Djoker

Začátek doslova nejkouzelnějšího příběhu všech dob má velmi těžký úkol. Představení gejzíru nápadů a postav (Nástupiště devět a tři čtvrtě, Bradavický express, Příčná ulice, Olivanderův obchod a hůlky, Gringottova banka, Moudrý klobouk, Famfrpál, Zapovězený les, bradavické koleje, předměty, profesoři, duchové atd.), z nichž někteří navíc prokáží svůj význam až v dalších letech. Prakticky vše důležité svůj prostor v prvním filmu dostane, ovšem jedná se pouze o strohé ukázky, a tak celý film působí hrozně zkratkovitě. Hodně mu pomáhá naprosto fantastický soundtrack. Kniha je lepší než film skoro vždycky, jenže tady to platí dvojnásob. Nic to ale nemění na tom, že se jedná o skvělý film. Převedení geniální knihy na plátno je vždy tvrdý oříšek.

Stará známá písnička v podobě snahy o vymlácení peněz z geniálního předchůdce. Jenže v tomto případě se nejedná o tak velký průšvih, jak by se na první pohled mohlo zdát. Slušné tempo, zajímavé zvraty a charismatický hrdina. To jsou klady, kvůli kterým se zhlédnutí určitě vyplatí.

Osudový dotek mě dostal, protože takhle originální a navíc skvěle zpracovaný nápad není často k vidění. Od první minuty nevíte na čem jste. Film má spád, a když už to vypadá na happy end, stačí jeden střih, karta se obrátí a vám dochází, že snaha o změnu minulosti se nevyplácí nikomu. Film je jako jízda na horské dráze.

Když na tom vyrůstáš, tak není co řešit. Naprostá bomba. Hodnocení OST: 10/10. :)

Soukup předvedl ukázkovou recyklaci a ono to stačilo. Hodnocení OST: 10/10. :)

Dementní český název filmu ani nemá cenu komentovat. Film má několik světlých okamžiků, ale dojemný příběh mladého pracháče za srdce příliš nechytí a ještě podtrhne blbost českého názvu.

Geniální kousek a záčátek série, která se výrazně zapsala do dějin kinematografie. Skládačkového vraha jsem si rychle oblíbil. Je to šílenec nebo génius? Já mám jasno. Napětí, strach, mrazivé situace a úžas nad pastmi, které Jigsaw vytvořil. To jsou pocity, které mě provázely filmem. A konec? Vrchol ve velkém stylu, který způsobí zástavu srdce.

Comeback je držák. Ani po letech se nenašel lepší český sitcom, i když po jeho úspěchu začaly růst jako houby po dešti (PanMáma, Marta a Věra, Kancl), ale žádný se dlouhodobě neprosadil. Alergii na Ozzáka však rozumím, protože svého času byl fakt všude (sportovní události, předávání cen, televizní projevy). S1: 80% S2: 70%

Jenom se na ně podívám a už se musím smát. Když jsem byl mladší byl to můj nejoblíbenější seriál. Samozřejmě kvůli tomu, že mi ho rodiče zakazovali. Po letech jsem příšel na chuť i jiným seriálům, ale na roztomilý sprosťáky nikdy nezanevřu. Když jsem si to nedávno pustil, znovu jsem se válel smíchy. Jsou tedy jen dvě možnosti. Buď mi je stále 12 nebo se jedná o geniální seriál.

Velice těžko se mi popisuje vztah k tomuto seriálu, jenž je tím prvním, který jsem kompletně zhlédl, a po kterém sáhnu vždy, když nemám do čeho píchnout. Jejich příběhy jsem prožíval, nebojím se to říct otevřeně, víc než svůj život. Bavili mě totiž hodiny a hodiny a nejen díky tomu mi všichni tolik přirostli k srdci. Nejsem schopen z této party vybrat jednu postavu, kterou bych preferoval před ostatními. Nikdo nevyčnívá, lépe řečeno jeden bez druhého by nevytvořili takový fenomén. Co se týče humoru, tak Přátelé gradují okolo páté série, kde každý díl překypuje geniálními scénkami. Emocionálně silnější okamžiky však přicházejí až v pozdějších sériích. Za nejsilnější pasáž považuji vztah Joyeho a Rachel, který mě chytil za srdce od prvních okamžiků. Pro mě už víc než jen seriál. 1. série: 90%, 2. série: 95%, 3. - 7. série: 100%, 8. série: 95%, 9. série: 90%, 10. série: 95%.