TroiMae

Čekal jsem, že to bude jen taková zfilmovaná videohra. A taky že jo, za 60 %. Jenže postupné nacházení všech těch pop kulturních odkazů, jako velikonočních vajíček, kterými je film napěchován, z toho udělalo takový popkulturní mashup. Některé byly obzvláště vypečené a moje 80kové a 90kové vnitřní dítě si opravdu lebedilo. A najednou se odemkne bonusové kolo, které si prostě zaslouží samostatnou hvězdičku! Za splněný dětský sen (ve snu). Nebo noční můru. No nejde to prozradit a nezkazit kubrikoidní pointu. Ale jen za to to stálo. Tohle je dětský film pro vaše dospělé vnitřní dítě… Jo a je to celkem (nejen) genderově pestré a v jednu chvíli skoro i nehetoronormativní… skoro. Bonus v bonuse je aspoň ex post Lena Waithe, která jako první černá žena získala Primetime Emmy Award for Outstanding Writing for a Comedy Series za epizody, kterou částečně napsala na základě své osobní zkušenosti s vyoutováním se své matce a ve své děkovné řeči ocenila LGBTIQA odlišnosti jako superschopnosti. Její postava/postavy (které se ve virtuální realitě na gender nehledí) zažije perné chvilky <3 „Dvojčata, víte, jak se odsud dostaneme?“

Big Little Lies po 40 letech. Genderově vyvážené, feministické a seniorsky uvědomělé. Žít se dá v jakémkoli věku. Zatímco Grace je 70, její představitelce, Jane Fonda, bylo v době natáčení první série minimálně 77. Zase hledám odpověď na otázku, jestli zůstat s někým na celý život, nebo zažít opuštění po 40 letech. And girl buddies/friends out of the blue. Nebo po 40, respektive dvaceti letech na stará kolena najít (další) životní lásku. Lessons to be learned. A jako třešnička na dortu food porn. Od první znělky. Jídlo je součástí snad každé scény, nebo se o něm jen mluví. Rodinná večeře, pohřeb, pudink v nemocnici. Mražený jogurt jako deus ex machina. Food art! A počítám i trávu, šalvěj a kaktus ;) Tenhle seriál je jako odjet na víkend na wellness pobyt, na pláž. The series you wanna get stuck in a middle with…

Aromantické asexuální pletky Dirka jsou the Best. Oproti aromantickému vztahu s Elijah Woodem v první řadě, to rozjel s čarodějnicí :D "You and I will have… puppies or whatever you have, and I’ll just live in the woods like a uniquely elegant macho lumber man." Mimochodem herec představující Dirka v civilním životě má za romantického přítele jiného herce.

Film má svá pro a proti. Běžná veřejnost neznající kontextu se spíš jen dozví o tomto fenoménu, bohužel jim film nic moc nevysvětlí. Já si ho užíval jen díky tomu, že jsem ho bral jako atmosférický meditativní, užíval jsem si hlavního herce, celé to bylo intimní a autentické. A protože tam hrála kočka/kocour :) Výtečný ten film je v tom, že zobrazuje nebinární dítě, což je výjimečné (většinou filmy jsou o binární transidentitě… a většinou někdo zemře, což bohužel vystihuje realitu translidí.) Skvělé je, že hlavní herec je sám trans, což také začíná být možné až v poslední době. Sám v době natáčení byl na blokátorech a má s hlavní postavou mnoho společného, snaž až na po narození určené biologické/úřední pohlaví. Otevírá to pro jiné neviditelné téma trans dětí, které až v poslední době mají možnost získat díky blokátorům čas a pak se rozhodnout, jakým směrem chtějí pokračovat v pubertě a případné tranzici díky hormonům. Je to něco, co může snížit statistiky, kdy skoro až polovina trans dětí má zkušenost se sebevraždou. Nemusí projít tělesným změnami, které na svém těle dost často krajně nesnáší, ani jejich tělo nemusí být poznamenané jinými hormony (např. u trans žen testosteronem). Divácky vděčnějším filmem ale bude Klukanda (Tomboy).

Filmy o smrti mohou být povzbudivé. Protože jsou opravdové. Protože jsou o životě. A o lásce. Protože v začátcích vidím konce… Ale v koncích vidím začátek. Ptám se vždycky sám sebe, jak dlouho člověk má být šťastný a kdy. A tím šťastný myslím ve vztahu. A tím ve vztahu myslím ve Vztahu. Někdo od 17 do 88. Asi to je spíš výjimka. S nadsázkou řečeno, je lepší být s někým do 50 šťastný a pak být sám? Je lepší být sám a pak být s někým od 70 šťastný do konce života? Potkám toho pravého? Umřu dřív já, nebo on? Naštěstí nic z toho nemusím rozhodovat. To dělá Kouč. Vše je jen otázka času… Ale Hang the DJ. Ale ano, mě tak uklidňuje, když vidím, že se dá začít ve 40. V 50. 70. Vždycky. Each day is the beginning of the rest of your life. acres and acres… Nedozírně daleko…

Oh :o Definitely not queer. Tohle je jako epizoda z Dynastie, kdyby ji točil… já nevím, Tom Tykwer, Stephen Daldry, nebo Někdo. Je to jako celovečerní film. A celovečerní filmy o Margaret a Elizabeth (Královská noc) jsou lacinou televizní produkcí. Epizoda a Margaret sama se vyloupla jako diamant ze seriálu i historie. Margaret je jako Beryl opravdovější, než kdy byla. Game change. Není „šťastné a spořádané“ manželství někdy jen role-playing? Není osamělost někdy svobodou k tomu být sám sebou a zažít okamžik opravdovosti? To všechno je obalené do skutečné historie a kostým historie je vyplněn masem a kostmi, skutečnými lidmi, emocemi… ženami. Enfant terrible a jinak pro mě nevýrazná princezna Margaret jako skutečná osoba mi nemohla být jako člověk bližší. Na to, jakou ikonou se stala princezna Diana, která se do královské rodiny vdala, si tvořím hluboké sympatie k Margaret, která s ní musela zůstat srostlá jak siamské dvojče a na jejímž soukromém životě Koruna prováděla vivisekci. Vždycky jsem vzhlížel k pohádkové a lidské Dianě… but I'm Maggie not-the-kind-of-girl-you'd-marry, That's me https://www.mamamia.com.au/princess-margaret-racy-photo/

Guilty pleasure. Tak aspoň já tohle normálně žiju 　 Akorát… tak nějak analogově. Občas počítám, někdy to jsou prakticky hodiny. Čekám, kdy to přijde. Někdy nepočítám… nechci si to kazit… ale pořád rekalibrace, úprava systému. Všechno manuálně. Jen mi je líto... jestli se to dá za jeden život stihnout. Dostatek simulací. No dobře, není to tak dobrý jako San Junipero. Ale tak někdy můžeme mít i milý a hodný díly… Guilty pleasure.

Jsou tam bohové, hvězdy a Gillian Anderson, ale nemá to ducha.

Jen mám poznámku, že v první řadě to bylo snesitelné, ale ve finále druhé řady ta heteronormativita exploduje do tváře :) Škoda, že to neskončilo jako v Carrie. Ale nač si stěžovat, v retru z 80. let by jediná LGBT postava přišla stejně o kejhák. Amatonormativity is the privileging of romantic relationships and people in romantic relationships over all other types of relationships and single people. It perpetuates toxic messages, like: You can’t be happy without romantic love and Your life is empty and has no meaning without romantic love and You’re worthless unless someone loves you romantically.

Špiónka všedního života. Chtěla zaznamenat a uchovat všechno. Největší vášní jinak odtažité ženy byla fotografie. Své soukromí a osobní prostor si chránila vehementně. Zřejmě ne jen na základě své přirozenosti a jako ochranu svých zvláštností, ale i jako důsledek nějakého traumatu. Stala se profesionální „tajemnou ženou“, která anonymně procházela domácnostmi jako hospodyně a chůva (vyjma jedné cesty kolem světa), aby mohla realizovat svou vášeň. I když se se svou introverzí potýkala většinu života bravurně, osamělost ji na konci života dostihla. Snímky byly po její smrti objeveny náhodou po několika desetiletích, ale díky houževnatosti objevitele je objevil svět. Tak, jak by to ona sama možná chtěla – představit své dílo ostatním, protože hledat uznání je lidské, ale zároveň se nemuset potýkat s pozorností o její osobu, která by pro ni jistě byla nepřijatelná. Stát se největší neznámou fotografkou 20. století je její mistrovský kousek.