Godlieb

Disappearance se výrazně odlišuje od seriálu hned v několika ohledech. Hlavně, má jakýstakýs happyend. Stopáž je na první pohled hodně přestřelená ale uteče stejně rychle jako podobně dlouhé Tenkrát na Západě, možná až moc rychle. Mnohem více se zde hraje na city (spolu s Roman Hollyday jediný film u kterého se mi chtělo opravdu brečet), Haruhi je zatlačena do pozadí neboť tentokrát se vyjímečně všechno netočí kolem ní ale mojí nejoblíbenější vedlejší postavy (možná nejoblíbenější vůbec), která se rozhodla, že umožní Kyonovi aby si vybral, zda skutečně chce změnit realitu na níž si stále stěžuje. Koncept je podobný Doktorovi Who, tedy nic originálního, ovšem Kyonovy sarkasmy opět zabírají a Nagato vypadává ze své role tak dokonale až to překvapí, člověk místy neví jestli se nad její chorobnou roztomilou stydlivostí rozplývat nebo naopak litovat její i v nové realitě přetrvávající osamělost, zvláště když nešetří bezmocnými pohledy, příběhová linie navazuje na některé díly ze seriálu a nechává nezodpovězené otázky, živnou půdu pro další pokračování. Nemohu se ubránit rámcové podobnosti závěrečné scény s legendárním Blade Runnerem, snad ho měla i trochu parafrázovat, zvláště doplněná sněhem místo deště. Estetické zpracování nemá daleko k dokonalosti, symbolika Kyonových vnitřních pochodů nemá chybu (hlavně turnikety a přišlapávání vlastního já ke stolu), "kamera" a "střih" opět boduje na plné čáře, skloubení nepohyblivého pozadí a 3D postav se povedlo, přechody jsou ztěží znatelné. Umělecké dílo s propracovaným vývojem postav. Ale to není žádná novinka. P.S: mám raději dívky s krátkými vlasy. 5* P.S 2: Zelvopyr, uznávám svou chybu, můj zdroj ohledně % zřejmě není přesný (nebo jsem to špatně přečetl, nevím) a ten překlad je podle wikipedie skutečně Yukiko = dítě zimy. Nechal jsem se trochu unést, má fascinace anime trvá jenom krátce a nejsem (ani nechci být) žádný odborník, mým oborem jsou hlavně auta, letadla, lodě, zbraně a jiná mechanika. Jestli se tedy má nevědomost někoho dotkla tak se omlouvám (opravdu ne ironicky, doopravdy). P.S 3: Konečně se mi podařilo sehnat i knižní předlohu k tomuto filmu (vlastně i k předchozímu seriálu plus sedm dalších 'volumes') a musím uznat, že obdivuji jak důsledně se tvůrci předlohy drželi, pouze trochu osekali Kyonovy vnitřní monology, poopravili jeho názor na Nagato a poslední scéna se neodehrává na střeše ale v nemocničním pokoji, ovšem jinak smekám, navíc jistě mnoho skeptických hlasů mluvících o vykrádání NGE překvapí, že Tanigawa Nagaru každou z hlavních postav napsal podle svých školních kamarádů nebo spolužáků a tudíž je jakákoliv podobnost, a nejen příběhová, s NGE spíše náhodná... P.S 4: Teoreticky ani wikipedie nemá s překladem úplně pravdu. Totiž, 'Yuki' se v tomto případě píše stejnými znaky jako 'naděje', plus 'Nagato' pak stejnými znaky jako jméno stejnojmenné bitevní lodi ze 2. světové války (jak přiléhavé).

Po všech Pokémonech a jiných -monech moje první setkání s anime, a musím uznat, že jsem nečekal nic a dostal hodně. Příběh je sice dost ujetý (na poměry anime vlastně ani tak moc ne) ale skladba dílů je vyrovnaná, sarkasmem ve stylu britské filmové školy mi vyhovoval jako nic a hlavní hrdina Kyon je skutečně tak obyčejný až to je geniální. Haruhiiny excesy zpočátku vyděsí, ovšem jakmile asi ve třetím díly vysvětlila proč je jaká je tak to pro mě byla skutečná rána do hlavy, od té doby jsem ji měl i docela rád, samozřejmě ale méně než mou oblíbenkyni číslo 1, tady Yuku Nagato, možná není její postava originální, jenže to mi vůbec nevadilo, totálně asociální knihomolku se zájmem o okolní dění na úrovni prádelníku si prostě nejde nezamilovat, ty její letmé záchvěvy citů a dlouhé pohledy jež by měly být prázdné ale nejsou (nikdy nezapomenu na:"Mám osobní zájem na tom abyses vrátil"), to nemá chybu, naprosto tak zastiňuje ostatní vedlejší postavy a právě její promluvy plné nesrozumitelných výrazů (u překladu anglických titulků jsem se slušně zapotil) a pronášené monotónním hlasem jsou jasný vrchol každého dílu. Výborná je originální "kamera" ve stylu Kurosawy a Leoneho, ozvučení se výrazně vymyká západnímu stylu, originální japonský dabing nemá smysl přepínat na anglický, ten už není zdaleka tak stylový, na každém kroku mě zaráželo jak hluboká myšlenka se v seriálu zrcadlí, nic pro dětičky, ty by to houstnoucí existenciálno nemusely rozdýchat. Poprvé od Prázdnin v Římě dávám 110% a 6*. P.S: Knižní předloha je skvělá. Po Henry Jamesovi a Thomasi Hardym a jiných těžkých autorech jsem v angličtině přelouskal i 'light novels' o Haruhi Suzumiyi a její SOS brigádě, a nebyl jsem zklamán, právě naopak. Všem kdo hlásají, že jde o vykrádání či napodobování legendy NGE doporučuji totéž, velice záhy totiž změní názor, oproti seriálu či filmu je atmosféra ještě hustší a díly bez Haruhi nebo s její slabší 'appearancí' pak stojí rozhodně za to, je to taková 'Disappearence of Haruhi Suzumiya' na druhou, osobně se nejvíce těším na (nejspíše filmovou) verzi 'Charmed at First Sight Lover' a (odpusťte ten výraz) "mindfuck" 'The Dissociation of Haruhi Suzumiya', z toho prvního se sice dá udělat poměrně slušná "citová vydíračka" ale já autorům věřím že se opět udrží a nezajdou tak daleko, ten druhý je pak zatím poslední do angličtiny přeloženou novelou o SOS brigádě (9. z 12-ti) a má otevřený konec, což je asi to nejhorší. Takže naposled: Tohle není žádná novodobá, odlehčená verze Neon Genesis Evangelion! Skalní fanoušci to jistě už vědí, ti ostatní by si měli koupit dobrý slovník (pochybuji že kdy vyjde český překlad) a pustit se do čtení. P.S 2: Zamiloval jsem se do té "otravné" hudby, pamatující snad ještě ty nejstarší hry na moje Nintendo 64. Připomíná mi všechny ty probdělé noci před televizí ve společností Solid Snakea a Legend of Heroes... P.S 3: Pokud někdo pochybuje, že člověk jako Haruhi může existovat v reálném světě, tak se mu vysměju, já totiž s podobným třeštidlem měl co dočinění osm let na gymnáziu (samozřejmě, neměla božské schopnosti ale divoká byla skoro stejně), takže Kyonovy názory celkem chápu. Šílenství nedokáže přebít všechny kladné vlastnosti.

Druhá série se v mých očích vyhoupla na úroveň té první. Endless Eight je hóódně kontroverzní, na mě osobně ale zapůsobilo jako nic jiného, tvůrci ve mě perfektně rozpoutali bouři frustrace z neustálého opakování známého, sem tam doplněného novými záběry a lehkými indíciemi, a zároveň nesnesitelného napětí, sfouknul jsem všechny díly naráz a ani nedýchal abych se na konci zasmál tomu, jak si autoři s divákem pohráli (ty záběry s mraky a létajícími předměty), následující Adventures pak mají dvě památné scény, Kyonův pokus dát Haruhi konečně jednu do zubů a Nagatin proslov v díle posledním, díky němu mi happyend jaksi zhořknul na jazyku a zavládla opět tíživá atmosféra paranoie a podezření. Geniálního sarkasmu neubylo, naše milované postavy se ani trochu nezměnily, příběh je jako obvykle správně ujetý, co chtít víc? Snad jenom mít trpělivost než se stáhne Disappearance of Haruhi Suzumyia... 5*. P.S: Další věc do přihrátky "Snad mi smysl dojde s další sérií": Proč si Nagato v Bamboo Leaf Rapsody čte knihu 'Když jsi zamilovaná...'?

Na Djanga jsem se hlavně díval kvůli Francu Nerovi, protože ho znám hlavně z jeho newesternových rolí (s vyjímkou supercool Žoldáka) a musím přiznat, že mě nezklamal. Scénáristicky i režijně jde o Corbucciho nejlepší western, postava Djanga mi dost připomínala samuraje Toširóa Mifuneho, prostě člověk hned neví kdo jsou a co udělají za chvíli, jestli jsou hodní, zlí nebo jenom oškliví, i styl exteriérů a interiérů dost připomínal japonskou produkci, s Leonovými filmy bych to srovnával možná se dvěma prvními díly dolarové trilogie, ten první Django překonává protože Pro hrst dolarů je akorát remake Yojimba, a ještě hodně mizerný (Mifuneho Sándžuró Třicetiletý mi prostě přirostl k srdci a překvapivě jsem se v ději a jménech ztrácel právě v Pro hrst dolarů, zatímco ti Japonci vypadali alespoň každý jinak tak ve všech těch Angelech, Jesusích a Miguelech co měli všichni ksichty stejně tmavé a špinavé jsem se nevyznal od začátku do konce, navíc, co předvedl Toširó Mifune na konci s mečem bylo skutečné umění které nedokázalo přebít ani Eastwoodovo klasicky kamenné výrazivo. A ta hláška s koněm byla proti "Takový roztomilý ksichtíky..." navíc trapná), tomu druhému by se pak vyrovnal kdyby měl Django podobně charismatického spoluhráče jako byl Lee van Cleef. Celkově 4*

Mé hodnocení bude dost silně ovlivněné tím, že Ned Kelly nebyl žádný Jánošík, žádný zbojník nebo hrdina, ne, byl to obyčejný zloděj, vrah a násilník (podobně jako Jessie James) jež se nesnažil někoho sjednotit, naopak si liboval v chaosu a rabování, to je historická pravda, bohužel, Australané jsou národ vzniklý z toho nejhoršího odpadu anglické společnosti takže si musí za hrdinu vybrat takového vyvrhela, prostě proto, že je jim blízký. Angličané jsou zde stavěni (tradičně) do špatného světla jako ti zlý, zbabělí a zkorumpovaní, což je nepravda, herecky průměrné, pro Geoffreye Rushe vyloženě nedůstojné, navíc, Ned Kelly nezemřel při obléhání nějakého domu, přepadl se svou bandou vlak, to se nepodařilo, on byl při útěku postřelen do nohou a posléze oběšen. 1*

Podle mnohých nejhorší díl trilogie což potvrzuji (v knize mi enti nevadí, ve filmu ano, a hodně), Rohan je pěkně zpracovaný, znovuobjevení Gandalfa pro knižní předlohou nepoznamenané překvapení, zajímavě se Jackson začlenil do příběhu "nepříběhovou" pasáž o Arweninu váhání (toto se vyskytovalo v dodatcích ke knize po názvem "Příběh Aragorna a Arwen" (mimochodem, protože se doslova nabízí srovnání s jinou současnou trilogií, Star Wars, tak musím napsat, že Liv Tyler jako Arwen by možná pana Tolkiena potěšila, jenže Natalie Portman je mnohem větší krasavice i herečka (dokonce i Carrie Fisher z původní trilogie vyhrává o ten svůj bergmanovský nosánek)), jinak "řežba" v Helmově žlebu je solidní, klasicky pár odchylek od knihy (záměna osob), plus pár zajímavých gagů, zničení Železného pasu nemá chybu, škoda místy kostrbatých dialogů, vzniklých přílišným dodržováním knižních dialogů (paradox, ne?). Nic jsem nečekal takže žádní zklamání, 3*.

Největší zklamání v celé sérii. Společenstvo nemá chybu, od Dvou věží jsem mnoho nečekal a také mnoho nedostal, jenže Návrat krále... Kde je hloubka? Kde je ta fascinující psychologická hra mezi Denethorem a Gandalfem, kde je Pipinův popis Minas Tirith? Stezky mrtvých? Nádherně vykreslené vzplanutí mezi Eowyn a Faramirem? Narsil (Aranrúth) až teď a ne (správně) už ve Společenstvu? Ne, všecko se točí jenom kolem ohromné "řežby" na Pelenoru, perfektně natrikované (bezvadní mumakové a Haradští), chybí Dúnadané i emoce, bitva je prostě tak dokonalá až je sterilní (kromě rohirského útoku na začátku), bitva před branou Mordoru se jednoznačně utopila v patetismu (směšný náběh hrdinů na hordy nepřátel), konec je pak vyloženě podivný, jako kdyby Jackson vyrval z knihy posledních třicet stránek a tím zabil i velkou část zbývající krásy příběhu, chybí tomu hloubka a ořez výše zmíněného to pohřbil úplně. Prostě budgetovka pro širokou veřejnost, ta trocha temnoty je podobná jako ve Star Wars Epizode III a dost zkratkovitá, nezachrání to ani Orodruina (správně Amon Amarth) a závěrečný souboj Frodo - Glum nebo Sam - Shelob to nezachrání. Jenom kvůli Sauronovu očičku 3*.

Jako zatvrzelý ctitel Tolkienova literárního odkazu (Pána prstenů jsem přečetl celého 10x a pak prakticky každou další Tolkienovu knihu alespoň 5x) jsem dlouho odolával tlakům okolí abych okem spočinul na převedení tohoto skvostu na filmové plátno, a v případě prvního dílu musím uznat, že mnohé z mé přezíravosti bylo zbytečné. Ano, film je okleštěn místy až brutálně (chybějící Tom Bombadil, Glorfindel, ořezaní Celeborna a celé pasáže v Lórienu (Lothlórienu), chybějící vztah Arwen Undómiel a Aragorna), ovšem třeba taková Moria (nebo spíše Khazad - dum) je přesně jak ji popsal génius a zakladatel fantasy Tolkien (a Lewis Caroll). K obsazení nemám jedinou výtku, excelují sir Ian McKellen jako moudrý Gandalf a Christopher Lee ve snad životní roli démonického Sarumana, ostatní spíše řemeslný průměr (škoda malého prostoru pro Legolase a Gimliho a vypuštění jejich zajímavého přátelství), perfektní balrog (pravda, nerozumím Gandalfovu prohlášení:"Byl to balrog, a ze všech hubitelů elfů ten nejzhoubnější", největší z balrogů byl přece Gothmog, a ten byl zabit Ecthelionem v Gondolinu už v Prvním věku) i hezky otevřený konec, přesně jako v knize. Dávám 4*, prostě mám raději knižní předlohu.

Dá se říci pouze jediné: Takový film by dnes už nemohl vzniknout. Proč? Je příliš ostrý a nekorektní. Tak začínám mít pocit, že Britové jsou snad jediný národ, který je schopen silné sebereflexe a nebojí se otevírat staré rány jen proto, aby se z nich mohl poučit. Pahorek je britský film, natočený Brity a o Britech, i když by mohl být o kterémkoliv spojeneckém národě ve 2. světové válce (Němci zbabělce a dezertéry rovnou popravovali, Japonci také a Italové je linčovali). Joe Roberts je voják jako každý jiný, zažil boj, viděl kamarády umírat aniž by to k něčemu bylo a tak si řekl, že se přece musí najít někdo, kdo tomu učiní konec. Neuposlechne rozkaz. A je potrestán, válka v poušti je ve své kritické fázi a Británie potřebuje vojáky, kteří jsou ochotni jít na smrt jen aby vyhnali Rommela z Afriky. V roce 1940 stáli Němci před branami Velké Británie a každý muž byl ochoten bojovat do posledního dechu aby ubránil milovaný ostrov od nacistických zotročovatelů. Jenže teď? Vojáci umírají kvůli kousku pouště, minovému poli, zapomenuté soutěrce v níž se skrývá ostřelovač, kvůli ničemu a konec je v nedohlednu. Má to vůbec smysl? Sydney Lumet předvedl své umění a servíruje nám strhující vězeňské drama o muži, který řekl DOST a jeho vězniteli jež z něj má opět udělat válečný stroj. Demýtizace je všeobecná, snímek ukazuje, kam až je ochoten národ zajít v okamžiku, kdy se proud dějin obrací opět v jeho prospěch, stejné káznice měli i Američané, Němci, Japonci, Rusové, a ve jménu vítězství týrali vlastní vyčerpané muže až na hranice jejich psychických sil. Aby zvítězili. Aby PŘEŽILI. Bez diskuze 5*

Búrská byla vlastně jednou z předeher 1. světové války (spolu s balkánskými válkami 1908-1914). Britové nechtěli riskovat dalších třináct vzpurných kolonií a proto se jejich dokonale vycvičená imperiální armáda mezi lety 1880-1902 snažila zkrotit vzpurné holandské starousedlíky, kteří se rozhodli, že si do toho jak zacházejí s černochy a využívají přírodní zdroje nenechají mluvit, obrátili se proto o pomoc na nepřítele Británie, Německo, které ihned rádo pomohlo děly a mauserovými opakovačkami, jenom aby se Britové vysílili a Němci mohli snadněji dosáhnout iráckých naftových polí. Pravda, pověstná britská vynalézavost se tentokrát zvrhla v Kitchenerův plán "rukojmích", búrských rodin držených ve speciálních táborech a majících přinutit muže, aby přestali bojovat, mučení a zabíjení zajatců, nebo štvaní domorodých kmenů proti Búrům, kteří byli nakonec stejně poraženi a donuceni se podrobit britské správě, role Německa v této válce také nezůstala skryta, zvláště když němečtí agenti vyvolali několik povstání v Afgánistánu a Iráku, které Britové horko těžko potlačili. Pověst Anglie byla pošpiněna, viktoriánská korektnost k nepříteli a dodržování všech pravidel války jíž byla britská (a podle jejího vzoru vycvičená i japonská) armáda proslulá dostala velkou ránu v zákopech 1. světové války aby se nakonec převrátila do pomstychtivé krvežíznivosti po německých masakrech britských zajatců a raněných ve Francii 1940. I vítězové se dopustili válečných zločinů, jenže, byla to cena za zničení nacistického moru příliš vysoká? Dávám 4* protože nejlepší "antiimperiální" film je Pahorek.