naprosto příšernou hudbou a vcelku působí jako nějaká nucená párová terapie. Vtipy byly často absurdní, nesmyslné až hloupé... Musím zcela upřímně podotknout, že k mému překvapení se půlka kina bavila, čtvrtina tiše seděla a zbývající čtvrtina skutečně z kina odešla.

Silné téma, kvalitní zpracování a především výteční M. Hofstätter a A. Petrovic. Prostředí působí velmi reálně a chladně. Z odhaleného osudu Samiry běhá mráz po zádech. Charaktery hlavních postav jsou velmi dobře vykresleny a ač sleduje škálu mladých vyvrhelů společnosti, máte potřebu jim fandit, stejně tak jako jejich učitelům. Vše skvěle doplněno dobrou hudbou.

Zdařilá komedie, která se zasekne v časové smyčce. Musím velmi pochválit cast, který je sympatický a vzhled skvěle doplňuje charakter postav. Každý den stále znovu a znovu již není nic nového na trhu, ale příjemně to funguje, tedy alespoň po většinu filmu. Posléze se dny opakují stále dokola a nic nového nepřináší a vyřešení časové smyčky se také nepátrá. Jak se nakonec ona dívka vysvobodila mi přijde jako velké ulehčení scénáře a celkem zklamání na závěr.

Vleče se to, dny neutíkají a najednou jsou z nich roky. Časová linka je divákovi tedy zcela skryta. Skutečný příběh, který nemá co nabídnout? Nebo jde jednoduše o nedostatečné zpracování. Švýcarský zlodějíček, který sice svou popularitou dokázal zlepšit podmínky pro své pobyty ve vězení, mě však nijak neučaroval. Děj je téměř bez emoci, vše působí nevýrazně a monotónně. Závěrečná euforie je tak krátká a přichází pozdě, stopáž bych jednoznačně zkrátil. Postava hlavní hrdinky je nedokreslená, její záměry nejsou jasné a vztah k Walterovi působí nejistě a pořád si kladu otázku "Proč to pro toho zmetka dělala, když žádná výraznější náklonost nebyla projevena téměř po celý film?"

On je fakt hloupý, ona je tak vypočítavá a ona je ambiciózní. Trojúhelník, který se dostává ze zcela fádního děje bez spádu, přes absurdní drama, do přitažené komedie, kde už se nedá brát nic vážně a můžete se jen pousmívat nad občasnými hláškami. Ve výsledku žádný velký zážitek ani nadšení není.

Hřejivý road movie dokument o cestě po německých městech a vesničkách, který vypráví o politice, životě, negaci a radosti. Každá zastávka, každý rozhovor má něco do sebe a společně vytváří zajímavý a obohacující pohled na sjednocené Německo. Časosběrné porovnání 30 let má své kouzlo.

Film začne jako zdánlivě odlehčená komedie, která postupně rozkrývá zápletku. Upřímně však uvolněnost nabírá na obrátkách, až se zcela vypustí děj a my sledujeme pouze snůšku bizarních hudebních čísel, jednodušších vtipů, hospodské road movie, filozofických otázek a pouze nástin lehkého drama. Jednoduše film vystřídal tolik žánrů, až zapomněl rozvíjet děj, ze kterého nic moc nezbylo. Závěrečné "wow" vysvětlení je sice na místě, ale postrádá jakékoliv kouzlo či moment překvapení.

Film lákal na rodinné teplo a pohodu, která by měla mapovat příběh žen po tři generace. Bohužel jsem z filmu vykřesal dosti monotónní a místy až depresivní drama. Příběh je vyprávěn jako jeden sáhodlouhý rozhovor matky a dcery, velmi zřídka proložen slovy babičky či rodinných přátel a ač jsou nám naservírovány emoce a náročné lidské osudy, v celku na mě vše působí velmi vzdáleně a chladně. Problém je, že film má zbytečně dlouhou stopáž a 80% je věnováno výrazné Frauke, která je sice zajímává, ale ve finále nemá tolik co nabídnout. Mnohem raději bych si poslechl příběhy ostatních žen rodiny, která sice nemusí být tak zajímavé, ale skvěle by doplnily příběh, ve kterém vidím mezery.