Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Akčný
  • Krimi
  • Komédia
  • Horor

Recenzie (478)

plagát

Snehulienka a lovec (2012) 

Kdybych se na to díval sám, měl bych úplně jiná očekávání a asi bych byl přísnější. Ale jako nenáročná zábava na večer ve dvou, mi to nepřišlo úplně zlé. I když... Nevím jestli lovec nebo princ, ale vzhledem k (ne)vyústění tohoto trojúhelníku je tam jeden z nich jistojistě zbytečný, Kirsten Stewart...no řekl bych že se na ní všechny ty Soumraky podepsaly. Hemsworth strašně přehrává. Ale je to slušně nasnímané a uteklo to. Občas potěší hezká výprava a vizuální nápady kolem královny. Ale vážně, pokud nad tím začnete jen minimálně přemýšlet, jde to do pekel...Jako drsnější pohádka, proč ne. Jako dospělé fantazy, ha ha ha haaaaa:)!

plagát

Krvavá vojna: Hatfieldovci a McCoyovci (2012) (seriál) 

Ale jo, dám tam i tu pátou. Minisérie s nejvyšším počtem odplivnutí na minutu, ale to je asi tak jediný zápor. Jestli teda vůbec. Jo a ještě ta přeslazená část, na kterou chtějí nalákat holky. No nevim, jestli jim to vyjde. Zbytek je totiž parádní podívaná s jasnou zprávou, ti obyčejně odstřelení ještě nedopadli tak zle... Soundtrack jak z šedesátek, ale čert to vem, to správné mrazení až na...vyvolává spolehlivě. Costner je už sice dědek, ale sakra, když dokáže uvěřitelně zahrát člověka, kterému ukradnou prase a skončí to událostí, v historii známou jako bitva u Grapevine Creek, nemůžu než tleskat. A neříkejte mi, že v historii chrabrých států amerických nemáme dalších pár podobných epizod, které by mohli ve stejné herecké a scénáristické sestavě na obrazovky dorazit....řekněme max. do jednoho roku? Děkuji předem!

plagát

Seabiscuit - Dupot koní (2003) 

Má vaše partnerka ráda zvířátka? Chcete jí udělat radost? Dejte Seabiscuitovi šanci! Doporučuji k němu nicméně přistupovat z pozice "taková hezká pohádka", protože pokud bychom to chtěli hodnotit jako vážně míněný film...ale to přece nechceme! Až Seabiscuit na Vánoce vystřídá už poněkud přešlého a vícekrát než by si zasloužil zachráněného Williho a Sama doma, pravděpodobně bude svět zase o něco hezčí...ale pět hvězd po mě proboha nechtějte...

plagát

Tajomný muž (2012) 

Laugier si ty scénáře snad píše sám, protože todle jsou Mučedníci přes kopírák. Abysme si rozuměli, s červenýma cákancema se šetří na minimum, ale jinak...Laugier nechává své hrdinky (taky jste si všimly, že se zase soustředí na ženské? Má někdo nějakou teorii čím to?) projít opět martýriem od začátku až do konce, kamera opět vše snímá tak, aby na nás mohlo vybafnout kdykoli a cokoli, do toho opět rozfázování na jednotlivé lokace, od děsivých lesů, přes opuštěné ubytovny v těch samých lesích a partou rozlícených vesničanů okořeněné strašidelné domy se strašlivým tajemstvím...jak jinak, než také v těch samých lesích...a já mám pro lesy slabost! Jako u Mučedníků pak přijde pointa. Serie, jednomu by se chtělo vykřiknout až lavina point!. A tady už se dostáváme na tenký led, protože všechnu tu řemeslnou zručnost a příjemné pokoukáníčko prostě můžete jednoduše odstřelit, pokud vás film nas**e. A to se může stát:) Ale občas prostě stojí za to to risknout, ne?

plagát

Rodina je základ státu (2011) 

Za snahu. Víc by snad ani nebylo třeba psát. Z těch 103 minut tvoří minimálně polovinu více či méně nápadité scénky, které můžete libovolně zpřeházet a nic by se nestalo. Nikam to nesměřuje, dramatická gradace si vzala volno a jela kempovat...do nejméně zajímavých lokalit...ale ani to nezabrání hlavním hrdinům neustále trousit moudra o slovanských věrozvěstech, Masarykovi a tak nějak o všem...otravovali mě děti (repliky, co toho kluka nutili říkat, hraničili se zneužíváním), příšerný soundtrack - nic proti občasným zádumčivým a zadumčivě - buřičským písním, ale když furt ty samé meditativní zvyku jógy hrajou ať kempujeme v lese, provádíme domovní prohlídku nebo ženeme do akce zásahovku, je pak z toho jeden rozmrzelý. Pokus o humor a parodii je fajn, jen se vyskytuje na místech a ve chvílích, kdy ho nečekáte...takže místo pobavení jen kroutíte hlavou. Což může být záměr, nevím. Ty veselé monology o hloubce vesmíru, nulová gradace děje, ještě pravidelně zabitá nějakou tou funny scénou, absence smyslu a směřování celého filmu, to se obávám, už záměrem fakt není...

plagát

Prometheus (2012) 

Hrozně záleží na očekávání. Fakta: Jedno z nejlepších zci-fi vůbec. Atmosféra výpravy v první polovině filmu je...no prakticky jsem nedýchal. Výprava je KRÁSNÁ, hudba bomba. A teď ty zápory. Cca od poloviny to začne být mírně schizofrenní, kdy vše zmíněné kontrastuje s nastupujícími survival-hororovými prvky a uspěchanými zkratkovitými závěry, které ne vždy dávají smysl. Alespoň teda mě přišlo, že si jeden musí hodně domýšlet. Posledních deset minut ale Prometheus naskočí zpět na správnou kolej a...už zase jsem nedýchal. Odpovědi na všechny otázky vesmíru a původu lidstva sice nedostanete, ale lidi no tak - je to jen film. A sakra dobrý. Velkou roli také pravděpodobně hrál fakt, že jsem zcela záměrně ignoroval celou kampaň. Jen mě překvapilo, jak málo je v Prometheovi vetřelců. A ti, co se tam objeví, jsou tak nějak navíc a působí jen jako úlitba fanouškům. Alespoň mě teda moc smyslu nedávali. Ale možná mi jen něco uniklo. A možná už se v tom zase zbytečně pitvám:)

plagát

Červená světla (2012) 

Po první polovinu, snad i dvě třetiny hutně budovaná atmosféra se ke konci přetvoří v cosi...ne že by to byl vyloženě prů**r, ale je to teda tak tak...Murphy a Weaver super, od De Nira snad už ani nikdo nic nečeká...ale nakonec to taky zvládl se ctí...celkově se na to moc hezky kouká a až si užijete závěrečnou pointu (když přišla, tak jsem beze srandy tak deset vteřin čučel na plátno, aniž by mi docházelo, co se to sakra vlastně stalo), tak si s hodnocením libovolně poskočte nahoru nebo dolů...protože tohle je fakt těžko říct:)

plagát

Klip (2012) 

Zprvu jsem upřímě doufal, že přijde někdo se samopalem a všechny ty zásadní životní problémy všech protagonistů, tak říkajíc, vyřeší. Bohužel proti své vůli musím uznat, že s přibývající stopáží má chuť mlátit hlavou do zdi klesala...srbský retrodiskorap byl sice vražedný pořád, ale řadě okamžiků se už dalo úspěšně smát, pocit "proč mě co se s těma lidma stane má zajímat????", nicméně přetrval až do konce...a závěrečné vyvrcholení(myslím filmu:), no...ono se asi ani nic moc stát nemohlo, tak teda dobře...Ani množství gumových penisů na pět minut filmového materiálu nakonec nebylo tak absurdní, jak to zpočátku vypadalo. Venkovní lokace super, škoda že tam té krásy nahého betonu (např. na úkor jiných nahých krás) nedali více, fetišistické pohledy na nejhnusnější srbská sídliště ve mě totiž vyvolaly víc emocí, než libovolná...ehm...takže za tři. A srbských (Srpskich zvláště) filmů jsem zase tak na rok nabažen...

plagát

Chata v horách (2012) 

Nějak mě ty "hranice žánru posunující" kousky poslední dobou neberou. Natočit čtyři filmy a sestříhat je do jednoho je rozhodně originální, ale asi to nedocením takovým počtem hvězd jako ostatní.První polovina, pokud si ze sebe zrovna film nedělal srandu, byla dost nuda, druhá sice lepší, ale ten digitální zvěřinec byl digitální fakt dost. Bát jsem se nesnažil, ono stejně nebylo moc čeho, o nějaké atmosféře taky těžko mluvit, ten konec s "poselstvím" mě už ani nerozesmál. Pár vydařených vtípků to nezachrání. A ten "originální" příběh je, přátelé, vykrádačkou Midnight meat train, což je filmík, který vřele doporučuju. Cabin in the woods nikoli...

plagát

Avengers: Pomstitelia (2012) 

Že si Avengers uvědomili, že mají být jen zábavou a zcela rezignovali na jakoukoli vážnost, je asi v pořádku. Jinak by byli (ještě více) směšní. Závěrečná akce je hypercool (ač jsem pravděpodobně z neznalosti nevysledoval, z jakého důvudu je Jeremy Renner s lukem nezasáhnutelný/nezranitelný/ne...cokoliv:), zápornějšího záporáka každým coulem než je Loki by jeden pohledal (taky působil trochu směšně, ale takovým sympaticky debilním způsobem), ale nemůžu se zbavit pocitu, že mi při sledování trochu kleslo už tak nevysoké IQ. Plus některé pasáže a spory mezi kluky jsou natahované, na vzducholodi se toho zase až tolik neděje a celkově jsem si to užil o dost méně, než jsem čekal. Překvapuju sám sebe, ale jednou to snad i stačilo. A to myslím tak nějak i do budoucna...