Amarcord_1

60% - One-man-show skladatele Dannyho Elfmana. Muzikálů tohoto typu jsem si nikdy moc nevážil, a ačkoli jsem Elfmanův fanda, ani tato nekrofilní záležitost mi k srdci nepřirostla. Tři hvězdy jsou za originální, zajímavý nápad, za explozi fantazie, a za barevnou hudbu, která roztomile osciluje mezi Saint-Saensem a Čajkovským. Nightmare Before Christmas je Úsměvný Úchylný Umrlčí Úlet.Úůůůů…

85% - Rukopis Takeshiho Kitana je mé divácké duši blízký. Boiling point je plný výsměchu a spikleneckých mrknutí. Typické autorské prvky (např. západní sport, hazard, moře, a hlavně z ničeho nic vybuchující syrové násilí) se nedají přehlédnout. Svou formou i obsahem je film v podstatě nejapně brutální akčňák, ale posledních deset minut mu dodá hned několik významů zároveň. Dynamický film plný drsných překvapení a humoru nepatří mezi Kitanovy zralé vlajkové filmy, ale jeho sledování si vždy dovedu užít. Jako Takeshiho fanoušek je mé hodnocení patrně nadsazené, ale nač se snažit o objektivitu, když zde mám popisovat svůj subjektivní názor?

10% - Můj nejhorší zážitek v kině vůbec. Nemohu dát lepší hodnocení filmu s tak otřesným scénářem, kde se mísí infantilnost a naivita s velmi hrubým násilím, které je prokládáno skutečně ubohým humorem. Aspoň jednu hvězdu bohužel nemohu dát ani za herce, kteří se v hojném počtu okatě nechali inspirovat Deppovými grimasami, z čehož jsem po dvaceti minutách dostával "depprese". Sám velký Johnny pak nedostal tolik zajímavého prostoru, což autoři doháněli schizofrenními klony, jejichž smysl jim samotným evidentně unikl. Podprůměrná, sebe sama parodující Zimmerova hudba pak utvrzuje dojem, že zde někdo natočil předem jistý kasovní trhák pro sebe, a vykašlal se na diváka. Přes tři hodiny arogantní nudy, ze které mě vytrhnul pouze tu a tam nějaký nápadný nevkus. Jedním z příkladů by byla scéna, kde se uprostřed chystané námořní bitvy mnoha desítek lodí sejde šest hlavních postav na malém ostrůvku na další nesmyslný pokec. Autoři chtěli nedostatek dějové přesvědčivosti dohnat filmovým řemeslem, a tak zde vykradli Leoneho kombinované záběry, a aby to vypadalo jako umělecký záměr, vykradli i Morriconeho hudbu k Tenkrát na západě. Fascinující. Ne… Tento film mi nepřinesl žádný pozitivní zážitek, a z úcty či setrvačnosti necítím potřebu nadhodnocovat tento filmový pirátský vrak. Sorry, Jacku.

90% - Překrásný tón violy da gamby (jakostní soundtrack Jordiho Savalla), předchůdce moderního violoncella, se nese tímto snímkem, a stáva se jeho formou i obsahem. V něm je totiž obsaženo vše. To, co slova nedovedou vyjádřit, ale hudba ano. To, co pro člověka hudba může představovat, to, do jakých sfér mu pomůže nahlédnout, kam se s ní může vracet… Tous les matins du monde představuje hudbu takovou, jaká je. Hudbu, která obsahuje maximální spektrum barev a emocí, a její izolaci ve světě rychlého lukrativního, a pomíjivého úspěchu. Hudbu, při níž se otevírá nebe, ať jste věřící, ateista, nebo mimozemšťan. Hudbu s velkým H. Deset procent strhávám čistě z profesních důvodů. Velmi mě bohužel ruší, když herci (v tomto případě oba hlavní představitelé) při hře na nástroj nemají synchronizované pohyby s hudbou kterou "hrají". Film Všechna jitra světa je inteligentní popularizací (to slovo nemám moc rád) barokní instrumentální hudby, neboli jednoho z mnoha druhů a poddruhů celku, který se všeobecně nazývá vážná hudba, a naznačuje, v čem její "vážnost" může z části spočívat.

70% - Děj posledního dílu se táhne jako polévka v zahradní restauraci za silného deště. Trojka převzala všechen pathos dvojky, nedá si s ním pokoj až do samého konce, a k tomu se nám postavy na obou stranách barikády začínají chovat jaksi zkratovitě. Ale… Výtečná hudba svou quasi leitmotivní technikou při reminiscencích na Shire, nebo na staré dobré Společenstvo nenechá jedno oko suché. Na konci jsem byl téměř dojat. Jednak postavou Samwise, a taky tím, že jsem s trilogií strávil tolik času, a teď je konec…

90% - Vkusný, napínavý, nápaditý a dokonale natočený film s pohodovými Joplinovými rags a nezapomenutelným hereckým tandemem Redford – Newman. Při trochu kritickém pohledu se sice děj jeví jako těžko uvěřitelný, ale právě to je další velká deviza tohoto skvostu: Je neuvěřitelný ;o) Srdcovka. Plný počet.

65% - V prostředním díle přichází skladatel Howard Shore s rozšířením hudebního materiálu o témata Rohanu a Gondoru. Hrdě znějící žesťové plochy na smyčcovém polštáři jsou snadno asociovatelné se zacházející slávou válkou zmítané krajiny. Depresivní dějový opar z blížící se beznaděje zde však trvá velmi dlouho, a autoři očividně hledají kontrasty, kterých v knize též moc není. Nachází je tu a tam ve střídání dějových linií, jindy v brutálních bitvách, případně v Gimliho ostrovtipu. Protože to ale stále nestačí, vymysleli si ještě nešťastná intermezza s Aragornem a Arwen. Dvě věže obsahují podle mě mnoho hluchých míst, se kterými zároveň rozumnou formou důstojně zápasí. Bohužel se ani tak neubráním dojmu, že se zde střídají násilné momenty s věčně se opakujícím pathosem. Divák tak vlastně čeká celý film na velká jatka v Helms Deep. Ta jsou dlouhá, místy vtipná, místy smutná, místy naivní, ale hlavně v kombinaci s Green-peace party v Isengardu přinesou tolik očekávaný konec dílu. Dobrý film, skoro neškodná zábava, ale svou atmosférou mě první díl zaujal mnohem víc.

20% - Nemám zde důvod nebýt přísný. Film nic neriskoval, vsadil vše na jednu mnohokrát ověřenou kartu, jejíž úspěch u širokého publika byl jistý, a proto tomuto kalkulu nebudu mazat med kolem huby. V mých očích se jedná o film pro přerostlé děti, kterým se filmy Gladiátor a Pán prstenů zdají dějově zbytečně rozvětvené a málo násilné. 300 se veze na vlně popularity, kterou ony dva filmy (a mnoho jiných) vyvolaly. Kombinuje jejich různá klišé dohromady, a vzniká tím nudný paskvil bez myšlenky, jehož jedinou kvalitou je tu a tam ambiciózní výtvarná stránka. Ta sice také několikrát svou „pestrostí“ překročila práh mého vkusu, ale vybojovala pro tento film aspoň jednu hvězdu. Scénář bez jekéhokoli náznaku formy či dobrého vkusu je podporován slizkou hudbou, a patetický vypravěč dodává celku punc neoriginality. Originální je film snad jen počtem filmařských chyb a zvláštní zálibou v opakování fašistických tezí. Říkáte, že „THIS is Sparta!!!“? Já říkám „No… THIS is Hollywood, THIS is just another mechanically generated fast food, THIS… is cheap.“

70% - Zdařilý dlouhominutážní videoklip na mému vkusu nepříliš lahodící hudební plochy Philipa Glasse. Krásné a nápadité záběry si s hudbou jakž takž vyhovují a člověk, který má náladu na rozjímání nad audiovizuálním koncertem by měl být blahem bez sebe. Nemohu hodnotit výše, protože se mi celek příliš zavání ambiciózním kýčem. Je ovšem velmi vybroušený, a já si jako muzikant díky Yo-Yo Movým violoncellovým sólům přijdu na své.

40% - Přehlídka nádherných záběrů na zvířátka podbarvená hudbou Philipa Glasse. Z celku je bohužel cítit touha dělat umění. Mně ale nestačí jen sestříhat obrázky rozličné fauny, kterých jsou plné přírodovědné dokumenty, a pustit pod to pár hudebních tracků. Glassova umělá elektronická hudba navíc v kontrastu s přírodními scénami působí jako pěst na oko. Zkoušel jsem tedy vypnout zvuk, a pustil jsem si k filmu jinou hudbu. Od Bacha po Ligetiho, vše bylo mnohem působivější než Glass, a tento pokus mi odhalil, jak jednoduchý přístup patrně Reggio zvolil k vytvoření atmosféry, která se mi zdála tak laciná… Poselství na závěr v několika jazycích pak mi připadlo jako hrozná křeč. Jedna hvězda za kameru a další za rozumnou minutáž.