Djoker

Originalita znovu dostala celkem slušně na prdel. Kdo se však vyrovná s teen variací na Walking dead, tak se i na podruhé bude dobře bavit. Tentokrát mají větší pole působnosti i starší herci v čele s Espositem a Gillenem, což je jedině dobře, protože puberťáci zase zběsile pobíhají sem tam. Změna prostředí však potěšila.

Rozjezd na louce je zajímavý a labyrint budí respekt. Předloha je však jednoduchá potrava pro teens, takže čekání na zázraky by bylo naivní. Jakmile se totiž vyvalí pavouci, kteří dají vzpomenout na Harryho Pottera a Pána Prstenů, tak už to začne drhnout, ale těžkopádný pokus o pointu navnadí na pokračování.

Natáčení v éře covidu nasměrovalo některé tvůrce správným směrem. Tentokrát odešla z civilizace Robin Wright. Její uprchlice do divočiny toho sice moc nenamluví, ale kdo něco zažil, ten jistě chápe. Hlavní roli si tak v klidu převzala matka příroda. Jen to umělé ždímání emocí na úplný závěr bylo už zbytečné.

Perverzní atmosféru se podařilo navodit na výbornou. Puritánská předloha však Coppole nedovolila zařadit vyšší rychlost a iracionální řezničina v závěru je spíše k smíchu. Přesvědčit hned tři áčkové herce, aby šli do projektu, který skončí v šedém průměru, je ovšem umění.

Annaud dal zapomenout na mnohé zidealizované verze středověku a i díky geniální předloze se mu alespoň přiblížil. Špína, hlad, utrpení a podivné účesy kam se podívaš. Zákulisní hry ve zkažené církvi jsou také výživné. Herecky vládne démonický Abraham a pohled na Perlmanův prasečí rypák je pouze pro silné žaludky.

Hlavni dvojice je lehce zastíněná hvězdným párem Faris a Pratt, ale jinak jde o klasickou americkou komedii plnou chlastu, sexu a všemožných trapasů. Každá střední měla svoji královnu a každá královna měla kolem sebe zástupy zoufalců, kteří ji chtěli ojet, ale nezmohli se na to.

Kdo se alespoň chvíli flákal ve výběhu nějaké filozofické fakulty, tak ho zdejší zhmotnění vymyšlené vysoké školy nemůže urážet. Long a Hill jsou skvělý komediální tandem, který navíc dostal na ozdobu Lively. Fungovalo to už v časech školou povinných, ale po letech je to ještě lepší, protože se dostaví i kamarádka nostalgie.

Horké letní noci jsou ideální filmovou volbou, když nastanou skutečné horké letní noci. Díky trávě zpočátku navodí příjemnou atmosféru prázdnin plnou středoškolských problémů. V závěru pak zvážní a ještě nakopnou pomocí několika čar kvalitního koksu. Chalamet válí a Monroe září.

Vypadalo to jako sázka na jistotu, ale Fuqua si na jednoduché báchorce o králi Artušovi brutálně vylámal zuby. Příběh je nekonzistentní, herci jsou prkenní, motivace postav nejasné a tempo tragické. To nejsou ideální přísady a okopírovat prvky, které fungovaly u Statečného srdce a Gladiátora, skutečně nestačí.

Po úspěšném absolvování střední školy byl přesun na vysokou logickým krokem. Schmidt i Jenko znovu slušně hláškují a skvěle jim sekunduje řada starých známých v čele s jedním věčně nasraným negrem. Kriminální ladění už jde trošku stranou a hodně se tlačí na bromance notu s homofobní příchutí.