Mngwa

Na začátku mě trochu iritovaly urputné lekačky, které mě osobně v hororech moc nebaví. Obzvláště pokud je to všechno, co v tom hororu je. Ale pak příběh začne postupně dostávat grády a nakonec musím říci, že mě tento film poměrně slušně vyschízoval, což se mi už dlouho nestalo. Ta postupně houstnoucí a velmi sugestivní atmosféra paranoie a očekávání na mě tedy dost zapůsobila, to se musí nechat. No každopádně se těším na další počiny od Parkera Finna, protože na režijní debut je to velice obstojný výkon.

Ne že by to bylo špatné, to vůbec. Ale bylo to chvílemi tak strašně roz. Vlek. Lé. Co jsem ocenila a kvůli čemu je seriál asi i tolik oblíbený je hloubka postav, dokonce i vedlejší postavy jsou věrohodné a autentické. Hlavní příběh je chytrý, ale bohužel poněkud rozmělněný vedlejšími a ne úplně podstatnými dějovými linkami. Např. románek se spisovatelem, který tam byl vyloženě navíc.

Byla jsem zvědavá, jak bude tohle téma zpracované a nebyla jsem zklamaná. Velice chytrý a dobře zpracovaný seriál o problematice, kde by bylo jednoduché sklouznout k černobílému vidění "hodný-zlý" a slzopudnému tlačení na pilu, ale nestalo se tak. Nenadržuje se ani jedné straně, postavy jsou pěkně trojrozměrné a v podstatě jde vidět, že vyznění příběhu diváka nutí udělat si závěr sám a nic mu nepředžvýkávat pomocí různých berliček. Což je ještě umocněno tím, že středobodem děje je incident, který je poněkud komplikovaný a pro mě osobně bylo docela obtížné se přiklonit na jednu nebo na druhou stranu. Tohle mi bude v hlavě šrotovat ještě tak týden.

Tak jako milovník kytar a taky trochu bluesové hudby jsem se na toto pochopitelně musela podívat. A jsem z toho úplně paf. Chtěla jsem napsat něco děsně hlubokomyslného a chytrého, ale nejde to, protože mi v hlavě pořád zní ta hudba a celkově prostě není co vytknout. Nejde nezmínit výkon Joe Senecy, který byl až nepřirozeně dobrý. Jeden by řekl, že snad opravdu musel prodat duši, protože to množství charismatu co z něj tryská odporuje přírodním zákonům, to přece není možné. A Ralph Macchio jako talentované, ale nezkušené jelito taky do role pěkně zapadl. A co se mi líbilo úplně nejvíc byla nenápadná a neočekávaná pocta klasické hudbě na konci filmu. Prostě jedním slovem pecka - Křižovatky jsou krásný bluesový příběh od začátku až do konce, u kterého jsem se ani sekundu nenudila.

Pro mě jednoznačně pětihvězdičková záležitost. Po Sociálním Dilema další věc chytře ukazující na různá úskalí informačního věku a internetové reality, například že někdy nic nemusí být takové, jaké se to jeví. Což by se dalo říci i o ději v seriálu ... události, které na začátku vypadají jednoduše a jednoznačně, postupně úplně změní význam jak se odkrývají další a další skutečnosti. Mě tohle téma prostě baví, je škoda že takových počinů není víc. Takže až si budete na netu psát s nějakou ztepilou kopretinou o svém sexuálním životě, tak byste měli vědět, že to ve skutečnosti zrovna tak může být třeba 60-letý chlupatý strejc, v jedné ruce držící pivo a v druhé .....

Vůbec ne špatné mysteriózní psychodrama s docela dobře vygradovanou atmosférou od lehké, pozvolné předehry až po závěrečný naprostý mindfuck. Pomalejší počáteční tempo tady nebylo až tak na škodu, právě naopak - ten tíživý a stále se stupňující pocit, že se něco děje i během chvil, kdy se zdánlivě nedělo nic, byl prostě dokonalý. Stejně jako konec, který diváka nutí k zamyšlení, jak to tedy vlastně bylo? (tady nelze napsat nic dalšího bez spoilerů) A celé se to obešlo bez bombastických grafických efektů, monstýrek, šokantních kaskadérských scén nebo jakéhokoli tlačení na pilu. Dokonce můžu říci, že ten nepříjemný a mrazivý pocit se mi po dosledování ještě rozležel a ten konec mi pořád šrotuje v hlavě. Tvůrci tady dokázali vytvořit maximum s minimálními prostředky.

Film OK, nicméně mě nekonečně nasralo nesmyslné rozflákání vzácné zapůjčené kytary bez souhlasu majitelů v jedné scéně. Jako milovníka hudby a obzvláště kytar (mám tři) mě tohle prostě otrávilo a naprosto pokazilo celý filmový zážitek. Když už máte potřebu ve filmu zmasakrovat nějaký hudební nástroj, pořiďte si aspoň nějaký levný šunt, který nebude nikomu chybět nebo atrapu. Ne si jako největší kkot půjčit od někoho vzácnou a drahou kytaru a pak ji pro "srandu" roztřískat v rámci nějaké debilní filmové scény. Bez ohledu na kvalitu filmu je zmíněná destrukce kytary NAPROSTÝ odpad, tohle jsem totálně nepřekousla. S tímhle jdi do prdele, Tarantino.

Jsem pro sepsání petice, aby se Ryan Murphy a spol. vykašlali na podivnou ságu American Horror Story a přesunuli se k American Crime Story. Ze všech tří sérií jsem byla naprosto nadšená a popravdě i překvapená. Od tvůrce AHS jsem totiž čekala spíše chaotický bizár, který mě začne nudit už po několika epizodách. Místo toho jsem dostala špičkový polodokumentární seriál propracovaný do posledního detailu, který jsem prostě musela sjet celý na jeden zátah. Byl by zločin, kdyby Americký Zločin neměl ještě další pokračování!

Samozřejmě bych mohla sáhodlouze psát o skvělém scénáři, výborných hercích, kameře, soundtracku atd a byla by to všechno pravda. Ale tomu všemu nasadil korunu pro mě přetím zcela neznámý Darren Criss. Jeho ztvárnění psychouše Andrewa Cunanana bylo prostě .... top, se vším všudy. Nekonečná autentičnost hereckého projevu, ze které se mi až tajil dech.

Líp to snad ani zpracovat nešlo. Strhující záležitost, která nutí k přemýšlení.