Lenka_J

Milé a kouzelné, to jsou dvě slova, která pro mě přesně popisují tento film. Po Love Actually se Richardu Curtisovi podařila další trefa do černého v oblasti romantických komedií. Tentokrát o něco kouzelnější, s přídavkem cestování v čase, které člověka nutí se zamyslet nad tím, jestli by něco ve své minulosti změnil, i když by to mohlo mít za následek to, že se stane něco jiného, možná ještě horšího. Ihned po skvěle napsaném scénáři a skvělém zrežírování tohoto nápadu, jsou další důležitou součástí tohoto filmu bezesporu herci, jak už lety osvědčený a vždy přesvědčivý Bill Nighy, tak skvělá ústřední dvojice ve složení Domhnall Gleeson a Rachel McAdams, u které musím říct, že ačkoli převážně hraje v romantických komediích, tak se jí neskutečně dobře daří vybírat projekty, ve kterých se objeví a nutno říct, že je pokaždé skvělá, přirozená a tyhle role jsou pro ni přesně ušité na míru.

Svět bez emocí, rozhodně zajímavé téma, když se o něm člověk zamyslí, proto jsem byla zvědavá, co mi Equilibrum nabídne. Začalo to slibně, ale čím více to pokračovalo, tím se pro mě vytrácelo to počáteční upoutání a konec to pro mě zničil skoro úplně. Přesto to nebyla ztráta času, Christian Bale byl jako vždy skvělý, a nakonec to nebyla špatná oddechovka. Jen na můj vkus akce přebila příběh, což je škoda.

Dokument odhaluje skandál, který navždy změnil životy lidí, kteří už jej tak měli těžký. Ukazuje nám, jak na celou věc nahlížejí ti, co to odnesli a jak na ni nahlížejí ti, co to způsobili. To, že jde většinou jen o honbu za penězi a spousta lidí, kteří přispěli k tomu, co se stalo, za to necítí ani morální odpovědnost. Taky ukazuje, jak na jednom konci světa se celá věc prošetřovala a distribuce produktů z této potenciálně nebezpečné krve byla zastavena, zatímco na druhém konci se firmy při snaze z celé věci ještě vytřískat nějaké peníze, prodávali výrobky nadále a vydávali je za bezpečné. V neposlední řadě je zde zmíněna ještě jedna věc, která poukazuje na vlády jednotlivých zemí, a to, jak se po tomto skandálu k nakaženým lidem zachovali, zda uznali chybu a snažili se alespoň částečně odškodnit tyto lidi, nebo jestli celou záležitost chtěli zamést pod koberec. Rozhodně jde o zajímavý dokument, z kterého se člověk dozví o tomto problému to podstatné.

Byla OSN v minulosti bezchybná? Existují nějaké mezery, které by bylo třeba upravit? Ano. To, že si OSN prošla několika problémy v minulosti není žádná nová věc, stačí se podívat na rok 1994 ve Rwandě. Ale u tohoto dokumentu jsem měla pocit, že plave jen tak na povrchu těchto problémů a zabývá se věcmi, které sice zní jako senzace, ale jsou tady určitě palčivější věci, které by nebylo špatné zmínit. Ale chápu, že dokument byl zaměřen tak, jak byl zaměřen, já jsem od něj bohužel čekala mnohem více.

Tři samostatné příběhy o tom, jak drahé "kamínky" mění životy lidí. Prvním příběhem je loupež diamantů v Antverpách, která sice byla zajímavá, ale z těch tří příběhů mě zaujala určitě nejméně, jelikož mezi ty dvě další mi konceptuálně až tolik neseděla, i proto jsem nedala plný počet hvězdiček. Další dva příběhy totiž byly zaměřené na Afriku, dotýkaly se problematiky krvavých diamantů a pro mě osobně bylo snad největším přínosem vidět to, jak lidé dokáží jít pro diamanty a pro peníze přes mrtvoly a to doslova. Nikdy jsem nechápala, jak na tohle může mít někdo žaludek, jednat s povstaleckými skupinami, které terorizují, nutí k práci, respektive doslova zotročují zbytek obyvatelstva. Ale tady se mi naskytl krásný obrázek toho, že tihle lidé ani nemají výčitky svědomí a nezdá se jim, že dělají něco špatného. Aneb, když někoho nezabiju vlastníma rukama, ale pouze umožním ostatním pomocí peněžních prostředků, aby to uskutečnili, tak to vlastně pro ně není zločin, nebo něco, za co by se museli stydět. Skutečně hezká psychologická sonda do mysli těchto lidí.

Když jsem poprvé četla, o čem film bude a kdo v něm bude hrát hlavní roli, neskutečně jsem se na něj těšila. Po zhlédnutí Komorníka se mi jedno potvrdilo, Forest Whitaker byl skvělý jako vždy. Ale z filmu jsem měla hrozně smíšené pocity, na jednu stranu je to téma, které mi sedlo a zajímá mě, určitě jsem si z něj něco vzala, ale zpracování bylo slabší. Jednoduše to bylo moc informací, moc navázností a hlavně velký časový úsek na to, aby se ve dvou hodinách zpracoval opravdu přehledně a kvalitně. Lee Daniels se snažil zapracovat do filmu co nejvíce informací, ale v konečném důsledku je to pro mě to, co mu nejvíce ublížilo, protože tomu chyběla ucelenost a chvilkama jsem měla zmatek v tom, v kterém období se nachází a jaký je kontext událostí, co se tam dějí. Přesto nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo. Dlouhou dobu jsem uvažovala nad hodnocením, zda dát hvězdičky tři nebo čtyři. Nakonec jsem se rozhodla pro slabší čtyři, ale je to především kvůli tomu, že mám pro takto tematicky zaměřené filmy jednoduše slabost.

Gesta, postoj, mimika, tón hlasu, všechno to jsou bezesporu věci, které dohromady spolu s dalšími věcmi dává dohromady to, jak na nás daný člověk působí. A samozřejmě to hraje důležitou, možná ještě důležitější, roli u politiků, či jiných významných lidí. Dokument se zaměřuje právě na politiky, zkoumá obecně, ale i na konkrétních případech jejich řeč těla a jak to může ovlivnit potenciální voliče. Avšak zdálo se mi, že šlo zejména o věci poměrně známé, které člověku, který se o něco podobného aspoň okrajově někdy zajímal, moc nového nedají.

Jako člověk, který pouze z doslechu věděl něco o životě Nikiho Laudy, protože ačkoli mám sportovní filmy ráda, zrovna pro formule skutečně nemám slabost, spíše naopak. Ale jednoduše zbožňuji atmosféru dobře natočených sportovních filmů, ať už jsou z jakéhokoli prostředí. A Rush to naplnil na sto procent, nikdy jsem u závodů formule nevydržela sedět ani pět minut, ale při scénách ze závodů ve filmu jsem téměř nedýchala. Daniel Brühl byl v roli Nikiho Laudy neskutečný, to málo, co jsem o Nikim věděla, přesně a dokonale ztvárnil. Ačkoli Chris Hemsworth podal taky vynikající herecký výkon, tak Daniel ho jednoduše zastínil. Skvělé vyobrazená rivalita mezi dvěma lidmi s naprosto odlišným vnímáním světa, způsobem života, ale přesto s respektem jednoho k druhému. Byl to pro mě naprosto strhující zážitek, který měl za výsledek hned několik věcí, to že jsem se na film během pár dnů podívala znova, to že pro mě byl jeden z nejlepších filmových zážitků tento rok a taky to, že jsem se po dokoukání začala pídit o dalších informacích o rivalitě, o jezdcích a i o dalších dokumentech a filmech z toho prostředí, což je pro mě vždy známka toho, že šlo o silný filmový zážitek.

Mám slabost pro filmy odehrávající se na středních školách a zkoumající vztahy mezi lidmi a celkový pohled na svět. Ale když to porovnám s ostatními tematicky podobnými filmy, které jsem viděla, tak bohužel Spectacular Now mezi nimi zapadá pouze do šedého průměru, na který si nejspíše za nějakou dobu ani nevzpomenu. Možná je to hereckým obsazením, nemyslím tím to, že by mi byl někdo z ústřední dvojice nějak nesympatický, ale o to, že jsem si k žádné z postav nějak nenašla cestu, což je pro mě u tohoto typu filmu poměrně problém.

Prvním impulsem pro puštění si tohoto filmu určitě bylo atraktivní obsazení, herecký počátek skvělé Claire Danes a Christian Bale spolu s Winonou Ryder, kteří v té době už filmové zkušenosti za sebou měli, ale přeci jen taky byli teprve v začátcích. Little Women se nese v duchu velmi zajímavého příběhu o obyčejných, ale zároveň velmi neobyčejných lidí se svými problémy i velkými sny, a to vše jen znásobeno skvělými hereckými výkony.