Djoker

Epizoda III měla před sebou úkol nejtěžší. Lucas musel konečně předvést transformaci Anakina Skywalkera v Darth Vadera. Finální střet s Obi-Wanem je působivý, ale ty dvě hodiny kolem zase tak zajímavé nejsou. Twist s Palpatinem je snad to nejslabší, čím se Lucas snažil diváky překvapit. Anakin mění názory až příliš naivně a hlavní hvězdou je tak jeho učitel. Navíc digitální bordel nemá takové kouzlo jako měly před lety ručně vyrobené kulisy a modely vesmírných subjektů.

Epizoda II je bez debat dospělejší než její předchůdkyně, ovšem Lucas i tentokrát myslel na kritiky a připravil velkolepou mezigalaktickou romanci. Vše už se točí okolo postavy Anakina Skywalkera, kterou bohužel toporný Christensen nemá šanci utáhnout. Naštěstí se střídá v tandemu se sympatickým McGrerogem a uhrančivou Portman, takže jeho krkolomné počínání je snesitelnější. Ani temná strana se nenechá zahanbit a z rukávu vytahuje další eso v podobě hraběte Dooku.

Epizoda I má jistě mnoho záporů, které jsou hystericky zveličovány všude kolem, takže raději zmíním klady, kterých také není málo. Lucas představil další várku ikonických postav v čele s Padmé Amidalou a Darth Maulem. Herci pod vedením Nessona, McGregora a Jacksona hrají rozhodně vyšší ligu než jejich předchůdci z první trilogie. Závody kluzáku patří mezi highlighty celé ságy a epický závěr je nejlepším soubojem světelných mečů, který se kdy ve Star Wars odehrál.

První třetina kultovního hororu je skutečně děsivá, ale nuda. Občas se tam sice mihne intersexuální strašidlo jménem Ellen Burstyn, to však jistě mělo plnit jinou roli. V prostřední pasáži tomu nasazuje korunu mlácení prázdné slámy, kdy samozřejmě nikdo nic neví. Finále má už konečně grády, ovšem kvůli otravným církevním figurkám musí divák fandit hláškujícímu démonovi.

Chudý černoch v dětství překoná dvě tragické události, aby se následně stal hudební senzací a ještě významně přispěl ke zrušení rasové segregace. Život zkrátka píše nejlepší scénáře. Ray Charles si zaslouží obdiv za řadu geniálních hudebních čísel. Mnohé stvořil pod vlivem drog, byl dost na prachy a věrnost mu moc neříkala, ale čet to vem. Buďme rádi, že film vznikl ještě v nekorektní době a máme možnost vidět životopis a ne pohádku.

Vyprávět příběh Elvise skrz pro mnohé neznámou postavu plukovníka Parkera byl naprosto geniální tak. To on stvořil největší hudební sólo hvězdu 20. století, aby ji svým pokřiveným charakterem dovedl k sebezničení. Luhrmann se nevyhýbá ani stinným stránkám Elvise, což se třeba u Mercuryho v oslavovaném Bohemian Rhapsody kvůli pokrytectví tvůrců vůbec nepodařilo.

Jízda autobusem má stále slušný náboj, ovšem úvod ve výtahu a finále ve vlaku jsou celkem přežitky. Zkrátka psychopatům omotaným bombami vypršela záruční lhůta už dávno. Reeves a Bullock jsou však sympatický tandem, který dokáže vyvážit těch pár směšných situací kolem.

Dvě ikony 90. let soutěží v tom, kdo je víc cool a ještě si u toho mění identity. To snad ani nemohlo dopadnout špatně. Woo rozumně dávkuje brutální akční sekvence a nechává vyniknout herce. K naprosté dokonalosti tak schází pouze snesitelnější stopáž a femme fatale na obou stranách barikády.

Tom Cruise to zase dokázal. Rozhodně není pravidlem, aby pokračování zastínilo svého předchůdce. Jeho Maverick však původní Top Gun zašlapal do země. Navíc po letech znovu naplnil kina, vrátil divákům naději v lepší filmové zítřky a nechal zapomenout na kašpary v latexových oblečcích.

Kdo jiný by měl dostat oslavný filmový pomník než Emil Zátopek. Díky spolupráci s manželkou Danou měli všichni zúčastnění možnost alespoň naznačit stinné stránky, které jejich bezdětné manželství ve spárech komunistického režimu mělo. Ondříček se snaží přiblížit zahraničnímu publiku přes rok 1968 a návštěvu z Austrálie, ale zrovna tato pasáž vyznívá do ztracena a bohužel to je na úkor sportovních úspěchů, které z časových důvodů sledujeme z rychlíku. Záplava Českých lvů je však na místě, protože koule pro tak náročný projekt má u nás málokdo.