Charlie84

Bridges si tuhle roli natrénoval už v Crazy Heart, tady ji jen pozvedl do maxima koltem u pasu a kopáním do retardovaných indiánů (zde právem často zmiňovaná scéna):). Komentovat řemeslnou stránku nemá smysl, dále vychvalovat Hailee Steinfeld rovněž. Můj postoj k westernu byl neutrální předtím a zůstává nadále, vzkřísit žánr asi moc smyslu nemá, pokud mi ale v budoucnu bez varování někdo další naservíruje podobnou pecku, zlobit se rozhodně nebudu. Závěrečný posun o x let dopředu a uzavření dějové linky mě potěšilo a to jednoduše proto, že rád vídám příběh od začátku až do (třeba i trpkého) konce. A protože všichni jednou umřeme, snad ani nejde o spoiler.Zupa:)

Potřeboval jsem si něčím zkrátit čekání na Pařbu v Bangkoku, vybral jsem Hall Pass. A nesáhl jsem uplně vedle. Po týdnu už si z toho samozřejmě nepamatuju vůbec nic, ale jako jednorázová oddechová komedie hrubšího zrna, proč ne.

Vlastně jsem se dvakrát i upřímně zasmál. Co přesně mělo být nosnou myšlenkou Cedar Rapids? Jakože i pojišťováci ve své hloubi mají jemnou a citlivou....? Ale notak... Je možné argumentovat, že nosné myšlenky Pařby ve vegas (v Bangkoku) jsou nulové, ale třeskutý smích ve kterém se svíjíte vám na to nedovolí myslet. Doufal jsem alespoň v závěrečnou gradaci, přišlo jen klišé pohřbívající těch pár dobrých fórků, které se v průběhu filmu naznačí.

Až na televizní look ok. Výborní herci, na 110 min. minimum hluchých míst, silný příběh, u nějž potěší jeho uzavřenost - sleduje osudy dětí od únopsu až po....nebudu spoilerovat (zvláště když už se o to postaral autor "anotace":). Chybí tomu na špinavosti a občas trochu přitlačit na pilu by přidalo autentičnosti - na druhou stranu chápu, že bychom se tímto postupem od dramatu mohli dostat k uplně jiným žánrům, na které nevím jestli by se (nejen) mi chtělo dívat.

A šli a šli a šli....až došli....kam? Nevim, těžko říct...a těžko říct, jetli v tom po filmu budete mít jasněji. Stake Land je velice bizarní záležitostí, která do sebe plete ale uplně všechno, což není třeba nutně vnímat jako negativum. Aby jste si však tuhle jízdu užili, je nutné vypnout mozek, což je v rozpuru s melancholickou hudbou a zádumčivou atmosférou, která vám pořád vnucuje, že koukáte na seriózní film. Libovolná akční sekvence vás bohužel utvrdí o opaku. A tak se to pořád střídá. Někdy se usmějete, někdy leknete, občas se ponoříte do atmosféry, ale řekl bych, že značnou část filmu budete především kroutit hlavou jako já. Nezpochyby nadaný Jim Mickle by si měl pro příště vybrat jinou látku a pokud možno scénář s alespoň náznakem logiky. V rámci žánru ale samozřejmě za čtyři.

Je možné ještě v dnešní době natočit film, v němž uvidíme všehovšudy pět lidí, loď, jednu želvu a žraloka (v tomhle pořadí)? Je. A to asi takhle. The Reef se bere smrtelně vážně, dokáže velice dlouho a kvalitně budovat atmosféru více méně bez děsivých případně brutálních scén (ty absentují zcela), skoro jsem si říkal, že ten skutečný žralok tam nakonec byl až navíc. Jediná výtka směřuje ke všem ve filmu umírajícím, kteří jsou sežráni přesně v pořadí, které očekáváte. Férové tři.

Doporučil bych vám podívat se na řekněme prvních dvacet minut. Nápaditá režie, kamera, kterou u podobného filmu nečekáte, hudba jako z Tarantina, postavy, scénář, atmosféra mezi Donni Darkem a libovolným filmem Guye Ritchieho. Lahoda. Ne, že by těch zbývajících 100 minut bylo v něčem horších, je to více méně stále totéž, ale skoro dvě hodiny se obdivovat řemeslné zručnosti tvůrců, kterou nezkazí ani pravděpodobně dosti směšný rozpočet, vás dříve nebo potději omrzí. Příběh jako takový šel bohužel mimo mě, kdo, s kým a proč...možná vás to chytí, já jsem už od poloviny proklikával.

V rozporu s hodnocením výše budu převážně kritizovat. A to více, než bych původně čekal.Možná to byl Miyazakiho úmysl, možná si jenom řekl, že dva a půl hodinová stopáž je už tak až až a další prodloužení by bylo příliš, ve filmu ale absentuje alespoň půl hodina scén mezi Ashitakou a San. Možný spoiler - ve chvíli kdy se Mononoke Hime blíží ke konci a Ashitaka dostane otázku "Dokážeš zachránit dívku kterou miluješ?", nemá Ashitaka nejmenší důvod říkat "ano", protože se do ní prostě neměl kdy zamilovat. Natožtak ona do něj. Nejintimnější sblížení prožijí během Ashitakova bezvědomí a pak už se to jen rube a rube a rube a na konci se osudově rozdělí aniž by měli kdy se osudově sblížit - konec spoileru. Animace je skvělá, opěvovaná Miyazakiho fantazie podle mne výrazně nepřekračuje hranice jiných anime s podobnou tématikou, to však není výtka. Hudba je moc hezká, vtipem zavánějící scény mne jako obyvykle míjely a většina z nich mi přišla v lepším případě zbytečná. Závěrem bych rád pro případné budoucí diváky poznamenal, že Mononoke Hime je i přes častou explicitní brutalitu stále spíše pohádka, takže temné fantazy s shapespearovským vyústěním pro anime tak typické v žádném případě nečekejte.

A máto to! Tohle hodnocení je natruc všem "historicky nevěrohodným kostýmům" a "akci ve tmě". Kdyby tady kdokoli z kritizujících rozuměl tomu co kritizuje, jako první by ho rozesmáli mohutní koně "vikingů" ve srovnání s Tondovým drobkem. Vždyť po celém severu jezdili na krátkonohých ponících, kteří by v takovém filmu vypadli nadmíru směšně. Kritizovat výstroj oněch 13cti statečných je rovněž úsměvné, protože zde není zřejmá ani inspirace skutečnými událostmi. Tohle je drsná, špinavá heroic fantazy ve své inteligentní podobě (uděláme to jako ze severského dávnověku, protože je to kůl) a komu se to nelíbí, ať se na to nekouká...že nejde o historický film je zřejmé už z prologu. Kdo četl pojídače mrtvých, ví, o čem mluvím.

Ne, ne a ještě jednou ne. Kdybych chtěl, dal by se najít určitý omezený počet pozitiv, ale proč to filmu a tvůrcům usnadňovat? I člověk neznalý předlohy (kdokoli kdo o MC něco byť jen slyšel, nejde s hodnocením nad jednu hvězdu) tuší, že se jedná o výsměch světu, z něhož použití sebemenšího fragmentu by film posunulo do uplně jiných (rozumněj ne-směšných) sfér. Špatně je všechno, od klišé na klišé, po dekadentní (bohužel ne tím správným směrem) charaktery, děsivé triky (což by za jistých okolností nevadilo) až po finální absenci jakéhokoli smyslu. V tom filmu není zhola nic, co by jej opravňovalo k existenci.