Mattij

Chápu potřebu pokrýt části produkce filmu product placementem. Ale opravdu musel být tak očividný?Záběr asi na ústní vodu děsil nejvíce, ale teď k filmu, respektive přiznané variaci na české Dannyho parťáky, který troskotá primárně na deus ex machina(cích) a nedomyšlenému závěru s nedohrou v realitě. Šprťouchlata Kazmovi šli dříve dobře a i zde jsou scény, kterými dokáže pobavit, bohužel heist je moc rušen týráním nevinného důchodce, jehož minutový výstup mě zajímal víc než zbytek. Ale palec nahoru za prank na účet nejen známých herců, ale i za to, jakou událost celkově z toho dokázal vybudovat. Člověka pak i mrzí, že to v reálu vlastně nebylo domyšleno do konce. PS. nezapomeňte, že film můžete vidět jenom v kině. Teda do té doby než je na Netflixu. A házet po lidech jednodolarovky? On tu malost lidí ukázal v Českém snu Vít Klusák aspoň rovnou v dané stopáži (a líp).

Byť dávám stranou nepřílišnou oblibu hlavního herce, tak jeho dvojrole moc chuti fandit hrdinovi nepřidala. Zvláště mladší verze pak hýří doslova protivností. Celá sekvence na Sibiři na druhou stranu ukazuje, že takhle by to šlo a je velká škoda, že slibný nástup Supergirl i s příjemným obsazením pak trestuhodně v mžiku hodí do koše. Tam, kde se film snaží být vtipný, je spíše trapný a často předpotopní digitální efekty nezachrání ani milé nápady (pomrknutí na Kevina Smitha). Opravdu jsme v roce 2023? Proč má člověk pocit, že čím více peněz film stojí, tím hůře se na něj dívá? Čest výjimkám. Každopádně zde z toho čiší průměr (a to Keaton to velmi zvedá) a závěrečné vyústění je jenom důkazem jak vážně Barry Allen ve filmu prošel sebereflexí (tedy nijak). A přitom animovaný Flashpoint Paradox ukázal už před léty, že to jde udělat o dost víc koukatelně a vlastně i ten seriálový Flash je aspoň ze začátku proti tomuto zlatý.

Film variující mezi černou komedií, rodinným dramatem skoro až s existencionálními otázkami a akčním filmem hrajícím si s myšlenkou neexistujících náhod. Mám k němu asi jen jednu, ale pro mě zásadní výtku - přál bych si, aby jednotlivé dílky zapadly do sebe a ne aby ambicí tvůrců bylo pouhé vysvětlení, že každá akce vyvolá (ne)patřičnou reakci. I když já vím - to je život. No prostě Dánský styl.