Ertai

Pod pseudonymem scénáristy Pete LaRoche se neskrývá nikdo jiný než Eddie a film je tak možno považovat ze dozvuky jeho westernového období z přelomu 40. a 50. let. Režíroval sice jistý Peter Perry Jr., ovšem na (ne)kvalitě snímku to není nijak poznat: jako v Plánu 9 se střídá noc a den klidně třikrát za minutu, dokola se opakují muzika i lokace (pravda, Ed by tam asi nacpal nějakou zrnitou stock footage bizonů nebo tak něco). Wood se však nejvíc projevuje v naprosto debilním ději: celkem sedm lidí (k těm pěti z obsahu se přidají ještě dva vojenští dezertéři) cestuje za zlatonosnou řekou, přičemž se vždycky z křoví zjeví Indiánka s lukem, někoho střelí šípem do zad, přeživší naslepo střílí kolem sebe, nic netrefí a takhle pořád dokola. Samostatnou kapitolou jsou Indiánky, které jsou nahoře bez, s masivní parukou, ozbrojené lukem a šípem (jedním, toulec nevedou). V jejich čele stojí běloška, což se se pozná podle blonďaté paruky, ovšem motiv není nijak rozveden, holky za celou dobu nepromluví ani slovo a jen jednou kolem náčelnice provádí hodně neumělý taneček. Celé to nemá ani hodinu, takže doporučuji k drinking game nebo v rámci nějaké céčkové double feature.

Kraťas z Edova "duchařského" období, spolu s Final Curtain (1957) se měl stát základem televizní série Portraits in Terror, ale jak tomu bylo u našeho hrdiny obvyklé, nikdo o něj nejevil zájem. Na rozdíl od jiných Woodových obskurností se snímek dosud nenašel, obsah shora je zrekonstruován dle vzpomínek béčkové herečky Valdy Hansen, která nahrála voiceover (jiná postava ve filmu nevystupovala) a stejnojmenné povídky z 60. let, do které Ed přepracoval scénář. Což evidentně některým uživatelům vůbec nebrání film hodnotit.

Snímek symbolizující definitivní posun Eda do vod soft a hard porna v jeho posledním tvůrčím vzepětí na přelomu 60. a 70. let (dle některých zpráv režíroval i tento snímek). Navíc zde má vedle o šestnáct let starší Glen or Glenda jednu ze svých dvou hlavních rolí, takže je možno dobře porovnat jakou daň si na něm vybraly roky neúspěšného protloukání se Hollywoodem. Na vychlastaného (mocně si přihýbá i přímo ve filmu) a odulého Eda je věru smutný pohled, stále má však v sobě jiskřičku jeho příslovečného nadšení pro věc. K ději není moc co dodat, k chlípnému Edovi lezou domů holky, nejprv se na ně sápe, ale když jich je víc, tak mu jde hlava kolem a jen nasává. Holky (a taky nějaký chlápci co se tam přimotají jak opravář televizorů Helmut) se pak po sobě povalují ve značně nevzrušivém stylu "valná hromada". Travesti vložky se dočkáme až na konci, když se holky Edovi "pomstí" a donutí ho převléct se do fialový košilky, načež ho po bytě vodí na vodítku.

80 minut pracovních záběrů s přidanou random muzikou (pravda lepší než je pak u samotného filmu). Poté, co byla nalezena kompletní kopie filmu ztrácí tenhle release význam, snad s výjimkou nadšenců, co chtějí mít od Eda odškrtnuto vše od A do Z. Tedy, je možno na pár vteřin vidět Eda v jednom travesti převleku, který ve filmu pak není, ale to je skutečně vše.

I na pozdního Eda Wooda celkem bizár. Především není jisté, zda byl film vůbec dokončený a dočkal se nějakého uvedení, protože nemá ani hodinu, ve scénách se náhodně střídají písně z hudební knihovny a ticho, navíc je občas je slyšet pokyny kameramana/režiséra (asi ne Eda), většinou aby dotyčný nezacláněl Uschi Digard. Ta je asi jednou "předností" filmu, ovšem jen v postelových scénách, protože přes její přízvuk jí v roli "vypravěčky" v podstatě není rozumět; navíc zvuk celého filmu je naprosto otřesný, asi jako když to nahrávali na magnetofon z vedlejšího pokoje. Původně chtěl Eddie do děje zapracovat jeho oblíbené okultní motivy, ale skutek utek a tak nás čeká jen pět softcore scének (dvakrát ve stylu "valná hromada", třikrát Uschi Digard 1na1).

První a asi nejkoukatelnější film z pozdního období Edovy tvorby (1970-2), kdy přesedlal na soft a hard péčko. Ke kladům patří, že to má něco jako příběh a představitel hlavního hrdiny, který (ačkoli to je hroznej slizoun) Edův standard předstihuje o několik délek. První půlka je o tom, jak lítá po světě, což je vždy znázorněno záběrem na odlétající letadlo z LAX a pak stěnou se závěsem, na kterým je plakát např. Řecko, Argentina atd. a detektiv u toho kouká místní holce na kozy nebo tak něco. Do toho jsou zamíchaný záběry z domu plnýho polonahých holek, který se nám buď předvádí v jakože "svůdných pózách" anebo "souloží" (snímek je soft porno) s klientama, což vypadá, jako když do nich pustí 220. Detektivní práce pak spočívá ve vymlácení informací z feťácký báby, transvestity Aleicie (samozřejmě sám mistr v blond paruce a nechutně vypasovaným zeleným svetříku) a dvou transek. V bordelu (jen slepý by si nevšiml, že to je stejná místnost jako dům Shirleiných rodičů) si detektiv užije jedno číslo, pak se na něj vrhne asi pět holek a svážou ho bičem. Nakonec předá detektiv Shirley rodičům, ta jim vysvětlí, že se hodlá živit jako doposud a je konec. V roli otce Shirley možno spatřit Edova nejvěrnějšího veterána Duke Moora (poručík Harper z Plánu 9).

Sci-fi je jen první třetina filmu a je to taky jediná trochu koukatelná část. Následují dva retrospektivní příběhy/třetiny z života hlavního antihrdiny, což jsou naprosto banální storky, které by se daly odbýt jednou větou. Asi to mělo být "hypnoticky-meditativní", ale je to jen pomalé a uondané. Ani se nedivím, že to vyhrálo cenu na nějakém artovém festivalu.

Viz Cival

Upozorňuji, že tohle není film co šel na FOD 13, tam šel http://www.csfd.cz/film/97108-espectro-del-estrangulador , v obsahu i překladu je chyba.

Jediný díl Gamery z millenium období ignoruje Heisei trilogii a pouze svým stylem volně navazuje na Shōwa filmy. Cílovka je jasná, s cca osmiletým klukem sledujeme Gameru od vyklubání z vajíčka jak roste, kňučí, padá, poletuje a vůbec je ňuňu. V pulce filmu se objeví hnusák Zedus, zraněnou, 8m velkou polo-Gameru si odvezou na pokusy fuj vojáci a získá to trochu vážnější polohu, ale pořád v mezích filmu pro děcka. Před final bitkou se dočkáme nějakého toho ničení a patosu, někdo by snad jen mohl vytýkat příliš mnoho CGI v bitkách. Takže děti budou spokojeny a starší diváci budou trpět míň než při peklech typu Gamera vs. Viras. Happyend tohodle filmu je pak vlastně prozatímní rozloučeni nejen s Gamerou, ale i pořádnými kaiju filmy vůbec, takže si dovolím hodnocení zaokrouhlit o jednu nahoru.