Anderas

Každému je zřejmé jak bezpohlavní některé pozdní Hitchovy filmy jsou. Žádné velké zvraty, velká témata, velcí herci, režisérova invence vzala za své spolu s mistrovským smyslem pro napětí... Ale celkem vzato, příjemně se na to dívá a takové deštivé nedělní odpoledne ve společnosti Spiknuté rodinky ... co víc si přát?

Příjemně tajemnou atmosféru blikající a plíživé mlhy si Carpenter kazí groteskními mátohami, černými dírami ve scénáři a vlasně i velkou nevyrovnaností v dynamice děje. Dovedu si mlhu představit mnohem tajemnější, děsivější, zajímavější ... ovšem to by se řemesla musel ujmout už někdo jiný.

Čím vznešeněji se budete vznášet po hvězdných mlhovinách a čím paralyzovanější budete začarovanou hudbou, tím víc budete chtě nechtě přehlížet, že tenhle film vlastně není bůhvíjak hluboký. Téma je láska a smrt. Toť vše. Takto jednoduše a takto explicitně a chcete-li dále hledat symbolismy, obraťte se na Bibli, mandaly nebo dávná proroctví...za tímto vším už ve Fontáně totiž dávno nestojí Aronofsky. Vždyť to není žádný filosof či mystik. I tolik opěvované Pi je sice dokonale autentickou depresárnou ale co do myšlenek nic objevného. Fontána je překrásný film, který vás vezme za srdce, pokud ještě nějaké máte ale po lehkém rozležení v hlavě zjistíte, že ten film je 1000x jednodušší než se tváří. Přesným protikladem (a nikoli podobností jak se mnozí domnívají) je Kubrickova 2001, kde se zdánlivě "nic nedějě" ovšem pod povrchem je ukryta kompletní kronika lidstva. Úpřimně řečeno mi ale vůbec nevadí, že se Fontána Odyssy nevyrovnala, škoda jen toho lehkého hypeu, jinak je totiž jako poetický film prakticky dokonalá. A nejspíš právě tak se o lásce a smrti má vyprávět.

Ne, ne, to už není Hitchcock veliký, mistr napětí a hrůzy. Politicko špionážní thriller, který pod jeho rukama vznikl, sice nenudí a dokonalým řemeslem převyšuje mnohé kusy ze stejné stáje, byl to ovšem právě Hitchcock, který ve svých nejlepších letech dokázal víc než jen rutinní technickou práci. A tak bohužel nepatří k mistrům, kteří svá nejlepší díla stvořili na sklonku umělecké kariéry.

Jakkoli pochybně, váhavě směřujeme označit děj za hororový, jakkoli obtížně musíme skrývat usměvy nad nepůsobivostí násilí, jakkoli zoufale se snažíme vcítit do některých, herecky katastrofálních, vedlejších postav (narozdíl od geniálního, protikladného ústředního dua), nebo jakkoli prvoplánově to všechno působí, tenhle film má jeden z nejpovedenějších závěrů, měnících rozměr a pointu filmu do zcela jiné podoby. A i mě při vzletných úvahách ztuhnul úsměv na tváři.

Náhodou se nejedná vůbec o žádný špatný remake, jen musel jsem jaksi vystihnout ten umělecký rozdíl mezi oběma kusy. Vůči originálu má navíc tahle verze i některé přednosti, např. realističtější podání (co se achitektury místa týče), temnější průběh (Hitch je sice napínavý ale nikoli temný), vyloučení nepodstatných vedlejších linek a cosi dalšího. No a v čem naopak zaostává, to si každý, kdo obě verze viděl, srovná v hlavě sám.

Yakuze by nesmírně prospěl mocnější tahoun než jen obecná idea gangsterského života, s tou je totiž Kitano roztahaný až běda. A ani emocionální chlad (ten v divákovi zanechaný) nebyl jistojistě záměrem. Je tu sice ten správný look a feel ale něco podstatného tomu chybí, něco co mění obyčejný, průměrný film v neobyčejný zážitek.

Na prvním místě mi vadí samoúčelnost a tady se mi ji dostalo kupodivu víc než usekaných končetin a hektolitrů hrůzy.

Asi bych měl vrazit bodíky za originalitu jak to mám ve zvyku, ale přiznám se, že nevím jak mám tohle hodnodit. Asi nebude mít smysl tu vyjmenovávat co všechno mi na tomhle vadilo, protože každá taková položka by následně byla fanoušky zneužita proti mně jakože tak to přece má být, takový je Miike, to je jeho styl, to je na tom to nejlepší atakdále. Fanouškům tedy nic neshazuju ale na můj vkus moc alternativní.

Díkybohu mašínisita spíše než na šokantní pointu sází na soustavné budování temné, industriální, paranoidní a schizofrenní atmosféry s dokonalou autenticitou, Baleovou kostnatou kreatúrou počínaje a ušpiněnými, šťavnatě umaštěnými stroji a soustruhy konče. A kupodivu to celé funguje i napodruhé.