Charlie84

Mám utkvělý pocit, že Dominik si natočil přesně co chtěl, bez ohledu na distributory, herce nebo...nedej bože, diváka. Sdělení je jasné a v kontrastu s Obamovými proslovy hrozně mile podané. Některé záběry/situace jsou geniální, občas to bohužel ztrácí tempo a pokud budete čekat zábavu ve smyslu Guye Ritchieho, tak bohužel. Scorsese už je blíž, ale tohle má naprosto osobitou (hyperrealistickou) atmosféru, kterou někdo může docela dobře pochopit jako nudu. Na mě to ale fungovalo.

Možná není lehké, orientovat se v postavách jednotlivých středisek. Možná není chaos na letištích tak strhující, jako poslední desetiminutovka. Možná ději ubírá, že často víme víc, než postavy filmu. A možná jsou všechny tyhle argumenty úplně mimo...

Na Smithse dost slabota...

Zpočátku jsem se vůbec nechytal. Míjely mě dialogy, "zápletka"(tady uvozovky fakt nestačí:), postavy, všechno. Ale postupně jsem se do toho dostával, od poloviny jsem se už bavil a poslední půlhodinka to na čtyři vytáhla. Nicméně obávám se, že znát ostatní tvorbu Kevina Smithe se nutností, jinak se fakt bavit nebudete. Nejzábavnější mi totiž přišlo, jak tenhle film parádně zapadá (a to místy dost inteligentními způsoby a narážkami) mezi všechno ostatní na poli komedií, co Smith kdy stvořil. Pokud jste Kevinovými fanoušky, je to povinnost a nenechte se zmást, pokud vás to nechytne od začátku. Pak už je jen líp. Pokud to ale bude váš první Smith, může se docela dobře stát, že nic dalšího si už od něj dobrovolně nepustíte...

Dawkins, jak ho máme rádi. Na jednu stranu oceňuju, že ubral na agresivitě, na druhou je někdy až k smíchu, jak se snaží k věřícím přistupovat citlivě, neurážet je a jak mu to hrozně nejde:). Nic to ale nemění na faktu, že to, co říká, by se mělo promítat na základních školách. Alespoň jako protiváha rozdávání malých modrých knížek Starého zákona určitě.

Docela rozporuplná záležitost. Filmařsky precizní, herecky rovněž, příběhově...inu pravděpodobně si to více užijete, pokud jste vnitřně rozervaná žena, hledající své místo ve světě, ideálně v devatenáctém století. Já se místy cítil zcela ztracen. Nevím, co brát metaforicky, co brát doslovně, nevím proč byli všichni homosexuálové a lesby, nevím proč potřebujeme tři časové roviny, když prakticky říkají totéž a upřímě, nejsem si ani zcela jistý, co vlastně říkají. Jediné poselství, které ve The Hours vidím, je "zabijte se než bude pozdě" a to, řekněme si upřímě, je poselství s nímž se ztotožňuje těžko. Jako "trochu divný kus na zpestření volného odpoledne" proč ne...jako seriózní zamyšlení nad smyslem všeho....inu....NE!

Nekompromisní. Ve všech směrech. Karl Urban má tutéž intonaci hlasu celý film, přičemž přináší repliky, které si nezadají s anglickým humorem Monty Pythonů. Nevěděl jsem, jestli se mám smát nebo brečet, je to ultimátní, obávám se ale, že i v situacích, kdy se to příliš nehodí. Uznale pokývávám hlavou za takhle uvědomělou prezentaci takové debility. Nebo klasiky? To už asi záleží na úhlu pohledu...

Cillian Murphy jak ho neznáte:) Peacock je originální, jen je možná škoda, že se neustále snaží vyvolávat amosféru thrilleru, když je to "jen a pouze" drama. S kamerou, která neustále zabírá temná zákoutí s rozbitýma hračkama, děsivýma dětma na fotografiích a opuštěnýma houpačkama u jezírka prostě čekáte hrůzostrašnou pointu, při níž polovina města lehne popolem. Rozumím, proč se všichni, včetně mě, cítí pak na konci tak trochu podvedení...jako psychologické drama z amerického zapadákova o.k., jako thriller za tři a buďme rádi za to...

Co je děsivějšího než děti? Mrtvé děti na homevideu! Scénaristova snaha udržet nás v napětí, zda za tím stojí bubák či nikoli, všema těma hadama v krabicích a veverkama na půdách byla trochu úsměvná, přesto, neusmál jsem se ani trochu. Je to totiž běs, běs a občas nějaká ta hrůza...a mezi tím všeho všudy deset minut normální konverzace? A nakonec to ještě celé skoro dává smysl (v rámci žánru samozřejmě)! Lépe to pravděpodobně nejde, nicméně přidaná hodnota pro pětku chybí...Youngova "hudba" k ní ale po pravdě nemá moc daleko...

K dokonalosti chybí leccos, ale kolik inteligentních a originálních žánrově čistě romantických filmů ročně vznikne? Jeden? Za pět let? Takže asi tak. Střední pasáž se staříkem měla být buď delší (víc by mě vtáhla) nebo kratší (bavili mě především ty ze současnosti). Seldana je k sežrání, Cooper na zabití a pak je tady ta proklatá knížka, která to všechno zamotá. Závěrečná pětiminutovka, pokud si ji interpretuju správně, je oskarová...