Amarcord_1

90% - Pro mě je Sekal nejlepší český porevoluční film. Líbí se mi jeho myšlenka. Scénář je velmi silný, a tvůrci filmu s ním naložili velmi dobře. Polští herci (zejména samozřejmě Lubaszenko s Lindou) na mě působili mnohem přesvědčivěji, než naši. Možná i to dalo vyniknout jejich střetu. Ten film má v sobě velké poselství, a podle mě mu všechny ceny právem náleží.

100% - Tohle je koncert! Jak herecký, tak scenaristický. Skvělá divadelní hra Francise Vebera přenesena na filmové plátno naprosto geniálním způsobem... Za zmínku stojí i výborný český dabing, který je i pro francouzsky mluvícího našince minimálně tak dobrý, jak originál. Nevím, co bych zde vytknul. Snad jen, že takových originalních komedií s výbornou pointou není víc.

18% - Nuda nuda, šeď šeď. Žádná myšlenka, žádná zábava. Potoky krve tekoucí od nikud nikam. Tohle je Desperado v ženském provedení, kde furtál od kytary střídá pochva samurajského meče. Film, který nemá ani špetku atmosféry, která by mne strhla. Jednoduchý film, jednoduchá kritika. Mám i dojem, že jsem z Kill Billa cítil i spoleh na jednoduchost diváctva. Zklamání.

89% - Tohle pro mě není žadná komedie. Naopak. Ve filmu je velmi zajímavě zachycena mužská sobeckost, ženská mstivost, a závislost kariéry na sexualním životě. Hodně syrová a nelichotivá podívaná s výborým výběrem hudby (violoncellová sonáta A. Schnittkeho po kastraci dvou ústředních hrdinů je neskutečná), vynikajícími hereckými výkony, a s režií, jak to umí jen ona :o)

86% - Skeče, ve kterých si Kitano dělá legraci ze všeho, co kdy natočil před, i po Getting Any. Údajně to natočil v rozhořčení, že ve světě jeho gangsterky frčí, ale Japonci by ho radši měli stále jako komika. Poprvé jsem ten film úplně nepochopil, ale dal jsem si ho podruhé, a výborně jsem se bavil. Je to úplně jiný Kitano, než jak ho známe. Úroveň je však konstantní. *****

17% - Absence dobrého scénáře, inteligentního humoru a herecké přesvědčivosti dělají z Horem pádem další průměrný oddechový film pro diváky milující "hlášky". Na mnoha místech je ale film zbytečně vulgární, a ačkoli se tváří jako že "ze života", vidím za tímto projektem pouze lacinou a zoufalou snahu šokovat, a nastavovat zrcadlo. Za to strhávám další hvězdičku. *

87% - First Blood má v sobě velké kouzlo, zvláště pak, když si to divák trochu odlehčí. S přáteli jsme se na to koukali v originále, a některé dialogy a hlášky nás velmi dobře bavily. Hodnotím zde i hudbu Jerryho Goldsmithe - ta je skutečně skvostná. Téma návratu a nezařaditelnosti válečného hrdiny do společnosti by se dalo sice pojmout inteligentněji, ale když se to uchopí s trochou nadsázky, tak to s odřenýma ušima na pět hvězd je. Jdu si teď nasbírat do lesa pár kamenů, kdyby po mně šel někdy vrtulník ;o)

93% - Zatoichi se mi, upřímně řečeno, na poprvé moc nelíbil. Nechápal jsem tak chladnou atmosféru, ve které značnou část dialogů odrecituje digitální krev. Tento film se mi ale po následujících několika shlédnutích dokonale vpil. Výborné zpracování legendy o Zatoichim, proložené několika vedlejšími dějovými liniemi. Na konci filmu si uvědomíme, že to, co jsme viděli, je pouze zlomek oné legendy, a celý film nás zaměstnával vlastně jen dalším náhodným a možná i nepodstatným Zatoichiho dobrodružstvím. Jak už je u autora zvykem, kamera, střih, zvuk, reminiscence postav jsou hlavní klady. Suzukiho hudba mi přijde samostatně nezajímavá, ale v kombinaci s pohybem, či tancem postav je dokonalá. Velmi působivá podívaná má pro mě jen jednu vadu na kráse, a sice právě tu digitální krev. Kitano však již v minulosti dokázal, že násilí umí zachytit zcela jinak, takže když si pestré souboje dám do jiného kontextu, vychází mi výborný film spíše oddechovévo charakteru s prvky parodie, jež se ovšem nesnaží vyvolat smích, ale jen ironický pobavený úsměv.

80% - Moc pěkný dekadentní film. V něčem mi připomíná Bergmanovu Sedmou pečeť v kombinaci s Lesními jahodami. Určitě stojí za shlédnutí.

100% - Tento film jsem viděl už MNOHOKRÁT. Pokaždé v něm však najdu nějaký nový detail, který mi unikl, a který mě vždy ujistí o režisérově genialitě. Kitano dokáže i z neštěstí dělat poezii. Zde konkrétně jde o absolutní dekadenci policisty Nishiho, jež ale místy pohladí na duši, a jež je prokládána pro Kitana typickým prvkem tichého, krutého a syrového násilí. Za zmínku rozhodně stojí i použité obrazy (malované samotným Kitanem). Hana-bi je emotivně velmi silný film s překrásnou Hisaishiho hudbou, kamerou, a střihem. Herecké výkony jsou tak přesvědčivé, až z toho člověka mrazí v zádech. Je to jeden z nejlepších Takeshiho filmů, ne-li vůbec ten nejlepší.