Wecfarien

Některé herecké výkony - např. Věry Galatíkové - považuji za kvalitní. Zuzana Bydžovská je mi celkově nesympatická, ale v Polednici se mi líbila. Hudebně i vizuálně zajímavé, dost pozoruhodný se mi zdál nápad s postupně zhasínajícími svíčkami a masopustním průvodem. Vidět jen tohle a Máj už ne, byla bych spokojená.

Mě to bavilo. A co víc, připadalo mi to i docela inteligentní. Člověk sice obvykle od začátku ví, kdo je vrah, ale je zajímavé sledovat postup, jakým to zjistí i kriminalisté. Profiling ve forenzní psychologii je lákavý a tady si ho člověk užije požehnaně, navíc v podání maniodepresivního svůdníka Meyera. Impertinentní Fünderichová jako Glaserová svou práci zvládá taky dobře. A cynická patoložka je dobře doplňuje. Po smrti jedné z hlavních postav ale bohužel umřela i kvalita.

Na svá zranění měli Lisbeth i Zalaščenko správně zemřít už na konci druhého dílu, samozřejmě, ale nebylo by moc o čem hrát. Když si Lisbeth na konci přebírala své dědictví, napadl mě úryvek z Cimrmanova Záskoku: "Cihelny je mi obzvlášť líto. Jaké cihly může pálit takový necita..." Té scény v cihelně mi ale rozhodně líto nebylo, hrdinka to vyřešila s důvtipem.

Ano, je to sicilské a ukřičené. Na "skvělou komedii" bych tento film nepasovala (nedokážu se pořádně bavit, když je šestnáctileté dívce nadáváno do děvek, její otec ji liská a zamyká v pokoji, kdy může a ona polovinu filmu propláče a druhou polovinu nemá k pláči daleko), spíše na skvělou přehlídku karikatur maloměšťáků. Dobrému jménu, stavěnému nadevše, je potřeba obětovat veškeré jiné zájmy, nezáleží na tom, čí.

Svatá prostoto... s nostalgickou slzou v oku vzpomínám na koniotomii, kterou kreativní Stefi tuším v jakémsi díle komusi originálně provedla ostrou tužkou obalenou prezervativem. Dokonce vím o případech, kdy tenhle seriál posloužil u některých důvěřivých dívek jakožto náborový materiál na střední zdravotnickou školu, kde posléze zjistily, že nebudou mít čas na běhání po nemocničním parku a podrobné věnování se rodinným problémům svých pacientů.

Příjemně absurdní.

Hloupě uhozené postavy, plytké dialogy, prapodivný nekonzistentní děj. Jediné, co se mi líbilo, je úvodní znělka (Jace Everett - Bad Things).

Pokaždé, když se na The Wall dívám, mám úplně nové asociace a nacházím nové paralely.

Úplně jako legendární Dobrodruh z Honokongu, "kde přes mrtvoly nemáte kam plivnout". :D

"Triumf zvůle" je velkolepý ideologický koncentrát, dobře nasnímaný, ale nepříliš záživný (alespoň pro mě). Hudební kulisu tvoří výběr těch nejlepších nazi odrhovaček, jako je Horst Wessel Lied.