KaterinaN

Docela mě udivuje, že tento film má tak „slabé“ hodnocení. Já jsem se po dlouhé době výborně bavila. Jack Lemmon, tentokrát jako autor poněkud šovinistických kreslených vtipů, které sarkasticky odrážejí jeho nelibost k ženám, dětem a psům, byl jako vždy brilantní, možná ještě lepší než obvykle. Překvapením pro mě bylo spíše hlavní ženské obsazení – pro mě doposud naprosto neznámá herečka. Výborní byli zkrátka oba. Ta protichůdnost jejich postav a konfrontace Petera s dětmi své milé, to dávalo prostor pro úžasné scény. Nedávejte na hodnocení a podívejte se na to. Stojí to za to.

Po shlédnutí mám rozpačitý pocity. Bylo to o honbě maloměšťáků na pedofila? Nebo o dvou znuděných lidech, kteří se rozhodli rozvrátit svoje rodiny? Ne vážně, naprosto chápu jaký byl záměr autorů. I tyto dvě naprosto nesourodé linie mají něco společného – touhu a pudy. Bohužel film ve mně nezanechal žádnou stopu. Příběh dvou lidí, snažících se utéct ze stereotypu bohatého předměstí, pokrytého domky s perfektně upravenými trávníky, není jako námět pro film nic novýho. Mnohem zajímavější, a mnohem více k zamyšlení, byl příběh pedofila, který svým přistěhováním způsobil veřejnou paniku už jen tím, že se zkrátka nastěhoval do tohoto „perfektního“ sousedství.

Film mě zaujal nápadem a taky především tím, že to režíroval stejný režisér jako Little miss sunshine. Motiv vynikající. Hodně jsem přemýšlela o hodnocení, ale nakonec si myslím, že ten skvělý nápad mohl být využit lépe. Film má hodně slabý rozjezd, pak ale přijde na scénu vymyšlená Ruby a všechno se obrátí. Bohužel tempo se tak nějak vytratí a stane se z toho pouze a jen průměrná romanťárna. Z čistě mého osobního pohledu mohla být do role Ruby obsazena nějaká víc charismatičtější herečka, ale když jsem se dozvěděla, že vlastně ona je autorkou scénáře, tak víceméně tu volbu chápu. Těžko říct jestli by někdo zahrál tu roli lépe, než autorka scénáře, která je zároveň slušnou herečkou.

Každý rok po dobu deseti let, od patnáctého července do patnáctého srpna, prožívají daleko od domova dva postarší lidé letní romanci. Právě na tomto ostrově nedaleko Neapole, se po tragické nehodě setkávají potomci obou, aby se postarali o jejich ostatky. K mému překvapení tehdejší kritika přijala tenhle úžasný film spíše chladně, dokonce i samotný režisér byl konečnou podobou filmu víceméně zklamán. Moje původní hodnocení bylo také jen lehce nadprůměrné, ale když jsem si druhý den po shlédnutí neustále zpívala tu překrásnou titulní melodii (Carlo Rustichelli), tak jsem si film musela pustit znovu, tentokrát v romantické náladě a s větší pozorností. On to opravdu není film, u kterého se budete řezat smíchy a dokonce si myslím, že některé dějové linie mohly být klidně vynechány. Je sice pravda, že zachycují něco z typické italské nátury, ale děj to jen natahuje a odvádí od tématu. Proč i přesto pět hvězd? Scenérie Ischie a Capri, skvělá hudba, milý příběh, pohotový Carlucci, a jednu hvězdu nakonec musím chtě nechtě přidat za to, že Jacku Lemmonovi to šíleně sekne (víc než obvykle), a pokud se někdy vypravím k neapolskému zálivu, tak si vzpomenu na to, že někde tady se opaloval na kameni právě on.

Snímek byl natočen tři roky po tom, co válka ve Vietnamu byla ukončena a je přímou reakcí na ni. Tohle není žádný milostný příběh o tom, jak se vdaná paní zamilovala do mrzáka. Je to regulérní sonda do myšlení lidí v určité době. Opravdu je jít do války a bojovat za svoji zemi morální povinnost a pocta? Již od prvním záběrů můžeme vnímat zřetelné protipóly. Vojáky, kteří se již z Vietnamu vrátili a ty, které to čeká v nejbližší době. Oproti tomu je tady Sally, oddaná manželka podporující svého muže – důstojníka nadšeného „pro věc“, která s časem stráveným v nemocnici, vidí reálné následky války – následky na lidských životech, přeživších vojácích, kteří si dál nesou vzpomínky a často i fyzická postižení. Byli součástí vojenské mašinérie a vyrovnávají se s tím, že viděli umírat a také sami zabíjeli. Pro mě je to jeden z nejlepších filmů, jaké jsem kdy viděla. Na tomhle snímku je patrné, že není nutné zobrazovat válku, aby byla vidět její hrůza. Nepotřebujete výpravný film a miliony dolarů. Následky sloužení vlasti mluví samy za sebe. Film je to svým způsobem strašně jednoduchý, ale jeho naléhavost je obdivuhodná. Vykreslení hlavních postav a jejich proměna v čase dovádí tento film k dokonalosti.

Pokud od určitého režiséra očekáváte stálou kvalitu jeho tvorby , tak těm slabším počinům to může jen uškodit. Neřekla bych, že je to vyloženě slabý film, spíše rozpačitý. Není to tím, že by Billy Wilder, pro mě král komedie, neuměl natočit drama (mimoto jistým komediálním prvkům se snímek stejně nevyhnul). Je to spíše příběhem, který sice měl jisté prvky napětí a tajemnosti, ale celá ta story pro mě byla spíše pohádka o převlecích a intrikách. Navíc úloha hlavního mužského hrdiny mi zůstala víceméně utajena a netvořila to, co se od ní očekává – tedy tahouna děje . I když jsem si myslela, že jeho role bude pro příběh mnohem důležitější, tak se tak nestalo a v příběhu netvořila nic víc, než roli nadhazovače k vyprávění příběhu kdysi slavné filmové hvězdy.