Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Krimi
  • Dokumentárny
  • Akčný

Recenzie (15)

plagát

Nepřítel (2013) 

Naprosto chápu, že má snímek na ČSFD pouze 66 %. Je to ale rozhodně jeden z TOP 10 mých oblíbených filmů poslední doby, velmi mě zasáhl. Dennis Villeneuve je naprostý génius, o tom není pochyb, a jsem rád, že se víceméně soustavně zdráhá své snímky hájit a do podrobna vysvětlovat. Nepřítel (Enemy) se skvělým Jakem Gyllenhaalem je přesně ten film, který celou dobu sledujete s tím, že vlastně vůbec nevíte, na co koukáte. Naprostý závěr vašim pocitům rozhodně situaci nezlehčí – naopak. Zůstanete zkoprnělí a poté, co začnou běžet titulky, se vám v hlavě zrodí otázka "Co jsem to právě doháje zhlédnul?!". Nejprve jsem si ve svojí zmatené mysli zkoušel myšlenky utřídit sám, ale nedalo mi to a začal jsem hledat na internetu. Těm, kteří film nepochopili, ale chtěli by mu dát ještě jednu šanci, rozhodně doporučuji následující: podívejte se na film ještě jednou, abyste si osvěžili jeho scény, a poté si pusťte toto video – https://youtu.be/v9AWkqRwd1I. Tolik skrytých významů, odkazů, metafor... a hlavně hlavní (dokonale zamaskovaná) pointa. Nechápu, jak někdo může něco tak skvělého a propracovaného vymyslet. Řada chlapů se v Jake Gyllenhaalovi jistě zhlédne – možná právě i samotný autor. 99 % (1 procento ubírám za to, že je film asi až moc složitý na to, aby sklidil nějaký větší úspěch, který by si ale tento snímek rozhodně zasloužil.)

plagát

Miesto splnených túžob (2017) 

Další film (po mém velmi oblíbeném snímku Naprostí cizinci), ve kterém citlivý a empatický Paolo Genovese odstraňuje "dějovost" a namísto řady exteriérů a akčních scén sází na propracované dialogy, přirozenost a pozvolna se zhušťující atmosféru. Důležité scény nechává diváka sledovat "za oponou" a dozvídáme se o jejich průběhu pouze z vyprávění filmových postav. V podstatě snímku určitě může každý vidět něco jiného, i já stále přemýšlím, s jakým primárním metaforickým záměrem byl námět/scénář utvářen – a tato neurčitost je právě to, co mě na snímku neskutečně baví. 80 %

plagát

Tri billboardy kúsok za Ebbingom (2017) 

Martin McDonagh se dostal do velmi náročné pozice. Z filmu se mohla stát řadová detektivka z amerického "venkova" honící se za pachatelem zavražděné dcery, což se ale rozhodně nestalo. Film se totiž více než na "detektivní" část zaměřuje na psychologický rozbor rozličných maloměšťáckých postav – a to je dobře. I ze zdánlivě naprosto prázdných osobností se v průběhu snímku stávají zajímavé duše s v mnohém úplně odlišným smýšlením, což nás klidně může dovést k zamyšlení, co vlastně formuje naši osobnost v našem životě a jak i hloupá věta může ovlivnit jeho průběh. Abych nespoiloval, nebudu se raději pouštět do hlubšího rozboru. Co ale od filmu rozhodně můžete čekat? Sprostá slova v každé druhé větě, famózní herecké obsazení a atmosféru občas připomínající True Detective (krimi, složitý případ, maloměsto, Woody Harrelson...). 80 %

plagát

Baba z ľadu (2017) 

Film, pro Bohdana Slámu typicky sledující běžné sociální příběhy normálních lidí, vás pravděpodobně bude občas svádět k tomu, abyste od plátna/obrazovky obrátili zrak (pokud nemáte zálibu v gerontofilní porno tématice. Tím chci říct, že pohledy na nahé a souložící Zuzanu Krónerovou s Pavem Novým (v každém případě oba zahráli famózně) jsou možná zbytečně přes čáru a lehce dehonestující. Ale hoďme to zahlavu. Bába z ledu je film tak neobyčejně obyčejný, což z něj ve výsledku dělá něco famózního. Chápu i kritiku, i řadu ocenění a nominací. 75 %

plagát

Špina (2017) 

Působivě natočené drama, byť již s poměrně mainstreamovým tématem, které je však tak "mainstreamové" proto, že člověka vždy zasáhne. Pokud bylo hlavním cílem filmu šokovat a zasáhnout hlavně (nebo spíše jen) emoce, dal bych filmu klidně 90 %. Jelikož ale na filmy často nahlížím s tím, že si pokládám otázku, zda je daná situace uskutečnitelná v reálném životě, mám filmu mnoho co vytknout. Situací, které se mi zdály naprosto nereálné nebo naopak až přehnaně zahnané do extrému, je ve filmu až moc – zde tedy vina padá hlavně na dramaturgii, která mohla být rozhodně pečlivější. Na druhou stranu stranu bez těchto "extrémů" by film nebyl takový, jaký ve výsledku je. Na emoce působí opravdu silně a v dobrém slova smyslu je Špína právě ten film, na který se pravděpodobně nebudete chtít koukat podruhé. Na mladou režisérku ale skutečně pozoruhodný a chválihodný počin. 65-70 %