Anarion

Teda, jestli něco z toho, co jsem za posledních pár let viděl pro mě splňuje definici samoúčelný úchylárny, tak rozhodně tohle.

Vlk z Wall Street je jak pro tvůrce a producenty především, tak i pro diváky jakousi hřejivou jistotou ve věčném chladu Hollywoodu, když spojením slavného jména na režisérské židli, poutavého a značně propíraného příběhu, hereckých hvězd a značné mediální kampaně dává vzniknout čemusi zaručeně dobrému (a výdělečnému). Stále je to ale jen a pouze film. A jako takový musí být, a věřím, že je nebo alespoň bude, posuzován a kritizován. Ne každému se musí zamlouvat už jen předlouhá stopáž, která není použita pro hlubší pochopení příběhu, nýbrž jen pro, až zvrhle působící, vyžívání se v drogami navozených stavech hlavních hrdinů. Celý snímek tím přechází do roviny, kdy si divák nemůže být jistý hlavním sdělením, neboť pokud šel na film o finančním podvodníkovi, bude zklamán a překvapen zdánlivou jednoduchostí nekalých praktik a též množstvím zmiňovaných „raušových“ scén posunujících jej blíže k Requiem za sen. Působením faktu, že jde o snímek na motivy autobiografie, pak navíc dochází ke ztrátě sociokritické noty, když se glorifikují nepříliš oslavyhodné vlastnosti ústředních postav. Ve výsledku pak návštěvník odchází z biografu citově nevyhraněn, což je pro jakýkoliv pokus o umělecké dílo, kterýmžto mnohé filmy jistě jsou, to nejhorší možné východisko.

Tíživá výpověď – to bezpochyby, avšak nemohu se zbavit pocitu, že značná část oné tíhy se cestou přes oceán do střední Evropy ztratí. Zůstává sice jasně srozumitelný motiv bezprecedentní ztráty svobody, ale přeci jen otroctví v našich zeměpisných šířkách zdaleka nerezonuje tolik, jako v „zemi svobody“. Tím bohužel 12 let v řetězech přichází o většinu svých trumfů a zůstává tak „jen“ nenáročně artovým stylem natočený snímek se spoustou skvělých hereckých výkonů a mně osobně velice sympatickým prvkem gradování dramatu spíše obrazovou nežli hudební stránkou.