Ippolito

Tak tenhle film mě vážně dostal. Hodně zajímavý příběh předkládající dosti závážné otázky k zamyšlení. A komu se nechce moc přemýšlet nad policejní morálkou a jinými záležitostmi, užije si alespoň velkého množství stříleček, policejní a gangsterské brutality, ale i něco málo humoru, který je však pěkně mrazivý. Můj celkový pocit z filmu...brr...nechtěla bych žít v Brazílii...zlatá Policie ČR a jejich "Přidej se k nám!" :D

Opravdu nechápu, co je na tom tak skvělé. Psychické potíže samy o sobě zrovna moc vtipné nejsou a způsob zpracování tématu mi vtipný taky nepřišel, takže proč ta vysoká hodnocení? Nechápu, nestíhám... Byla bych vděčná, kdyby mi někdo, komu se film opravdu líbil a zdál vtipný, popsal jednu jedinou scénu, která ho rozesmála, protože já jí tam vážně nenašla.

Právě kvůli takovýmhle faunům se ze mě pomalu ale jistě stává feministka :D Ale hezky se s tím parchantem Chytilová vypořádala, jen co je pravda. Za to klobouk dolů. FVPO je snímek vtipný, příjemně rejpavý, životní pravdu zobrazující...jen té klouzavé kameře, která je pro filmy Chytilové typická, pořád nemůžu přijít na chuť, působí na mě hrozně rušivým dojmem...

S dovolením bych se podepsala pod komentář serc.

Moc absolvenských snímkům jsem neviděla, takže mé hodnocení není asi dostatečně objektivní, ale Kusturicova práce na mě působí dojmem, že na rozdíl od podobných "školních záležitostí" jiných režisérů má co říct. Skvěle zvolné téma (holocaust stále připomínaný, avšak stále silně působící), úžasné zpracování (střihy, hudba)...

Nečetla jsem knižní předlohu, nemůžu tedy srovnávat. Přesto ale věřím, že Koptova kniha narozdíl od filmového zpracování nějakou myšlenku měla. Co bylo smyslem celého příběhu? Poukázat na důsledky sexuální frustrace a zhoubný vliv chtíče? Vystihnout zkaženou lidskou morálku? Politovat vskutku politováníhodného válečného vysloužilce? Konec s sebou nepřináší absolutně nic, co by na diváka udělalo jakýkoliv dojem, pokud tedy za celý smysl filmu nepovažujeme hlubokou lásku hlavní hrdinky, která byla jen na nějaký čas svedena potřebami svého těla. Že by celý film byl vlastně o tom, jak sestra sestře milého nepřála, po její smrti si ho sama vzala, aby ho nakonec odvrhla kvůli méně "frigidnějšímu" milenci, a pak v hodince jeho smrti znovuobjevila svou lásku? Retrospektivy (Františka - kýč, válka - to snad jen aby se zvýšil rozpočet) byly zbytečně přehnané, herecké výkony (až na Rodena, který snad neumí hrát špatně ani v hodně špatném filmu) katastrofální (především ústřední milenecká dvojice). Zkrátka hrůza a děs, naprosto zbytečný film, Hlídač č. 47 z třicátých let by české kinematografii rozhodně stačil.

Tak nevím, jestli jsem animovaným pohádkám typu Madagaskar a Doba ledová už dozajista odrostla, nebo se s jejich stále se zvyšující produkcí postupně snižuje jejich kvalita, ale tohle mě vážně nebavilo. Tři hvězdičky za myšlenkové poselství (poznejme, co je opravdu důležité!) a vtipně přiblblou zvířenu…a víc ani ťuk.

Horší už to nebude? Pravda pravdoucí, horší už to opravdu snad ani být nemůže. Tenhle film nefilm byl absolutně o ničem. Možná je zajímavý nápad natočit film o tom, jak spisovatelka píše knihu, přičemž její hlavní postava opravdu žije. Možná je i zajímavá myšlenka, která říká, že by člověk neměl zabřednout do stereotypního žití, ale žít, jako by každý den byl jeho posledním. Ale není to přeci jen trochu klišé, typický americký kýč? Přesně takhle na mě tenhle snímek působil. Nemůžu si pomoct, ale to pseudofilozofování o tom, jak být opravdu šťastný, co je skutečně správné apod., mě bytostně vytáčí. Mám ráda filmy, které vedou diváka k zamyšlení, které pokládají otázky, ne filmy, které na otázky odpovídají, vše zjednodušují a generalizují jako právě tento.

Vylíčení genocidy ve Rwandě bylo věrné, ale příběh Paula Rusesabagina působil chvílemi přece jen trochu kýčovitě, a to nemluvím jen o jeho schindlerovském charakteru, který byl skrz na skrz průhledný, a tudíž působil příšerně strojeně. Spíš mě ale dostávaly takové ty americky patetické scény, ve kterých hraje v pozadí teskná hudba, zatímco si hlavní hrdinové slibují to a tamto a pláčí při tom o sto šest. Věřím, že to jde i bez nich (The Warriors, Vražedná pole, Poslední skotský král aj.). Můj celkový dojem z filmu je ale i přes tyto "drobné nedostatky" více než kladný. Brutalita, mačety, pasivita západních velmocí, to vše na mě hluboce zapůsobilo, tím spíš, že se jedná o zobrazení nedávné reality.

Můj komentář bude především obhajobou obsahu, protože na formu už tady bylo napěno chvály až dost. Film nebyl pouze po vizuální stránce dokonale zpracován, ale měl divákovi co říct i po stránce myšlenkové, takže zmínky o bezobsažnosti snímku jsou opravdu neopodstatněné. Co je to život? Co je realita? Co je minulost? Jak věrně zachycuje uplynulé dění paměť? Můžeme se spolehnout na naše vzpomínky? A k tomu všemu magický trojúhelník život-smrt-sen; kde je hranice života? Na to film neodpovídá, naopak klade otázky, vede nás k zamyšlení, a to je obsažné až dost.