Nautila

Tuhle pohádku jsme milovala celá rodina a je to moje jediná pohádka, kterou můžu i přesto, že se v ní nevyskytují žádní zlí čerti, čarodějnice nebo kouzelníci. Skvělé písničky, milý vtip i krásné prostředí, kdy se projdeme z lesů přes kláštery a vesničky až k pouštím a sultánovým palácům. A asi jediná role Mariána Labudy, kde mi nebyl nesympatický. Ó, jak já jsem si potom přála být loupežníkem. Zkrátka- "Pod dubém, za dubém, tam si na tě počíháme....."

Asi jsem Gilliamův člověk, protože tenhle film se mi líbil a rozhodně ho nepovažuji za nejhorší dílo tohoto režiséra. Je ale pravda, že stopáž je přehnaně dlouhá. Jedna hodina mi připadala jako tři, přesto jsem toho nelitovala. Bylo to jako dlouhé nedělní dopoledne, které se vám jako dítěti také táhne, přesto je ale krásné. Na tenhle film je asi potřeba být trochu dítě a nebo se na něj dívat v nějakém opojení. Já budu asi ta první varianta, protože jsem si každou Jodellinu fantasii užívala s ní. Navíc, i když někdo není zrovna příznivcem Gilliamových fantasmagórií, musí ocenit alespoň úžasnou Jodelle Ferland, protože to se jen tak nevidí, aby jedna malá holka utáhla celý film sama. Její výkon je uchvacující a z nejmladších herců se jí může rovnat snad jen Spielbergova Dakota Fanning. Zkrátka dívčí šílené snění, lehce erotické i děsivé, nevinné a pořád gilliamovské. Miluju to.

Od Vernea jsem jako malá přečetla snad vše, co bylo v naší vesnické knihovně a konkrétně 20 000 mil pod mořem jsem naprosto propadla. Ještě dva roky poté jsem si Nautilus čmárala všude, kam se dalo. Myslím, že tento film celkem přesně odpovídá představám, jak by měla vypadat zfilmovaná verneovka pro mladší. Nenáročná, milá, zkrátka to, co si ráda pustím o výkendovém odpoledni. Jedině ten Kirk Douglas mi byl krajně nesympatický, ale to je jen můj problém. A kdybych si předtím nepřečetla, že jde film z 54., tipovala bych klidně podle triků na nějaký sedmdesátý léta.

Sakra, nostalgie....

Rumburak - Idol mého dětství.

Ať si říká kdo co chce, mě se to líbí. I v 18ti letech. Ano, je to jednoduché, bez nějakého suprvážného a výchovného sdělení, příběh primitivní stejně jako charaktery atd. No a co? Rozhodně budu raději, když se moje děti (nedej bože) budou dívat na tohle, než na Hannu Montanu, H2O- Stačí přidat vodu, nebo na Pokémony. Pěkně animované, svět Meridianu je magický a plný dobrodružství a hlavní hrdinky nejsou žádné nafintěné bárbínky, jako ve většině nynějších dětských seriálech. PS: Phobos a Cedrik jsou nejkrásnější animovaní zloduši :P

Film, co se mi strefuje do noty. Na nic si nehraje a nemyslím, že by chtěl nějak poučovat a moralizovat. Jen reflektuje to, co si dnes mnoho lidí přeje, mnohokrát o tom ale ani nevědí. Příjemný humor, pěkné prostředí a vizuál a Luba Skořepová je jako babka "kořenářka" na jedničku s hvězdičkou. Klidně si ho pusím opakovaně a budu snít, jak by bylo fajn zavést znovu směnný obchod, žít bez přebytku hloupostí, česat jablka a trhat bylinky.:)

Podle mého je toto zatím nejlépe zfilmovaný Peter Pan. Kam se hrabe Spielberg nebo Disney. Je to milé, krásně pohádkově barevné a kýčovité, všechny postavy jsou přesně tím, čím by měli být a záporák je zkrátka 'cool'. Skvělá volba na nedělní odpoledne pro ty, co rádi zapomenou na dospěláckou kritiku a střízlivost, a chtějí se vrátit do dětství. Přesto, i přes tu stylizaci, to není tak lehké trávení. Hook je totiž (konečně!) ztvárněn jako opravdový krutý zloduch, co doopravdy propichuje, topí, mučí a manipuluje. Rovněž, nemůžu si pomoct, ale celé to bylo takové...lehce erotické? Juh!

Krásnej a citlivej film o hledání sebe sama v dospívání. Když jsem to viděla poprvé, na konci jsem brečela. A holky, která z nás v pubertě netoužila být také Chodičkou...Příběh je sice jednoduchý a chování postav většinou hodně nelogické...ale postava chodičky, porozumění psychologii trochu jiných dospívajících dívek a hlavně skvělé vykreslení touhy po svobodě to v pohodě vyrovnává.

Přiznám se, že jsem poprvé brečela, ale...tak nějak proti mému přesvědčení. Americký kýč, který cíleně útočí na lidskou sentimentalitu, využívá už jen osvědčené prvky k prvoplánovému dojetí, film se bojí zabočit do nějakých jiných nezánmých vod ze strachu z neúspěchu. Je to jen velká nahromaděná kupa sebejistých prostředků k divákovým slzám, a sám divák pak přes slzy nevidí, jak hloupé, jednoduché, naivní a manipulující to bylo.