Fedora

Filmy Billyho Wildera mám rád, veď je aj v mojej režisérskej Top ten. Ale tiež som si vedomý toho, že Billy Wilder nakrúcal nielen vynikajúce, ale aj priemerné filmy. A priemerné často neboli preto, že sa mu nepodarili, ale preto, že boli príliš osobné, plné odkazov, ktorým rozumeli iba zasvätení. A za taký film považujem aj Fedoru. Spočiatku som videl paralely so Sunset Blvd. ale sú to príliš rozdielne filmy. Fedora je pre diváka pomerne jednoduchá, málo výrazná a spejúca k zdanlivo prekvapujúcemu rozuzleniu. Dá sa celkom príjemne pozrieť, ale obávam sa, že veľa spomienok v hlave nezanechá. (29.12.2014)

Asi to nebyl úplně nejlepší počin Billyho Wildera, ale mě dokázal s neuvěřitelnou lehkostí, jemu vlastní, vtáhnout do příběhu, který vás hravě odpoutá od současné reality. Pocitově jsem seděla v kině minulého století a dívala se na filmové plátno s dychtivostí tehdejšího diváka. A po skončení Fedory se možná přistihnete, že se svým okolím mluvíte silně zastřeným hlasem.......Je to na hraně mezi trojkou a čtyřkou, uvidíme, možná to ještě změním, protože jsem rozhodně s panem Wilderem ještě neskončila. (03.03.2015)

Některé filmy prostě mají atmosféru! Tady mám výtku jen ke scénáři, nemusel to zásadní prozradit tak brzy! Ten začátek je naprosto snový - Corfu, déšť, nedostupná vila, tajemství zastřívající velkou herečku. Od odhalení atmosféra mizí. Výborný brněnský dabing, kdy i takový bard jako Mirek Donutil jen štěká. Vynikající Josef Karlík, jehož hlasové zabarvení vzdáleně připomíná Josefa Vinkláře. (02.12.2019)

Má to skvělé momenty, které dají vzpomenout na geniální Sunset Boulevard. Hlavně ve scénáři se skrývá pár sofistikovaných kliček, které diváka nepustí od začátku do konce. Ale celé to působí tak nějak lacině. Hutné obrazy holywoodských trháků padesátých a šedesátých let jsou pryč. Mdlá barevnost, fádní herci (krom Holdena samozřejmě). Samotná Fedora a některé další postavy jsou předabované do angličtiny a díky tomu působí všechna snaha o osudovost a vážné herectví dost uměle. I přesto stačí konstatovat, že je to od Wildera, tak to má stále úroveň a nadčasovou kvalitu, která je charakteristická pro všechny jeho filmy. (29.08.2012)

Fedora je mnohem zajímavějším filmem při pohledu na celkový kontext Wilderovy tvorby a kariéry, než jako film stojící čistě sám o sobě. Neboli jako diváka mě bavil film mnohem méně, než jako fanouška tvorby Billyho Wildera. Úvodní část filmu a jeho celkové nastavení asi nejen mně silně připomínalo Sunset Blvd. (první minuty jsou plné indícií a různých obrazově zvukových analogií, které beze všech pochybností k Sunsetu odkazují). Někdo tu v komentáři píše, že ale Fedora je vlastně úplně jiným filmem a srovnání se tak nehodí. Fedora je bezpochyby dost rozdílným dílem, ale srovnání s Wilderovým slavným snímkem je podle mě naopak nanejvýš žádoucí. Oba filmy totiž stojí proti sobě jako jakési antiteze a (alespoň tak to já vnímám) ve svém vzájemném srovnání přinášejí zajímavou výpověď o době, ale především o Wilderově kariéře a jeho životních etapách. Oba filmy nabízejí pohled na zestárlou světovou hereckou hvězdu, která žije ze vzpomínek a kariéra pro ni byla vším. Jenže zatímco Sunset Blvd. natočil Billy Wilder na vrcholu kariéry, Fedora je jeho předposledním snímkem. A v tom je podle mě skrytý klíč k tomu, proč jsou oba filmy vlastně o tom samém, ale říkají skoro pravý opak. Zatímco Norma Desmond je totiž svým způsobem nepochopeným duchem éry, kterou už vlastně nikdo nepamatuje a na níž se vzpomíná se soucitným úsměvem, Fedora je naopak ztělesněním doby, která byla ta správná, ta pravá, ta opravdová, a současnost, jíž musela ustoupit, se jí jen těžko vyrovná. Fedora tak působí jako jakási závěrečná pointa pro dramatický oblouk Wilderovy bohaté kariéry. Ačkoli mě tedy sama o sobě nijak extra nezaujala, jako materiál k přemýšlení a úvaze nad tvorbou velkého režiséra je naopak nanejvýš podnětná. 6/10 (18.12.2018)