Cheeter

Howard, Vegas a "židovská" šlapka. To nemohlo dopadnout líp!

"Jsem nadržený inženýr, Leonarde. Nežertuji o matematice a o sexu."

Tak na tuhle epizodu si vůbec nepamatuji. A možná i proto jsem si ji užil. Penny má konkurenci, dobrý nápad na epizodu.

Zpátky ke starým dobrým nerdovinám. Tenhle díl prostě musí bavit.

"Při vší úctě doktore Coopre, co si pícháte?"

Nejradši bych hodnotil na 90 %, ale to bohužel nemůžu. Díl byl dobrý, vidět Sheldona, jak se hroutí svět se neomrzí.

První zjevení se Leonardovy matky bylo jak blesk z čistého nebe. Vlítla do seriálu jako dělostřelecká příprava před ofenzivou, zbořila co se dalo a nechala za sebou hromadu kráterů a spálenou zemi.

Ačkoliv se v epizodě objevil Talisman, moje oblíbená hra, tak děj neměl takové grády, jako mívá obvykle.

Kopance do humanitních věd se prostě neodpouštějí. Za to tvorba algoritmu přátelství podle "Kakadu Stua" byla výborná. A hodně mě pobavili i Sheldon na stěně.

Z druhé série jsem měl dost obavy. První podle mě skončila výborně. Tak proč dělat druhou? A bál jsem se jak navážou. Nakonec se návaznost podařilo dobře. Možná víc než to. A některé díly mě opravdu bavily tak, že to už víc nešlo. Zklamal mě závěr. Čekal jsem nějakou pecku, ale dopadlo to tak, jakoby seriál měl pokračovat dalším dílem. Běžet do nekonečna. A všichni dobře víme, že i když je seriál sebelepší, tak se jeho potenciál jednou vyčerpá.