epicek

Trvalo to sice déle, ale o to víc to za to čekání stálo. Druhý díl posunul ještě měřítko o několik úrovní výš a jde to na něm vidět už od samého začátku. Je to nádherná vizuální podívaná, která je doprovázena naprosto ohromujícím soundtrackem od samého mistra. Karty už byly rozdány minule, takže o to víc se šlape na plyn a vygraduje to v až v samotném závěru, kde se teprve zpomalí a utnou vás jen samotné titulky. Timothée se tady ukázal v úplně jiném světle než ho známe a během obou filmů si prošel tak neskutečným vývojem postavy, který dokázal i dokonale přenést na plátno a role ultimátní alfy byla perfektně uvěřitelná. Pro mě je ale největší uchvácení v tom, jak Villeneuve dokázal celý ten svět Duny prodat a díky toho jsem naprosto fascinován a zaháčkován a chci prostě víc. Proto jsem neskutečně rád, že mám nový oblíbený svět, který se v klidu může zařadit vedle těch ostatních ikonických od Středozemě až po Bradavice. Myslím si, že něco takového se objeví v kině jen jednou za několik let a největší úleva je taky uvědomění, že kromě osvědčených veteránů, ještě poctivá a kvalitní filmařina v dnešní době úplně nevymřela. Nebál bych se opravdu tvrdit, že tohle je nová laťka novodobého sci-fi žánru na velkém plátně. Lead them to paradise.

Ať už si Christopher Nolan vybere jakoukoliv látku k natočení filmu, dokáže z ní vyždímat naprosté maximum a přenést jí na plátno v takovém stylu, který podle mě nikdo jiný v novodobé filmařině neumí. Oppenheimer je opravdu tříhodinová konverzační nálož, která vyžaduje všechny vaše jednotky pozornosti, ale na konci se odmění tak neskutečným pocitem, který jsem už teda v kině neměl dobrých pár let (paradoxně naposledy u Interstellaru). Cillian Murphy si tu jednoznačně říká o nominaci na Oskara, jelikož jeho ztvárnění teoretického fyzika, který navždy změnil svět, je totální pastva pro oči a uvěřitelnost jeho postavy opravdu posouvá hranice o kus dál. Druhý největší highlight je stoprocentně Downey Jr., který dokázal, že je opravdu pan herec a ne jenom Mr.Stark. Van Hoytema mě svou prácí s kamerou uchvátil už před 9 lety u Interstellaru (here we go again), ale to co předvádí poslední roky dále, opět potvrdil i tady. A taky je třeba vypíchnout čím dál více viditelného Ludwiga Göranssona, jehož stopy ve světě soundtracku jsou výraznější každým dalším jeho dílem a nebojím se tvrdit, že tahle skladba je jedna z nejlepších věcí, co jsem kdy slyšel. Nolan je opravdu poslední mohykán, který se nebojí točit filmy poctivě a originálně, ať už jde opravdu o cokoliv. Tahle věc se určitě řadí k těm nejlepším filmovým zážitkům v mém životě. Now I am become death. Destroyer of worlds

Laťka byla po prvním díle nasazena zatraceně vysoko ale byla s přehledem překonána. To, že animace je zase o level jinde není třeba ani zdůrazňovat. Tenhle film je prostě na absolutním vrcholu toho, jak má vypadat komiks na velkém plátně a netýká se to jen vizuálu, jelikož Spider-verse je tady využit na maximum se vším, co k tomu patří. Masterpiece, který dokáže každou další minutou jen fascinovat, jelikož to od začátku zařadí extrémně vysoké tempo, které zpomalí až se závěrečnýma titulkama. Tohle je must see! I didn’t want to join a band, so i started my own.