Mikeel

Silent Hill, jediný horror, který se mě dotknul. I přesto, že tu běhaly příšery a zombie, tak v tomhle filmu mi to vůbec nevadilo. Pro mě je to krásný příběh o matce, která je schopna pro svou dceru udělat cokoliv a pomoct jí. Příběh o tom, jak daleko jsou fanatičtí lidé schopni zajít. Příběh o mstě jedné nevinné holčičky! Při závěrečné scéně v kostele mi vážně běhal mráz po zádech, když Rose křičela: "Tvá víra přináší smrt!"

Faunův labyrint, na jednu stranu reálno, na druhou stranu tajemný fantaskní svět. Tenhle film mě přímo nadchnul protnutím těchto dvou linií. A hlavní hrdinka balancující na hraně těchto dvou světů, konfrontována občanskou válkou ve Španělsku. Na konci si vlastně můžete vybrat svůj vlastní konec - hlavní hrdinka sice zemřela v tom světě reálném, ale znovu ožila "doma"... Skvělá hudba tento film krásně doplňuje!

Ve druhém díle Kill Billa jsem značně postrádal masové vyvražďovací scény z jedničky. Nakonec jsem však uznal, že je dobře, že je dvojka odlišná. Je více narativní, neusiluje tolik o šok. Ačkoliv jsem si jist, že bojových scén ubylo kvůli ostré kritice, s níž se prý první díl, právě kvůli své brutální, krvavé scéně v Domě modrých listů, potýkal. Po prvním zhlédnutí mě mrzelo pár detailů které tu nebyly. Například vyškrtávání si jmen ze seznamu atd. Ale postupem času a v návaznosti na první díl jsem usoudil, že je to přeci jedno a i druhý díl Kill Billa se stal jedním z mých vůbec nejoblíbenějších filmů. Tohle Tarantinovo dílko mám prostě nejraději a je to také kvůli hlavní aktérce Umě Thurman, která díky této roli patří do žebříčku mých nejoblíbenějších hereček.

Když jsem viděl poprvé tenhle film bylo mi asi 10 a upřímně jsem byl dost zděšen některými scénami. Radši jsem se ani nedíval na celý film a jen jsem z dáli tajně pozoroval. Scéna, kdy vzduchem letí useklý kus hlavy a z ní vyčuhuje mozek, mě naprosto znechutila. Když jsem se pak na tenhle film podíval později, matně jsem si pamatoval, že jsem ho kdysi dávno viděl, ale nic konkrétního! Najednou jsem se na to díval s trochou nadsázky. Perfektní bojové scény, chronologická neposloupnost, moje milovaná Uma Thurman v celé své herecké kráse. Scéna - souboj Nevěsty a Korálovce, ta nádherná, zasněžená japonská zahrada mě prostě dostala! Dobře vybraná hudba, jeden z mých oblíbených Soundtracků! Tohle je můj nejoblíbenější kus z celé Tarantinovy sbírky a vždycky bude mít místo u mě na poličce toho nejlepšího jisté!

Jeden z mých nejoblíbenějších muzikálů. Příběh není nijak zvlášť komplikovaný, ale překrásná hudba to vynahrazuje. A navíc, když si uvědomím, že Emmy Rossum bylo pouhých 16 let, když nazpívala ty složité písně, tak vážně klobouk dolů. A i Butler docela slušně zpívá.

Musím přiznat, že po grafické stránce je Karcoolka slabší, ale myslím, že vtipy tomu nechybí. Připouštím, že jsem si to nedávno po čase pustil a už se mi to nelíbilo tolik, jako v nějakém roce 2006, ale nenudilo mě to. Karcoolka je na tři hvězdičky, ale díky zpívajícímu kozlovi je to na čtyři!

Burton je pro mne prostě modla, která dovede všechno do dokonalosti. A Depp? Já už nevycházím z údivu, co všechno tenhle chlap dovede - perfektně hraje, ale on umí i dost slušně zazpívat a totéž platí o Heleně Bonham Carter. Jediné, co mi vážně vadilo byla ta kýčovitě šťávová krev, ale tak co. Jinak vážně slušný kousek!

To mě asi někdo trestá, že mě nutí dívat se na takovou, s prominutím sračku! Nechutné, nevtipné, trapně ubohé! Nee, už nikdy víc. Zalez zpátky odkud jsi přitáhnul Cohene!

Pokud se jedná o srdeční záležitosti, patří Titanic na první příčku. Už jako malý kluk jsem seděl přilepený u obrazovky a sledoval tento tragický příběh lásky. Už tehdy patřil Titanic mezi mé nejoblíbenější filmy. Teď s odstupem času se mě dotýká ještě víc. S klidem v duši bych mohl i prohlásit, že po Romeovi a Julii je Titanic nejtragičtějším příběhem lásky. A po těch dlouhých letech ze sebe neztratil vůbec nic. Možná tam nenajdete při každém dívání nové myšlenky, rozhodně to není bůhví jak filosofické dílo. Ale Titanic nic nepředstírá. Hrdě se vztyčenou hlavou proplul filmovým nebem, ale rozhodně se nepotopil. Plaví se dál v našich srdcích. Romeo a Julie, Tristan a Isolda, a navždy už i Jack a Rose!

Burtonovy pohádky a filmy mají nenahraditelnou poetiku, jakou nemají žádné jiné filmy, a to je to, co se mi na nich líbí. Každý si v nich najde to své. Ačkoliv neni Corpse Bride tolik šílená pohádka jako The Nightmare Before Christmas, osloví zase svou emotivní stránkou. Líbí se mi kontrast mezi záhrobím, které je o mnoho více barevnější, než reálný svět, Elfman je prostě super skladatel a jeho melodie, ve kterých je děs, napětí, ale i cosi jemného, co se Vám zaryje pod kůži, jsou prostě nepřekonatelné! Scénář je neskutečně kvalitně napsaný, hraje si se slovy a skládá z nich náhrdelník, jakoby každé slovo byla perla! Tim Burton je bez dohadů mistrem svého oboru, čarodějem ve světě strašidelné, fascinující, emotivní, barevné poetiky, která nezná hranic. A když má dostatek prostoru k realizaci a neomezuje se nějakým rámcem, tak je schopen takových skvělých počinů, jako je Corpse Bride!