Vencisak

Tříhvězdičkové hodnocení mi trhá srdce, přesto si nemůžu pomoct. Místy nesmírně zábavný film avšak doplněný o těžkou křeč rádoby vtipných dialogů vyznívajících zcela do prázdna. My ovšem víme, co duo Tracy-Hepburn umí a co skvělého společně natočilo, tudíž snímek Woman of the Year se dá považovat za diváckou povinnost a předzvěst dobrých časů, na které se skutečně blýská.

Divím se, dívím, že Poslední magnát je tady poměrně podhodnocený. Řekl bych, že neprávem. Předlohu jsem tedy nečetl, ale že by film působil nudně? Toť zřejmě subjektivní pohled. Místy mi naopak přišel velmi vtipný. Možná to bude zálibou ve filmech o filmech, ve výpovědích režiséra o jeho řemeslu. Navíc De Niro hrající rozšafného, poměrně roztomilého ředitele opravdu stojí za shlédnutí. Stejně jako okouzlující postarší Jeanne Moreau, jejíž manýry starých hollywoodských hvězd dávají filmu zářivou gloriolu nostalgie té doby. Navíc nechybí Kazanovo tolik typické závěrečné odcházení ze scény. Kazan se s profesí rozloučil důstojně.

Nesmírně milý, upřímný a zároveň absurdní snímek, který posouvá pohled na westernový žánr zase o kousek dál. Nicméně Roy Bean a jeho svět si diváka omotá a už nepustí. Celý film jsem čekal, kdy se Soudce dočká své zbožňované modly Lilly Langtry, a byť očekávání bylo naplněno trochu jinak, přec dostavila se jako správná dáma - in natura.

Jakožto velký fanoušek westernů jsem nemohl vynechat tuto proslavenou volnou trilogii se zarostlým, upoceným Eastwoodem, jehož devizou je krom žvýkání žvára jakýsi nadpozemský rychlopalebný reflex. Předchozí filmy, Pro hrst dolarů a Pro pár dolarů navíc se, mi líbily poměrně dost. Člověk by proto čekal gradaci posledního dílu. Jenže divák se dočká velmi, opravdu velmi rozvláčného příběhu, u kterého si po půl hodině říká "kdy už to konečně skončí". Zde neplatí do třetice všeho dobrého, neplatí to ani pokud bychom se na film dívali jako na samostatný počin. Hlavní hrdina se stává omšelým, vágním, dlouhé scény a záběry nezajímavými. Nad tím vším ovšem stojí výtečná hudba. Díky za ní, aspoň něco lze opravdu vyzdvihnout.

I Bergman může rozesmát.... kdo by to čekal? Já rozhodně ne. O to více jsem byl z Úsměvů letní noci unešen. Nemluvě o fabulozní Evě Dahlbeck. Pokud má někdo rád inteligentní, intelektuální komedie posazené do mravné společnosti 19. století, tak by si tuhle záležitost neměl nechat ujít.

Brilantní psychologický thriller, ve kterém dvě filmové hvězdy dokázaly přetransformovat svou osobní nevraživost do sesterského soužití. Aldrichův majsterštyk posazený do dvou pólů, které se stejně přitahují jako odpuzují. Jak Crawford, tak Davis předvedly velice uvěřitelný, živelný výkon. A co Bette Davis, v té době pohasínající hvězdě Hollywoodu, rozhodně nelze upřít je fakt, že touto rolí nejenom oprášila svůj herecký um, ale nasadila ztvárnění ženského hnusu naprosto novou a doposud nepřekonanou zářivou korunu. Její šoupavou rychlo chůzi jsem si prostě zamiloval. :))