sestrad

Zvědavě jsem se těšila na dalšího Kaufmana - a zrovna na tohle téma umělců mezi depresí a tvorbou, ale tohle je na mě moc. Celkový dojem je pochyba, jestli náhodou nejde o jeden z těch scénářů, kde se témata a situace nechají volně odvíjet a vrstvit a čeká se, že z toho nějak sama vyvstane struktura příběhu i jeho smysl a případně dokonce i humor, nebo že si ho tam přece divák sám rozšifruje a najde... což se teda u mně zrovna nestalo. Nic proti depresím a zoufalství v umění, ale prostě mi to přijde nedotáhnuté, nehotové.

Milé překvapení: film jsem viděla před lety, kdy jsem netušila zhola nic o tom, kdo je to Jan od Kříže, tehdy mi utkvěla jenom šílená scéna pokoušené jeptišky v cele, ve dveřích na ni hledí vyjevený mnich - vůbec jsem nebyla schopná si to celé dát dohromady. Teď, když tuším, co naskočí v hlavě průměrnému španělskému středoškolákovi, když se řekne Juan de la Cruz, je pro mě Saurova Temná noc fakt lahůdkou. Asi jako kdyby nám konečně někdo dobře natočil film o Máchovi... A ta úcta režiséra i J. Diega k "národnímu básníkovi" je tam opravdu znát. Konečně jeden neprkenný film o dramatičnosti obecně lidské krize vedoucí k duchovní proměně (ten chlap, kterého zavřeli jeho vlastní lidi do vězení, nikdy nikoho neobvinil, nezahořknul, naopak, napsal tam nádherné verše o lásce!). Čtyři hvězdičky jsou za ten španělský vskutku barokní pathos (hrdina je vlastně tak tak trochu rozechvělý rozervanec), toho je tam na mě opravdu příliš.

Rozpaky, trochu nuda. To je první dojem z filmu, který předchází pověst pohoršení a skandálu. Jako standartního katolíka mě nenadzdvihla ta jediná scéna s jemným náznakem erotiky, která se snaží naznačit, že to s pokusy převést na plátno mystiku není jednoduché. Navíc, když o půlhodinu dál je zřejmé, že vrchol celého toho hledání mystického sňatku máme hledat kdesi jinde. Pobouřilo mě naopak, jak je ten film vlastně krotký - nenabízí nic moc než poměrně tradiční portrét téhle španělské světice, která místy působí prostě zarytě a tvrdohlavě. Mnohem zajímavější je Saurův portrét jiného špan. mystika, Jana od Kříže (Temná noc, 1989), kde je téma jak rozeznat, co je skutečně od Boha a co případně lpění na mých fixních ideách, které odlišuje fanatika od světce, podané mnohem věrohodněji. Pár pěkných záběrů v interiérech a sličná tvář Paz Vegy to nezachrání...