PollyJean

Tak bohužel, druhý dech vydržel na dva díly a pak jsme se zase vrátili k utrpení. Chápu, že bylo třeba uzavřít všechny dějové linky a skončit na pohodu, protože chataření, ale takhle odbytým způsobem jsem to vážně nečekala. Ať u finálního posezení u ohně odhalí kdokoli cokoli (kriminální minulost jedné z postav, odhalení zloděje, přiznání bohatství), nikdo na ta překvapení téměř nereaguje, všechno se přijme, jakoby nic... Postavy v průběhu seriálu mění názory a charakter (případně se zamilovávají) jak se to autorovi hodí, maximálně aby se z toho vytěžila nějaká momentální legrace. Kolečko by rozhodně neměl nikdy psát a tvořit sám, potřebuje někoho, kdo jeho nápady srovná a koriguje (viz třeba skoro na mizině)...

Po dlouhé době pekelník, který vzbuzuje zatracený respekt. Velká škoda, že tato kreace Karla Dobrého musí být utopená v takovém balastu, tahle postava, v patách s dvorní dámou Kláry Melíškové, být v pořádném příběhu, se klidně mohla stát kultovní. Takhle jen zachraňuje z odpadu něco jinak hodně nepovedeného. Nedostatek financí křičí z pohádky v každém záběru, kulisy jsou strašné, na španělském dvoře není krom dvorní dámy snad žádný personál, v pekle se vyskytuje jediný čert atd. Pochvalu zaslouží už jen autorka kostýmů, která se (u dam) zjevně inspirovala Velazquezem.

Ze starých studiovek rozhodně jedna z těch lepších, na kterou se dá dívat ještě dnes. Král Heřmánek se nonšalantně pohybuje mezi moudrostí i hloupostí, všechny vedlejší postavy jsou obsazeny výbornými herci, scénář je jednoduchý, ale vtipný. Až příliš úspornou papundeklovitost zachraňují docela pěkné kostýmy.

Docela příjemné překvapení. Pohádek na křesťanské motivy máme velmi málo. Tady se to sice s tím křižováním a zmiňováním Boha snad až příliš přehání, na druhou stranu Šťastný se s rolí Krista popasoval celkem dobře. Je však zcela zastíněn Štěpánkem, který coby ďábel vtrhne do chaloupky a přehrává s takovým gustem, že pohádka je od té chvíle jeho.

Opravdu to vypadá, že v druhé půlce seriálu Kolečko konečně trochu chytilo dech, takže to nebude úplná katastrofa, ale možná nakonec i snesitelný průměr. I když si tedy neustále pomáhá využitím nejtuctovějších stereotypů (to se týká zejména "šlechtice") nebo berliček typu že byznysmen si za dvacet let neumí zjistit, kolik uteče měsíců od početí do porodu. Jen nevím, kterýho chytráka v TV napadlo dávat na konec upoutávky, které nejen navnadí ale rovnou prozradí pointu následujícího dílu.

V Dlouhé zkrátka umějí, o tom není pochyb. Hodně zajímavé je, ale to je spíš obecný trend, jak se dnešní doba děsně bojí pathosu a čehokoli opravdu vážného (což ale rozhodně neplatí pro divadlo v Dlouhé - edit po zhlédnutí dokumentu o divadle). Proto i tady se musí Odjinudovy monology neustále něčím shazovat a zcizovat. Mimochodem, mezi stálicemi z Dlouhé (Vondráček, Táborský, Hanuš) se Marek Němec rozhodně neztratil - další z herců, kteří umí, ale ve filmu a televizi nemají (zatím?) štěstí na slušné role.

TO jsem netušila, že i Francouzi mají své papundeklovky. Dnešním pohledem neznalce kriminálních filmů 70. let to byla už jen velmi archaická zábava. Pobavil zvláště neustále opakovaný záběr na modýlek vlaku dramaticky se řítící  tmou a dlouhé statické záběry na výraz něčí tváře...

Vulgarismy nemusím, takže jsem Kozubovu stylizaci vydýchávala docela dlouho, navíc se častým používáním rychle okoukala. Naštěstí sKORO NA zdaleka není postavená jen na tom (a jen na něm), tudíž bylo možno se kochat výkony nejlepšího herce malých rolí, výpomocí Pražáků, zjistit co znamená tresť, zafárat do dolů ... a taky Kolečko hezky předvedlo, co je zač.

Předloha asi nebude úplně marná, leč brněnské studio (s malou výpomocí pražských herců) je zkrátka brněnské studio a ztvárnění zůstalo daleko za možnostmi.

Dana je vlastně takovou starší sestrou postav ze spousty devadesátkových (a pozdějších) filmů, ztracenců ve svém životě, kteří sní o tom, že jednou - až odejdou z místa, které je ničí - budou doopravdy žít. Na rozdíl od mnoha podobných hrdinů, Dana dostala vysněnou možnost, stačilo se jí jen chytit. Faktem ale je, že děj resp. příběh, tady není zásadní. Taky další z filmů, který těží z baletních začátků Heleny Růžičkové. A zajímalo by mě, kdo a proč vymyslel právě tento název. Žádný nůž se filmem, ani slovně, nemihne.