RajAthen

Za mě velmi povedený seriál o focení, který dokáže nadchnout pro věc. Velmi vhodně zvolený formát, délka i ústřední duo. Tu a tam by mohlo být více technických rad (obvykle jedna za epizodu). Nejvíce mě mrzí, že jednu z ústředních rad - strčte objektiv takřka do krku neznámým lidem - se zejména v po Evropě moc neodvažuji praktikovat. Výsledky by však stály za to...

Za mě vcelku příjemně překvapení, byť na základě velmi nízkého očekávání, aneb adaptace her to zkrátka mají těžké. Zde je velmi cítit počítačová předloha, která se dle mého dosti podepsala i na ne tak úplně dobrém scénáři. Zde působící kult je typickým příkladem. Co funguje ve hře, není na plátně to samé. Hlavní hrdinka je přitom velmi přesvědčivá, policistka mi již seděla méně. Nejlepší na filmu je zcela zbytečná linie otce pohřešované dcery, její přednost tkví v představiteli této role Seana Beana, který se zprotiví obvyklému osudu svých filmových postav.:)

Za mě neskutečně egoistický a sebestředný film, který je za hranou sebeparodie, ale bohužel se bere smrtelně vážně. Zároveň dokáži pochopit, že leckterý pán tvorstva prostě rád naskočí na vlak představy, kdy je nejdokonalejší člověk/milenec/bojovník/manžel/otec/detektiv vždy pánem situace a sestra v nemocnici se do něj zamiluje na základě toho, jak mužně leží v bezvědomí a roste mu kozina na bradě. Zkrátka film na jedno shlédnutí se zvážením, zda jste cílové publikum.

Chemie Severu a Jihu funguje dobře, jakkoli zarputilý seveřan má někdy výraz k pohledání. Vizuální stránka táhne, patří k dalším nezaměnitelným plusům. Co však úplným plusem není je z mého pohledu nerovnoměrné tempo snímku. Zatímco první polovinu jsem si užil, druhá je spíše protaženým utrpením způsobením spíše nedůvtipností hlavního dua. Intermezzo z nemocnice bych se nebál dokonce označit za blamáž. Je to škoda, jelikož rámec i náplň jsou dobré, jen obsah odpovídá spíše zdařilé seriálové epizodě.

Poctivá filmařina - nápaditá kamera, hudba i herecké výkony dokáží vytvořit potřebnou atmosféru, která od začátku řádně graduje. Autoři si chytře vystačili s minimalismem, ale to vůbec nevadí. Při správné atmosféře je i přechod hotelového pokoje správně napjatý. Poslední třetina však trochu ztrácí oproti začátku tempo. Film však alespoň za jedno shlédnutí jistě stojí.

Perfektní seriál a asi i první zcela funkční seriálový horor, který znám. Trumfem seriálu je fakt, že je vlastně nejde prvoplánově o horor, ale rodinné drama. Z toho pramení velká síla a důvod, proč Vás postavy vlastně skutečně budou zajímat. Budete se tak bát nejen s nimi, ale i o ně. Velmi povedené!

Minimalistický a povedený scifi thriller, který zaujme od prvního dílu svou atmosférou. Klobouk dolů autorům za to, že diváka umně vtáhnou do děje na několika liniích. I když to byl docela zápřah. Konec ve mně trochu zanechal trochu velký otazník, snad si tvůrci - zbytečně - nevytyčili příliš ambiciozní cíl. Otazník stále vizí nad jistým knězem...

Už velice dlouho - a popravdě nevím kdy vlastně naposledy - se mi nestalo, kdy by mě oslovil nějaký hudební životopisný snímek. Zde se však poměrně rychle mise zdařila, klobouk dolů hlavnímu představiteli, apriori již za odvahu, ale též za provedení snoubící excentričnost, energičnost i pocit osamocení. Autoři jsou rovněž velmi doslovní v reprodukci kulis, zejména patrné v závěrečném koncertu. Zdramatizování životního osudu Mercuryho se doslova nabízelo. Body navíc za spokojené kočky.

Já si nemohu pomoci, ale za mě asi překvapení roku. Je to pohádka, která se nebojí být jiná. Stylizací trochu připomínající Andersona. Každá postava má nějakou motivaci a nevadí, že jsou krapet přehrávány. Začátek je trochu přepálen, až jsem se obával o další koninu, ale nakonec jsem poctivě dokoukal. Hodnocení je za mě 3+, ale s ohledem na místní nízko hodnocení dávám 4 hvězdy na vyrovnání. Co mi skutečně není jasné, je důvod futuristické lanovky ve filmu...

Tom Cruise se zase pustil do další Mise. Přiznám se, že zhruba od třetího dílu pro mě začínají být jeho eskapády lehce zaměnitelné. Co se ale počítá, je vždy povedené provedení. Když mám náladu na jednorázovou akci, jedná se o jistou volbu, jakkoli však opět jednorázovou. Řada praktických artistických kousků je cítit fyzičnem, potem a dřinou, a to se mi v dnešních umělých časech líbí. Vlažné nadšení provázelo proto i tento snímek, a dostal jsem, co jsem čekal. Konec je za mě trochu přepálený, ale samotné honičky a praktické legrácky převládnou nad ujetým konceptem "na poslední chvíli to dáme". Jen je to trochu rutina. Poctivá, leč rutina.