TroiMae

Tohle je vážně roztomilý. Jak si jsou terapeut Marek a manažer Jarda podobní :)

Přijde mi dost frustrující konzultovat v místě bydliště a mít konzultovny tak spojenou s domem, kuchyní. Hlavně, že ujišťuje, jaké soukromí „pacientky/ti“ mají. A jednou tam kouká jeho syn skrz skleněné dveře, podruhé přijde jeho přítelkyně a řeší před „pacientem“, jestli bude dole, nebo nahoře, jestli terapeut zatáhne závěsy, nebo co. Ale příběh se Šimonem se zase o kousek vyvrbil… drogy, travesty, transky, převléknutí za ženu… ale příště si to už zakáže… a jsme doma :)

Jen trnu, aby to nebyl obecný rys terapeutického stylu Marka Pošty. Že on ví lépe, než jeho „pacientky/i“, jak to mají. A že je neustále konfrontuje a snaží se je chytit na švestkách.

Něco jako Rosamunde Pilcher… červená knihovna, ale sci-fi. V tomto kontextu je to originální.

Je hezké, jak jsou vysvětlovány principy terapie. Jen pochybuji, že cena za pár je stejná jako za terapie jednotlivce.

Vadí mi to pojmosloví. Pokud není doktor, ale terapeut a nepracuje v klinickém prostředí, proč o svých klientech/klientkách mluví jako o pacientech/pacientkách? Jinak to bylo (jako vždy) autentické. Autenticky frustrující. Úplně se vidím v pondělí v práci :D (PS: ad heterák SimcaJB - "teplouš" taky není zrovna korektní označení ;)

Tohle vypadá opravdu slibně a autenticky, tak doufám, že nebudu zklamán.

Viděl jsem první díl Terapie a ulevilo se mi. I když se pořád bojím, co z toho bude. Nicméně přišlo mi mile vtipné, že to byl takový instruktážní díl o psychoterapii :) Jako že něco jako YouTube návod.

Tohle je zajímavá epizoda (23. epizoda 4. řady), která řeší transgender tematiku, byť její vyznění je rozpačité. Když pominu následné celkové propracované pojetí rasy Trillů - zde se objevují poprvé – tak koncept spočívá v tom, že daný Trill přijme symbionta a v tomto pojetí symbiont používá tělo jen jako hostitele, ale vědomí, smysl, osobnost je celá symbionta, který přechází do různých těl i stovky let. Později se ustálilo spíš to, že symbiont a hostitel/ka jsou určitou směsí. V každém případě symbiont převezme vzpomínky hostitele/ky. Symbionti samí zřejmě gender/pohlaví nemají a nerozlišují gender ani u hostitele/ky ani v rámci svých sexuálních a romantických vztahů. V dané epizodě se doktorka Beverly Crusher zamiluje do Odana, ale po jeho zranění zjistí, že Odan je “jen” symbiont, ne „jeho“ tělo. Navíc tělo umírá a symbiont je dočasně implantován veliteli Rikerovi. V této epizodě ještě není jasné, zda jeho vzpomínky a osobnost přecházejí na symbionta/Odana, ale Riker sám mizí. Doktorka si postupně zvyká na to, že je zamilovaná do Odana, který má tělo Rikera. Nakonec dorazí pravý Trill, ale ukáže se, že je to žena. Odan v novém, ženském, těle, doktoru miluje stejně, ale ona se s takovým vztahem nedokáže smířit, byť také Odana stále miluje. Navíc to je podáno tak, že nejde o její osobní pocit, ale vtahuje to na celou lidskou rasu, takže celkově je to takové… rozpačité, byť jinak pochopitelné (její nejistota a zmatenost – tak já bych asi taky byl přinejmenším zmatený s představy mít partnera, co má „každou chvíli“ jiné tělo jiného pohlaví včetně toho, že bude chvíli mým nadřízeným/kamarádem). Mně to celé přijde jako zajímavý koncept transgender identity, byť to zřejmě tak zamýšleno nebylo, respektive kritiky se zabývají homosexualitou, respektive homofobií, spíš než transfobií. „Snad je to lidský nedostatek, ale my prostě nejsme zvyklí na takové změny. Tohle nedokážu. Jak dlouho budeš v tomto těle? Jaké bude příští? Nemohu dále žít v takové nejistotě. Jednou, možná, nebude naše schopnost milovat takhle omezená. […] Já tě miluji.“

Animáci! Multikulturní <3 Spider-Man je Deadpool pro náctileté. Spider… člověkem může být kdokoli. Černý teenager, co vypadá jako kotě od Černého pantera, muž středního věku, co vypadá jako Ben Affleck s bříškem… nebo… A můžete mít i plášť! A chcete-li, tak Spider… lidi jsou dobrá alegorie na LGBT+… lidi. Konichiwa.