don_mingo

Překrásný film, u kterého je nicméně nesmírně důležité přistupovat k němu se svatou trpělivostí. Mulligan v podstatě rezignoval na jakýkoliv příběh a meritum celého děje odsunul do druhé části filmu, ke které je třeba se propracovat přes sawyerovskou první půlku, která je sice výborná, ale nikdo to moc nečeká. Osobně jsem čekal trochu vyhrocenější drama (ten jeden buran, jehož největší viditelnou zbraní je plivanec, nebyl Peckovi absolutně žádným soupeřem) podle klasické kompozice se špatným koncem... film, který mě zatlačí do křesla, rozbrečí a naplní odporem k té jižanské smečce křupanů, stejně jako se to povedlo třeba fantastickému Boys Don't Cry. Jenže To Kill A Mockinbird plyne nesmírně pomalu, k žádnému střetu pomalu ani nedojde, oběť (a vlastně nejdůležitější postava v celém příběhu) má asi deset vět, zemře mimo záběr kamery, 80% stopáže se člověk spíš usmívá než brečí, a přestože chvíli před koncem Peck prohraje u soudu, naplivou mu do tváře, černocha zabijou a děti přepadne někdo v lese, nakonec to skončí happy-endem. Je mi jasné, že Mulliganovým poselstvím nebyla nějaká mobilizace proti rasismu jako třeba v American History X nebo Mississippi Burning, ani vypjaté soudní drama jako Philadelphia nebo Larry Flynt... daleko víc než k těmhle dílům má nakonec k tomu Sawyerovi. Za Peckova advokáta nemá divák brojit a dožadovat se spravedlnosti... má k němu cítit totéž co jeho dcera, totiž obdiv, úctu a bezmeznou hrdost. Přemýšlel jsem, jestli se scénárista snaží odsunutím rasistického a soudního motivu něco sdělit... a dospěl jsem k závěru, že spíš ne. Prostě jenom použil tuhle linku jako opěrný bod pro celkové modelování Atticovy postavy. To Kill A Mockingbird není v první řadě obžalobou rasismu, ale obhajobou spravedlnosti, a klidně se tam mohli soudit dva Eskymáci. Čekal jsem něco jiného, ale i tak jsem naprosto spokojen, protože film to byl skvělý.

No je to stoprocentně lepší než Pulp Fiction, pokud máme porovnávat nejklasičtější devadesátkové kultovky. Trainspotting je vlastně lepší úplně ve všem, od herců přes dialogy, hlášky, estetiku, význam a příběh až po hudbu. Nicméně možná se to rozplyne zbytečně rychle, zasloužilo by si to lepší konec. /// Perfektní film, kterému nejvíc škodí nevyrovnanost, druhá půlka jde strmým tempem dolů. Scéna s Perfect Day je ultimátní.

Luxusní minimalistické drama s fantastickým Goldbluem, který to celé neuvěřitelně odtáhl. Zejména jsem ocenil několik věcí: 1) Špičkové zpracování v podstatě brakového námětu. Já čekal něco jako The Thing, prostě legrační osmdesátkové béčko s vtipnou příšerou a hromadou kečupu, u kterého si oddechnu a pobavím se, a místo toho jsem se ke konci krčil v koutě a v přítomnosti much jsem paranoidní dodnes. 2) Způsob, jakým Cronenberg pracuje s gore scénami. Nejsou samoúčelné, nepřehání se to s krví, hnisem ani slizem - teda hnusu je tam opravdu požehnaně, ale pokaždé v přesně odměřeném množství. Přestože fakt nejsem gore fanoušek a je mi blbě i ze záběru operace slepého střeva, u The Fly jsem byl naprosto fascinovaný a sledoval tu přeměnu bez jediného odhlédnutí od obrazovky. 3) Fakt, že se Cronenberg u Kafky nespokojil jenom s námětem, ale inspiroval se jím i při psychologickém vývoji postavy. Že se podařilo udržet celý film v první řadě v dramatické rovině a ty nechutnosti využívat jenom jako vyprávěcí prostředek, ne obráceně. 4) Že to skončilo přesně ve chvíli, kdy mělo. To jsem u žádného filmu neviděl už strašně dlouho. //// Takže suma sumárum čistých pět a už jsem si na "to watch" listinu připsal Videodrome.

Ty dvě hlášky, který jsem stejně už dávno zapomněl, mi nestojí za to, abych se na tuhle vyhulenou pitomost díval po X letech znova. Ale vybavuju si ten konec, jak tam nesli ten bob, bylo mi asi 16 a brečel jsem :) je to taková jednohubka na nudný nedělní odpoledne, neurazí, nenadchne, přesně na tři hvězdičky. Jednu dávám dolů, protože se z toho naprosto nesmyslně dělá hrozný kult, puberťáci to považujou za nejlepší film na světě a z opravdu dobré komedie bych určitě nezapomněl naprosto všechno kromě faktu, že tam hráli černoši a skončili poslední.

Byli jsme na tom asi čtyři roky zpátky na gymplu v kině. Pamatuju si, že všem se to líbilo, ale mě to přišlo jako příšerná pitomost, nepamatuju si nic kromě obřího davu a řevu, bylo mi blbě, tekla mi krev z nosu a otlačil jsem si pozadí. Tolkien je zlo.

Já si ho chci vzít. Proč to není na #1, když to má 95%? Místo té Darabontovské limonády by to Dylanovi slušelo famózně. Enya!!!

Když přijde na tenhle žánr, začínám být velmi nepříjemný a snahy o vyvrácení mého tvrzení, že jediné romantické komedie, které stojí za víc než pytel hoven, jsou Love Actually a As Good As It Gets, kvituji výhružným pohledem, odfrknutím a změnou tématu třeba k počasí, pornu nebo hip-hopu, co je zrovna po ruce. Ale What Women Want je taková nenáročná pohodovka, to ještě Gibson nemasturboval u stahování Caviezela z kůže a byl to docela sympaťák, Helča je taky super (jako vždy), Alda potěšil a bylo tam (pro mě naprosto šokujícně) poměrně dost fórů, u kterých jsem se zasmál, nebo aspoň usmál. Mám štěstí, že jsem to viděl na gymplu v originále v rámci AJ a vedle mě seděla hezká blondýna, tak jsem se snažil soustředit na film, abych se neshodil obvyklým čmáráním nesmyslů a koukáním z okna a abych nevypadal jako ignorant. V tom je možná zakopaný pes, většina lidí to hodnotí níž než já, ale umím si živě představit novácký dabing a vysílací čas někdy o Vánocích uprostřed maratonu limonád s Robertsovou a Grantem, čili je chápu. Takže tak. Funny stuff.

Hm. Z kina jsem šel naprosto nadšený, jenže to už je asi čtrnáct dní a můj názor na Inception se začíná pomalu krystalizovat... tak v první řadě je to nejslabší Nolan (možná poupravím po shlédnutí posledního filmu, co mi od něj chybí). V řadě druhé je to naprosto klasická nolanovka, ten člověk je prostě génius a nejlepší režisér současnosti, je sice fakt, že Cameron je zlejší na herce a fajnšmekři si v jeho filmech povšimnou, že má perfektně slazené a seřazené i muší hovna na stropě, ale čistě filmařsky nesahá Christopherovi ani po chlupy na lýtkách. Klobouk dolů!! /// Teď proč ta hvězdička dolů: Inception se tváří jako větší film, než ve skutečnosti je. V podstatě je to vynikající mysteriózní sci-fi thriller, který by Chris stoprocentně zvládnul natočit i bez těch obludně megalomansky kýčovitých exteriérů a nejvyšší kadence střílení v historii filmu (tohle nemám ověřeno, kdyžtak mě někdo opravte, ale tady se střílí v podstatě 140 minut v kuse, což je s nejvyšší pravděpodobností naprostý unikát). A právě fakt, že z toho za každým prdem smrdí prachy na patnáct kilometrů daleko, že postavy místo rozhovorů pořád střílí, ale přitom neumírají, že se po odeznění vizuálního ohromení začnou vynořovat drobné logické lapsy, že Ellen hraje zatím nejslabší roli v kariéře a že je tam DiCapriův rypák to celé sráží trochu dolů. Watanabe je ale skvělý a tenhle film v podstatě taky, proti pozérům shazujícím všechno, co dávají v kině, stojí hodně peněz a má kvalitní recenze, budu brojit i nadále a Nolana budu i nadále považovat za génia, který ani ve svém posledním filmu rozhodně nezklamal. Jenom neohromil tolik, jak bych očekával. Dark Knight byl lepší. /// P.S.: Uteče to fakt hrozně rychle. Jo a až vám někdo bude říkat, že je to složité a jánevímco, nevěřte mu - právěže je to jednoduché jako facka, vlastně nejjednodušší Nolanův film, pokud nepočítáme prvního Batmana. U takového Following se budete potit ještě druhý den, Inception vám bude jasný v podstatě hned.

Takhle, já asi chápu, co se na tom lidem tak líbí. Jsou tam dobří herci, kvalitní režie, krev, prsa, prachy, pistole, slzy, má to tři hodiny a nemá to koho nasrat, kromě opravdových mafiánů, kteří se ale veřejně moc neozývají. Na Godfatherovi mi vadí v podstatě jen jedna věc, ale zato hodně hodně moc: příšerně přeceňovaný scénář. Postav je tam jak na orloji, chovají se naprosto nelogicky, dělají nudné a divné věci, vedou nesmyslné dialogy a střílí po sobě v podstatě jak je napadne. Brandův Corleone ve mně nevzbudil absolutně žádný respekt, prostě takový hodný děda s hlasovým rozsahem čtvrt tónu a škraněma jako křeček (poslední hodinu už jsem jenom doufal, že nebude mluvit), jehož smrt jsem předpověděl asi minutu dopředu, takže jsem se při tom teatrálním skácení výborně pobavil, ale jinak mi to bylo úplně jedno. Obě Pacinovy ženy se chovaly naprosto nelogicky. Dodnes nechápu, proč tam hodinu pobíhali po Sicílii, když se tam vlastně vůbec nic nestalo. Co měla znamenat ta přestřelka na konci. Proč si Coppola myslí, že lidi chtějí půl hodiny sledovat bandu buranů poskakujících na nějaké svatbě (well, evidentně to lidi zajímá a divný jsem tu já). Jak může ksakru nejvlivnější mafiánský klan ve městě půlku filmu zbaběle zdrhat a pak na konci jen tak mimochodem postřílet čtyři (!!!) další rodiny? Evidentně měli plán, takže Coppola mohl místo těch sicilských sraček obětovat pár stran scénáře k jeho objasnění... ne, oni tam prostě nalítnou, střílí do sebe, nic se nevysvětlí a konec. Takovýhle zklamání už nechci nikdy zažít. //// P.S.: Většina kamarádů mi říká, že do toho nemám co kecat, když jsem nečetl knihu. To je teda argument jak noha, v tom případě je pátej Harry Potter lepší než Rosemary's Baby a Stopařův průvodce po Galaxii je nejlepší film všech dob. ///// P.P.S.: Přítelkyně po shlédnutí prohlásila, že ke sledování dvojky ji nedonutím ani pod pohrůžkou násilí. Já to nicméně možná risknu, prý se tam má dost věcí objasnit, takže jsem napjatej jak malý gatě.

Skvělá zábava. Obzvlášť se mi líbí Birdova práce s klasickými kýčovitými náměty - když se táta Úžasňák v okovech vyznával ze svého zklamání, hrála pod tím dojemná hudba a po pár vteřinách to jeho syn přerušil s tím, že ví, jak se dostat ven, jsem šel do kolen. Je to hrozně inteligentní, ironické a svěží, i když se to tváří jako naprostá pitomost. Fakt mě to překvapilo, Pixarovky mám hodně rád, ale téhle jsem se poměrně dlouho vyhýbal, že si to nebudu kazit, že to bude taková rodinná ptákovina pro děcka... a ejhle, on to je společně s Wall-E nakonec nejvíc "dospělý" film, co kdy z pixaří dílny vylezl:) k tomu přihodit dokonalou animaci a prakticky bezchybný film je na světě. U Ratatouille, Cars, Finding Nemo, Toy Story i Up jsem ta "dojemná okénka s moralitkami" myšlenkově přeskakoval s tím, že je to specifikum žánru, a oni pak napíšou film v témže žánru, který nejenože tohle specifikum nectí, ale ještě si z něj dělá prdel. Ohohó!