Cheeter

Klasický islandský film plný hořkého humoru a problému, který teď není výjimečně o typicky islandském problému. Kupodivu i takové téma se najde a je to tak dobře. Jediné, co mi vlastně vadilo byla to všudypřítomná hudba. Ta byla opravdu zvláštní a zbytečná. Škoda. Ačkoliv chápu snaha udělat film zajímavějším.

Když jsem byl malý, tak mi tento Byl jednou jeden asi utekl. A nějak mě nepřesvědčil ani teď, ztratila se vůbec dokumentární složka. Šlo spíš o klasický seriál.

První epizoda dobrý, druhá slabší. Ale tohle byl pro mě zatím vrchol. Byť toho jekotu mohl být méně. A snaha o naturalismus je sice dobrá, ale místy lehce přepísknutá. Nic, co by se nedalo zvládnout. Rozhodně se těším na další část.

Celkově trochu rozpačitost, přidala se tu další příběhová linie, nejspíš i časová. Začátek Yennefer jsem do teď neznal, takže pro mě docela novinka. A Marigold se dost povedl, ukecaný jak by mělo být.

Některé seriály začnou dobře a špatně skončí. Některé začnou špatně a zlepšují se. Ale některé začnou dobře a mají tendenci se zlepšovat. A ruku na srdce, těch je opravdu málo. Nicméně Jistě, pane mistře a později premiére k ním patří. Nejde říct, že by byla špatná epizoda. U každé z nich se člověk opravdu pobaví. A i když se některá témata opakují, nejsou pokaždé stejná. Za mě skvěle odvedená práce.

Druhá série premiéra byla poněkud slabší, než ta první, nicméně jde stále o zábavu na velmi vysoké úrovni, která prostě neurazí a člověk na ni může koukat pořád dokola.

Závěrečná epizoda se opravdu povedla. Takhle krásně si pustit hubu na špacír se opravdu vydařilo.

Oproti předchozímu dílu školství mým oborem je, ale úroveň byla přibližně stejná.

Umění nikdy nebylo můj šálek kávy a i kdyby bylo, tak tato epizoda byla "slabší". Humor je silnější, ale už jsme viděli naše protagonisty v lepší formě.

Nevím, ale většinou si na čistém vzduchu člověk hlavu vyčistí. Za mě mimo můj žánr, ale co bych tu ocenil byla hudba.