Jakupb

Dle režiséra velmi pozvolna vyprávěný snímek, jehož tempo (překvapivě) vidím jako snad největší výhodu. V černobílém ladění a pozvolna stupňovanými dialogy nejvíce vynikne tíživá atmosféra doby. Snad rozumím, co chtěl závěrem tvůrce říci, přesto si myslím, že nadstavba ve stylu "Životů těch druhých" by filmu slušela mnohem více. Přinejmenším by mu pomohla se zviditelnit pro zbytek světa. Takhle film zapadne, což je škoda. 70% [MFFKV 7.7.2014]

Krásně natočené, výborně zahrané. Moc mě bavilo sledovat prolínání osudu hlavních hrdinů. Nejen, že jsem si z filmu mohl odnést dobrý pocit, ale i několik myšlenek k zamyšlení, jak z politické, tak osobní roviny příběhu. 80% [MFFKV 7.7.2014]

Sám Mackenzie na promítání říkal, že naproti jeho dřívější tvorbě je Starred Up striktně bez hlubších myšlenek a snaží se o maximální syrovost a realitu. A jako takový film beru. Jako vizuální orgie, které strhnou drsným prostředím a uvěřitelnými herci. Nad ničím nepřemýšlet a nechat se unášet vlnou nadávek a tělesna. Ano, je to nadsazené a mnohdy vedené do extrému, ale oproti hloubavým snímků Karlovarského festivalu, působí film jak energiťák. A přesně to jsem potřeboval, nakopnout. 85% [MFFKV 6.7.2014]

Dokument, od kterého nesmíte čekat absolutně nic, pokud není vaším tajným snem dřít na ranči od rána do večera a co pět minut kleštit telata. Hezky nasnímaná exkurze na jeden z mnoha statků Ameriky, ukazující denní chléb moderních cowboyů, kteří tráví víc času na mašinách s koňmi pod kapotou, místo na koních samotných. Největším plusem je vidět porod telátka takřka v přímém přenosu, největším mínusem pak snaha o filosofující přesah v podobě komentáře mezi jednotlivými částmi. Kdejaká country písnička by byla lepší pojivo než řeči o Bohem políbené zemi nedotčené stroji, jež se míjí účinkem (viz. výbava cowboyů a auta projíždějící po dálnici na horizontu). 60% [MFFKV 6.7.2014]

Itálie je cítit každým coulem. Povedený mafiánský námět, který ač klasicky rozehraný, dospívá k velkolepému finále. Rok natočení je pro dnešního diváka malinko na obtíž (mnohdy přežité záběry kamery, hudební dokreslení, které prakticky chybí, když se však přihlásí o slovo, dá to velmi HLASITĚ najevo). Přesto z filmu dýchá krásná nostalgie... Stopáž je tak akorát. Odcházel jsme s dojmem řádně odvedené filmařiny. 70% [MFFKV 5.7.2014]

Jakmile je některý film poctěn Oscarovou nominací, prudce u něj vzroste můj zájem. A ještě že tomu tak u The Blind Side bylo… musím vám dát za pravdu, bez této "prestiže" by přišel o 90% zájemců o docenění jeho zjevných kvalit. Prostě a jednoduše, tento nenápadný počin (ač s big star Sandrou) mi vážně padl do noty! Je vytvořený na bravurním kontrastu, jež mi ještě teď nebere vítr z plachet v usilovném vychvalování. Obvykle jsem u příběhů ze života vcelku spokojen, jenže pár minut po titulkách už myslím na něco jiného – Blind Side je pravý opak. Příběh je vystavěn na bytelných základech a i přes absenci závažnějších zvratů, které by se daly klidně vyčítat, mi tento nekontroverzní styl pojetí nevadil a bavil mě. Vsazení na jistotu v podobě zaběhnutého mustru – ze dna vzhůru, je zpracováno barvitě, detailně a tak nějak pohodově, že vyčítat mi je proti srsti. Navíc s perfektními herci, kterým jejich role očividně sedly. Tím nemyslím pouze Sandru nebo hlavního borce, ale snad úplně každého nevjímaje ztřeštěného klučiny. Herci dělají hodně a zde se to jen potvrzuje. Vhodné je rovněž rozdělení témat, jež hrají prim. Americký fotbal proti vztahům v rodině? Namícháno v nejlepším poměru, řekl bych tak 1:2. Konečně ryze sportovních filmů je až až, takže když se orientují krapet odlišným směrem, jen dobře… děj je na úrovni. Procházení menšími životními zkouškami je načasováno tak, že nuda je slovo patřící úplně někam jinam. Až mi přijde, že je to nějak moc ideální… To se projevuje během průběhu v přílišné náklonnosti paní štěstiny u hlavního hrdiny. Ačkoli se však k tomuhle hledisku stavím skepticky, nic to neubírá na mé upřímné radosti z jeho úspěchů. Kdyby byl nesympatický, jen těžko by se ke mně dostával, jenže jeho povaha mě dostala hned v začátku. Odpouštět lze tedy snadno. Kdo chce být pes, místa pro šťourání si najde, ale nesmí se zapomínat na to, že některé filmy mají prostě za misi zasévat štěstí a ne smutek. Rád jsem jak za sebe, tak i za Sandru, před kamerou se rozparádila v tom nejlepším světle, takže hodnotit budu vysoko. 84%.

Terryho Gilliama znám především skrze ty povedenější filmy, takže jsem ochoten přehlídnout i to, že měl co dočinění s Kletbou bratří Grimmů. On sice není vyloženě můj šálek kávy, ale držel jsem mu palce, aby to konečně dopadlo… Byla by škoda nechat si ujít poslední výkon předčasně skonalého herce, který si mě před pár lety naprosto obmotal kolem prstu jeho podáním Jokera. Přál jsem mu důstojnou filmovou rozlučku… a tu jsem také dostal. Ještě teď mám totiž pocit, že by žádné jiné dílo nevystihlo definitivní odchod Heatha Ledgera tak, jako právě Imaginárium. Je vidět, že Terry do toho dal kus sebe. Okamžitě mě napadá velká škála slov, kterými bych se to snažil popsat, ale je to opravdu nutné? Všestrannost tohoto díla je v tom, že si o něm každý myslí něco jiného, a na každého působí trošičku odlišně. Střetávání reálného a bizardního světa je provedeno s takovou samozřejmostí, až mě to udivovalo. Veškeré přechody jsou intuitivní, a dokážou atmosféru bryskně pozdvihnout. Po chvíli na mě tedy začal film mít takový vliv, že jsem byl celý nedočkavý, kdy se zase do říše nehynoucí fantazie podívám. Tyto úniky mě dokázaly nadchnout a přineslo to s sebou tížené ovoce, nebudu totiž tak přísný a klidně odpustím slepovaný scénář vrhající dojem, že v něm něco (a není toho málo) jaksi chybí. Hold předělávání je patrné… Těžko však křivdit. Stačí si uvědomit, co se pro to muselo udělat, aby vlastně film vzniknul a pochopíte. Rovněž nastalé dilema s herci je vyřešeno vskutku koumácky. Pasáže ve snovém prostředí Heath nestačil, tudíž museli nastoupit ostatní… Dnes již známé gesto výpomoci od hollywoodské trojičky idolů, je geniálním řešením. Mnohem lepší, než kdyby zaskočil pouze jeden herec… takhle je vyměňování náhle snadno uvěřitelné. Riskantní řešení se ukázalo jako nejlepší… Jsou tu však i záležitosti, které tak pozitivními neshledávám. Děj mi do noty dvakrát nepadl. Až se pomalu zdráhám, protože mi je úplně jasné, že jakmile bych se v něm začal šťourat a chtěl si každičký detail ověřit, sesypalo by se to jako domeček z karet… nyní na mě nepůsobí vyloženě negativně, ale je jakoby v mýdlové bublině, jakmile půjdu do hloubky, BUM – plusy zmizí, na povrch bude vyplouvat jeden zádrhel za druhým. A já bych si tuze rád uchoval ty hezké momenty, žádnou špínu sem motat nechci, hodnocení proto nebude patřit mezi nejsnazší… Kdybych byl nezaujatý, film by představoval ornou půdu pro kritiku a klidně bych si na něm smlsnul, jenže když vím to, co vím, a že toho vím až až, budu shovívavý. Slabších 70% a prostor pro změny.

Východní kinematografie mě zklame jen velmi zřídka, takže jakmile jsem narazil na Válku rozumu a cti, hned jsem se na ní podíval. Ohlasy totiž byly více než příznivé a já, troufám si říci po právu, čekal parádní podívanou plnou bezchybných kostýmů, nádherné hudby a velkolepých bitevních manévrů. Bože jak já nepřepočítal! Ukázalo se totiž, že i když se víceméně všechny předpoklady vyplní na jedničku, stále to neznamená povedené dílo. Jinak to říci nejde, hlavní obsah je žalostně o ničem! Nepochopím ty, kteří hledají něco víc, a přijde jim div ne geniální, když se během stopáže prolíná několik filozofických směrů. Co na tom? Ani jako nápad by to u mě neobstálo a navíc co se týče provedení, film to neuvěřitelným způsobem poškozuje. Je mi jasné, že válečné počiny se nemusí striktně držet jednoho mustru, ale takové ty řečnické otázky a témata k zamyšlení? Koumu to jakou cpou? Nechci působit jako buran, vždyť mě tyhle pradávné postoje k životu vlastně zajímají, jenže tady se šeredně míjí účinkem, a jak jsem již zmínil, nedělají nic jiného, než zmenšují celkový požitek. Abyste rozuměli, když se něco prezentuje v tom "nelepším a nejbáječnějším" světle, nese to s sebou logicky minuty dialogů a těmi mě právě nesmírně vytáčeli. Nedokázali totiž ani poselství filmu plně obhájit. Jestli chtěli vkusně balancovat mezi filozofií a bitevní vřavou, vážně se jim to nepovedlo! Dozajista si kladli za cíl, tak říkajíc pošťourat se v tématu, které je aktuální ještě dnes - korupce, politické intriky - ale nedosáhli tím vůbec ničeho. Takhle to na mě vrhá dojem zvláštního slepence, páč bitev je přemíra a "keců" okolo jakbysmet. Zlatou střední cestu nalézt prostě nedokázali. Kdyby chtěli vytvořit dílo k zamyšlení, jež nám skutečně dá něco do života, bylo by potřeba ubrat bojových scén, a naopak, kdyby chtěli vytvořit válečný velkofilm, bylo by potřeba ubrat scén diskusních. Proto je výsledek na tolik nevěrohodný, že ani nevím, jak to vlastně zamýšleli… Ke všemu mi ještě dojem znepříjemňoval podivný střih, který nás ošizoval o detaily a rovněž české namluvení nijak nepomohlo. Tohle jsou však věci okrajové. Hlavní gró špatného je, že nevěděli jak film zaonačit a tak naivní příchod hrdiny, který je vlastně úplně obyčejný bojovník vyzní ještě o třídu trapněji, než normálně.

Avatar je film, o kterém jsem si toho zatím nejvíce přečetl a nastudoval, svět Pandory pro mě byl tak na půl roku středem filmového světa… při pouhém pomyšlení na to, že se na něj konečně dívám, jsem se tetelil blahem. Až konečně nadešel den D, radost mi nedokázal zkazit ani fakt týkající se českého dabingu (žádná katastrofa), samozřejmostí pro mě totiž bylo zhlédnutí ve 3D. A jak slibovaná „revoluce“ tedy dopadla? Říci, že špatně, se rovná rouhání, Avatar se jednoznačně vyvedl, bezpochyby se může řadit mezi nejlepší film roku, no ještě aby ne… James Cameron do něj dal hodně svého úsilí, a mimoděk použil i největší rozpočet kinematografie... bohudík se mu to vyplatilo. Sám za sebe, budu s radostí do světa šířit samé pozitivní věci, a že jich bude, bohužel přijde řeč i na pár problémů, o nich však potom. Prvním "mega kladem" bude prostředí. Na to jsem se po pravdě těšil nejvíce a byl jsem odměněn dechberoucími scenériemi, ať přičiněním lidí nebo přírody. Hned první momenty na základně (lidí) ukazují na dobře odvedenou práci po designérské stránce. Moderní technologie vypadají setsakramentsky… draze, tudíž dobře a i např. demoliční stroje mají něco do sebe. Tohle však není ničím proti fauně a flóře Pandory. Před designery hluboce smekám. I svět Oblivionu by měl co dohánět. Pandora je hotovým rájem, co se rostlinstva a zvířectva týče. Samozřejmě že vše uděláno do nejmenších detailů. Do CGI technologie se zamilujete na první pohled. A přesto jsem u chválení teprve uprostřed. Vrcholem jsou bytosti Na´vi. Jejich emoce a mimika mě dostaly. Od Beowulfa se posouváme zase o krok dále. Jejich existence je nejlepším nápadem a tahákem a pro mě jen chvíle strávená s nimi, největší odměnou. Teď se zase přenesu jinam, opouštím výtvarno a hurá na děj. Toho jsem se vcelku obával, jelikož mi přišlo, že mě nemůžou absolutně ničím překvapit. A vskutku tomu taky i byl, jen mají to štěstí, že mi tam průběh seděl a dokonce mi ani nevadilo pár nezbytných klišé. Děj se klidně může někomu jevit jako velké mínus, já však chci být shovívavější, nepotřebuju být zbytečně krutý jen kvůli menší nápaditosti, protože už jenom to mi vynahradí perfektně zmáknuté postavy. S.Worthington alias Jake Sully si u mě hodně zvýšil reputaci po Terminátorovi 4, kde byl vyloženě mermomocí nacpaný. Zde na mě působil uvolněně… zahrál svojí roli vážně dobře. I ostatní herci si zaslouží palec nahoru, jmenovitě S. Weaver a Stephen Lang, největší překvapení večera. Stephen byl přesně takový padouch, jakého jsem vždycky chtěl. Ta jizva na něm vypadala neuvěřitelně drsně a děvčata by mohla dodat, že i sexy. Tak a teď zpátky k Na´vi. Předesílalo se, že bitva na závěr má být největší v historii… Mě moc nešlo dohromady, jak chtějí založit mega bitvu na tom, že proti sobě půjde po zuby ozbrojená armáda, proti hrstce modrých mužíčků s luky… ovšem na vyřešení si počkejte sami. Já pouze dodám, že bitva se právem může označovaná jako obrovská a okořeněná úžasnými efekty… největší však ne. Moc nakousnout mi toho už nezbývá. Snad jen hudba by mohla mít větší rozmach a neomezovat se na jednu melodii, v trailerech byla mnohem povedenější. No nic. Uzavřel bych to asi takhle, ptát se někoho na:„jít či nejít“, je zbytečné, ale když už půjdete, dopředu neočekávejte revoluci, která nastolí nové řády, tak jako já. Báječný film, jistě, revoluce však nikoli. I tak se stoprocentně na Avatar ještě několikrát podívám, a hned tak ho ze své mysli nevymažu, Cameron zabodoval, davy fanoušků neodejdou s prázdnou, co víc si přát.

Můj ultimátní guilty pleasure během zkouškového.